Motocyklové deníky

Kdo Motocyklové deníky četl a líbily se mu, tak film asi ocení. Určitě to nešlo natočit moc jinak, jelikož je to prostě cestopis. K Che Guevarovi můžete mít postoj jakýkoliv, ale jeho kniha je cenná výpověď o tom, jak to tenkrát v Jižní Americe vypadalo. Ten film se to snaží co nejvíce přiblížit a dle mého mínění docela úspěšně. (19.04.2008)

Motocyklové deníky Waltera Sallese se hodně podobají novějšímu snímku Sofie Coppola - Marie Antoinetta. Oba filmy se zpočátku tváří jako životopisná dramata, aby se ale nakonec proměnily v pocitovou studii, jejíž hlavním kritériem není zobrazení života oné osobnosti, ale zprostředkování jejich pocitů. S Marií Antoinettou jsme sdíleli její odcizení, osamělost a nudu na cizím zámku, který by pro ní měl být novým domovem. Hlavními aktéry deníků jsou Ernesto Che Guevara a Alberto Granada, kteří se rozhodnou splnit si svůj sen a na staré motorce se vydají na cestu napříč Latinskou Amerikou. Jakkoliv je Ernesto Che Guevara velkou osobností, což samozřejmě svádí k jejímu podrobnému pitvání, film se jím vůbec nezabývá jako "člověkem s historií a z historie" neboli člověkem, jehož celý život je hodný vyprávění a místo toho se zaměřil na jednu jedinou etapu jeho života, na jednu dlouhou cestu...jednu z mnoha. Che-řečník a revolucionář je v tomto filmu téměř umlčen a místo něho mluví Che-poeta a romantik. Já osobně tento odklon od politických témat vítám (politikaření se samozřejmě dočkáme, ale nikoliv v takové míře, jak by se od filmu o Che Guevarovi čekalo). Ony Motocyklové vlastně ani nejsou životopisným filmem, nazval bych je spíše cestopisem, takovou exkursí po Latinské Americe, přičemž jedním z cestovatelů je čirou náhodou jeden z nejznámějších revolucionářů. Díky tomu, že se film zaměřuje více na Guevarovo nitro než na jeho činy a historickou pozici, působí tento nadšený mladík o to lidštěji, než kdyby byl zobrazen jako politická ikona. Názory nevymizely, jen nám jsou zprostředkovány prostřednictvím hrdinových počitků, místo toho, aby nám byly jednoduše vykládány. A co je ještě obdivuhodnější, hrdinovo čití bylo při promítání přenášeno i na mě a i já jsem zatoužil po nějaké té cestě plné poznání a přirozené krásy. A když už jsme u té krásy, nemohu se nezmínit o skvělé kameře. Všechny ty krásné scenérie jistě sváděly ke kýčovitým obrázkům, ale tvůrci se nenechali zlákat prostými cukrátky a místo toho nasnímali všechny ty roztodivné krajiny mnohem osobitěji a ne tak, jak je vídáme na billboardech. Celé to prostě působí značně osobitě, čemuž napomáhá i fakt, že se nedočkáme žádných leteckých nadhledů, ale téměř vše je snímáno v úrovní očí postav. Největší vizuální lahůdka mi ale byla naservírována na konci filmu, kde nám jsou promítány jakési "živé portréty" - černobílé momentky, kdy různé postavy pózují, tak jak to známe z cestopisných fotografií, akorát že tady čas nezamrzl na papíře, ale prostřednictvím filmového pásu stále plyne. Úžasné. Další, čím mě deníky potěšily, byl všudypřítomný humor, který osvěžil spoustu scén. Věřte tomu nebo ne, ale Guevara i Granado byli zábavní vtipálci, se kterými bych se klidně vydal na nějakou tu cestu...protože tahle cesta byla skvělá. 90% (06.08.2008)

V poslednom období som videl niekoľko autobiografických filmov, ktoré sa snažili zmeniť uhoľ pohľadu na konkrétnu osobu formou deštrukcie mýtu a ideologizácie postavy. Jesse James je asi najlepší príklad. Salles postupuje kulinček opačne a Guevaru sa snaží vykresliť ako trojrozmernú postavu s hlbokým sociálnym cítením, ku ktorému sa mladý Che dopracuje po osobných skúsenostiach s biedou na cestách po Latinskej Amerike. Čakal niekto od adaptácie (jednosmerne podaných) Guevarových osobných denníkov niečo iné?Tá konfrontácia s nespravodlivosťou a utrpením mi prišla miestami opodstatnená (aj keď je čiastočne prvoplánová), jednak pravdepodobne odráža vtedajšiu situáciu, ktorá tak na Guevaru vplývala. Na druhej strane mi prejde mráz po chrbte, keď si predstavím, za čo všetko bol neskôr Che zodpovedný a ako poprel svoje ideály. Je dobre, že zmienka o jeho neskorších zverstvách vo filme nebola spomenutá (myslím že ide o všeobecne jasný fakt) vzdelaný človek si predsa musí dať do súvisu dve rozdielne veci a vyvodiť si vlastný "mravný súd" nad človekom, ktorý je zodpovedný nad tisíckami ľudských životov. Možno sme si v poslednej dobe zvykli vo filmoch na jednoduché nalinkovanie a delenie postáv na dobrých a zlých bez hlbšieho poznania ich zámerov, ktoré sa často spreneveria svojmu pôvodnému motívu. Horšie na celej veci je fakt, že režisér sa nesnaží o 1,ucelenú charakteristiku Guevarovej postavy 2,zobrazuje iba pozitívne súvislosti a to často povrchne 3, necháva sa zbytočne unášať sociálnym kontextom (hlavne druhá polica filmu)Takže ide o mytologizáciu, alebo snahu o (objektívno-kritickú) dobovú výpoveď a ozrejmenie formovania politických názorov mladého revolucionára?Najvýstižnejšie hodnotenie filmu asi spočíva v kombinácii oboch zložiek s ignorovaním obsahu, ktorý som uviedol v zátvorkách.. Viva la revolucion! 7/10 (27.02.2008)

Che Guevara. Tohto pána nejako extra naštudovaného nemám a mám pocit, že som nevidela žiaden film o ňom. Možno toto je dobrý začiatok. Vo filme sa nič veľkolepé nedeje, ale za mňa je to celkom vydarená road movie dvoch šialencov na motorke ... mám dojem, že tú motorku viac tlačili, ako na nej išli. Gael výborný a o muzike sa dá povedať to isté. 3,5* (26.04.2017)

Kdo tenhle film nevidel a muze si ho sehnat tak at nevaha. Nevim co bych k tomu dodal jen bych vychvaloval. Zacne to nevinne, ze si dva mladici chteji splnit svuj detsky sen a pret pres Jizni ameriku na motorce ale okolnosti se meli jinak a z jednoho z nich se stane nejslavnejsi revolucionar na Kube. (27.05.2005)