Kukačka

Filmy, kde se hned na začátku přestane pořádně mluvit, to mají vždycky těžké. Tvůrci z toho ale vybruslili až překvapivě obratně a tři postavy, které pořád kecají a přitom si vůbec nerozumí, dokážou vytvořit velmi příjemnou, i když tragikomickou náladu. Škoda, že příběh v tu nejnevhodnější chvíli změní tón vyprávění a během minuty se dostaneme do hypnotické scény á la Sedmá pečeť, což by většině válečně laděných dramat slušelo, ale u Kukušky to nesnesitelně ruší. (30.01.2007)

Hrozně zvláštní film a jsem moc rád, že jsem ho viděl. Až u tittulků jsem si všim, že režisér je stejný jako u filmů Svéráz národního lovu a rybolovu. Finský voják mi byl nějaký povědomý a pak jsem zjistil, že je to finský student ze stejných filmů. Závěr sice trochu vybočuje, ale nic to nemění na tom, že je to nádherný film. (05.01.2006)

Kukuška se může směle pochlubit svoji zvláštní atmosférou, která přiměje diváka k pozornému sledování příběhu, jehož námět mi připomínal film Mandarinky, jenž jsem nedávno zhlédl. Nutno však podotknout, že oproti němu je Rogožkinův počin nudnější, méně emotivní a poutavý, čemuž snad napomáhá také několik nudnějších pasáží. Celkově vzato se však jedná o solidní podívanou. (03.12.2015)

Pro mě osobně byl tenhle film perličkou, který hned tak neuvidíte a já vám ho vřele doporučuji. Pozorovat tak zvláštní trojici, která se sešla za okolností souvisejících s válkou na velmi zvláštním odlehlém místě, byl skutečně neopakovatelný zážitek. Střídají se tam momenty úsměvné s těmi smutnějšími, ale myšlenka z celého filmu vyplívá zcela jasně. Lidi mějte se rádi, proč se musíte pořád nesmyslně zabíjet, když jde žít přece v pohodě a míru. Scénky týkající se lásky, se saunou nebo jejich dialogy, kdy nerozuměl jeden druhému a každý si mlel to své, byly příjemně zábavné, to bylo od tvůrců bezvadné zpestření jinak poměrně náročného tématu. Tyhle filmy mají zkrátka své kouzlo, na které se hned tak nezapomíná. (04.12.2014)

Slyšeli jste už tenhle: „potkali se v jedné chatrči Laponka, Fin a Rus…“? Asi ne, ono se o něm moc nemluví. Ani v něm se moc nemluví. A když se mluví, tak to jako by se mluvilo do větru, neboť jazyková bariéra je nezdolná. Větrem, ale spíše takovým melancholickým, lehce flegmatickým vánkem, se nechává unášet také kamera, kreslící poetické obrázky v duchu (ale bez ducha) nejlepších děl Tarkovského (čili všech). Co si pamatuji, Tarkovského filmy nebyly tak vtipné, měli silnější uspávací účinky a koncentraci symbolů, jež přesahovala rámec intelektuálních možností průměrného diváka. Ve všech ohledech nadprůměrná Kukačka rozšiřuje nepočetnou skupinku dobrých válečných komedií, nad nimiž ční minimálně krásou obrázků a lehkostí, s jakou se dobere milé pointy. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, Rex Mundi, gudaulin, dokktor (22.06.2008)