Svéráz národního lovu

Spíš je to podle mě o stereotypech ruské duše… Všechny vtipy jsou ale hrozně předvídatelné a proto mi připadaly poměrně dlouhé a natahované. O hodně lepší je ještě absurdnější Rybolov. I když tu neodbytnou chuť na vodku jsem dostal taky a moct tak hned po filmu odjet rovnou kamsi do Ruska a trošku popít (repsektive opít se do němoty a zapomenout na to, že by vás v Rusku asi tak nejspíš zabili), by nebylo vůbec špatné… (02.05.2009)

Krásně vyklenutý oblouk od relativně příčetného začátku po halucinogenní druhou polovinu, kdy za sebou různé situace následují bez ladu a skladu právě tak, jak se zdá plynout čas polomrtvému účastníkovi několikadenního tahu. Výborně vyportrétovaná poničená duše ruského národa, stále jevící zparchantělé zbytky někdejší velkorysosti. Někde v pozadí je cítit Tolstoj i Tarkovskij (oba v pokročilém stadiu rozkladu). Mnohotvárný humor, od generálových „květnatých“ přípitků, suchých skoro po anglicku, až po lidovější strunu zoofilních nedorozumění, ale nic nepřekračuje hranice vkusu (aspoň mého) a nejeden fór je opravdu zabijácký. Plus tenkrát brzy po převratu docela šok z toho, že si Rusové o sobě dokážou natočit něco takového. Hvězdička dolů jen za těch pár míst, kde už se ztráta vyprávěcího tahu nedá úplně odůvodnit budováním atmosféry a člověk se z chvilkové nudy začne lehce ošívat. (06.03.2011)

"Vokurčička!"¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za všechny díly "Svérázu". Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Co si budeme povídat, vezmeme-li čtyři díly "Svérázů" za seriál (kterým také ve skutečnosti jsou), nezbude nám toho humoru mnoho. Neustálé opakování primitivních frků spojených s pitím vodky, ochočeným medvědem či záchodovou budkou uspokojí asi pouze týpka stejného založení notně namazaného, který bude vykřikovati do ukazovaných pijatik "vokurčička!"¬                 Výjimkou je druhý díl, "Svéráz národního rybolovu"; ten se jeho režisérovi a zároveň scénáristovi A. Rogožkinovi opravdu povedl: předvádění "ruské duše" je vtipné, opravdu humorné a s nadhledem, děj není zatížen zdržujícími zbytečnostmi, je to opravdu hezké, podařené dílko, ze jména pro toho, kdo "také Slovanem".¬                 První díl, "Svéráz národního lovu", je viditelně slabší dílu druhého, "o rybolovu"; pravý úpadek je ale viděti u dílu třetího, "Svéráz národního lovu v zimě", s natahovaným dějem, opakujícími se vtípky z dílů minulých a novými dosti chabými. O čtvrtém dílu, "Svérázu národní politiky", se ani nebudu rozepisovati, naši přátelé, kteří nás doprovázeli po všechny tři díly v prostředí nádherné severské přírody, vstupují do politiky; tento poslední díl už nerežíroval Rogožkin, ale napsal k němu scénář, snad ještě slabší, než scénář k "Lovu v zimě".¬                 Mé doporučení je tedy takovéto: Začněte u prvního dílu a skončete dílem druhým; tak budete míti zážitek nejlepší a vzpomínku nezakalenou.¬                 Tento první díl hodnotím za 2 *, nejlepší díl "rybolov" za 4 *. (14.06.2018)

Herdek, viděli jsme všichni stejný film? Já teda hodinu a půl sledoval partu svérázných "lovců", kteří loví takovým způsobem, že pobíhají po lese s flintami, furt chlastají vodku a dostávají se do situací, které asi mají být strašně vtipné, ale drtivá většina z nich je v lepším případě těžce nevtipná a v horším vyloženě trapná. Pousmál jsem se asi dvakrát, zbytek přežil až přetrpět a taky se u toho strašně nudil, jelikož se tam absolutně nic neděje a vlastně by to mohlo skončit po jakékoli scéně a efekt by byl stejný. A jelikož tam jsou tři absurdní scény (z čehož dvě jsou samoúčelné a nikam negradují (což mě naštvalo hlavně u Yettiho - pár vteřin jsem si říkal "Konečně!", ale pak už z toho nic nebylo), takže za něco stojí jen ta se stíhačkou), tak to někteří okamžitě titulují jako neskutečně absurdní komedii. Tak, a teď to zhrnu klidněji. Já sice chápu, co tam má být vtipné, ale nic to nemění na tom, že mi to vtipné vůbec nepřišlo. Asi jsem suchar, že to nedokážu docenit, ale tenhle ruský humor mi byl prostě cizí a zalíbení jsem si v něm rozhodně nenašel. Vlastně ani nechápu, o co tomu šlo - je to lidová zábava? Satira na Rusy? Oslava ruské svérázností? Nebo prostě jenom komedie bez jakýchkoli dalších ambicí? Nevím, prostě to je ve své zemi kult a tady kupodivu taky, byť znatelně menší. Já ho nechápu, druhou šanci mu nikdy nedám a ostatním dílům taky ne. Nesedlo mi to, nebavilo mě to, nudilo mě to, nerozumím tomu, děkuji, viděl jsem, odcházím a ta slabá druhá hvězdička je hodně těsná. Asi jsem mimo já, protože i z mých oblíbených uživatelů z toho jsou skoro všichni relativně nadšení. Slabé 2* (09.10.2023)

Film, u kterého by se dalo říct – nevím, zda se mám smát anebo plakat. Hezky po pořadě: Smát se je sem tam čemu, například postavičce generála Michaloviče, jeho finštině, fotce s medvědem či věčně dýmajícímu doutníku nebo Kuzmičovi, stěhování krávy bombardérem, jízdě za dojičkami, dělání lásky s losy atd. Co je ovšem k pláči je to, že nad 99% věcí, kterým se můžeme smát, můžeme zároveň i plakat, záleží zřejmě na momentálním rozpoložení. Společným jmenovatelem spouštěče našich slz se pak stává vodka, na které je celý film postaven. V tomhle Rusku, které nám film ukazuje, jsou totiž všichni včetně medvěda nacamraný tak nechutným způsobem, že se z toho standardnímu člověku musí dělat zle, natož kdyby to viděl pan Nešpor. (06.08.2010)