Mansfieldské sídlo

Keby som Mansfield Park videla skôr ako Persuasion (2022), povedala by som, že sa jedná o tú najhoršiu adaptáciu Jane Austen! Mansfield Park je teda pre mňa druhé najhoršie sfilmovanie mojej obľúbenej Jane Austen. Možno keby išlo len tak o nejaký film, ohodnotila by som ho ako priemerný, ale ako fanúšik Austen nemôžem. Nie je tu vôbec cítiť dušu a srdce milovanej autorky. Film vo mne nezanechal príjemné pocity. Nefungoval u mňa ako balzam na dušu. Fanny si nedokázala získať moje srdce tak ako iné hlavné predstaviteľky z jej slávnych románov. Knihu Mansfield Park som síce nečítala, ale je mi známy fakt, že veľa vecí bolo buď zmenených alebo pridaných/vynechaných. Vo filme sú situácie, o ktorých by Jane tak otvorene nepísala alebo jednoducho nepísala. Okrem toho mala som pocit, že Mary bola do Fanny zamilovaná! Nie, nie, toto nebola Jane Austen, určite nie. Už teraz chápem, prečo je film na čsfd len v modrej farbe. Celkovo sa mi nepáčil ten štýl a spôsob vyrozprávania príbehu, ten mix "komédie" a drámy, ako aj prihováranie sa Fanny priamo divákom do kamery, rušilo ma to. Dávam len 2*, pretože film ma nezaujal, dokonca ma trochu nudil, všetko ostatné som už povedala, nijako zvlášť sa mi nepáčila ani hudba, ani výprava, ani kostýmy. (08.09.2022)

Jsem již od dětství fanynkou Jane Austen - to prostředí, ta "honosná" atmosféra, tolik zlomených srdcí a zapletených vztahů :) :) Mansfieldské panství jako kniha mě zatím minula, což mi ale nevadí, jelikož nikdy nesrovnávám knihu a film. Frances OConnor je přímo stvořením nadpozemským pro ztvárnění takovéto postavy :) V tomto snímku je všechno, co je potřeba...Jen ten závěr mi přišel příliš uspěchaný a dalo se to tam ještě nějakým způsobem rozvinout. Zpomalené záběry podtrhovaliynevinnost a důležitost daného okamžiku a závěrečné scény se zastavením herců - skvělé :) Pro všechny tento film není, ale myslím si také, že ani nic nezkazí :) (28.11.2014)

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)

Původní literární předloha rozhodně patří ke slabším dílům Austenové. Filmové zpracování obohatilo děj o neaustenovské dobové reálie, k nimž kolonialismus a otrokářství nedílně patřily, stejně jako rozkvět kapitalismu. V tomto smyslu je obraz tehdejší světové velmoci rozhodně přesnější, než jak ho známe z autorčiných románů, z mnoha důvodů omezených na shánění mohovitých ženichů pro ne/mohovité slečny a společenskou konverzaci ve venkovských salonech. Vždycky jsem si cenila lehkou ironii, s níž Austenová hleděla na své postavy, a tato ironie je adekvátně obsažena i ve snímku. Film sice nedosahuje úrovně dvou špičkových výpravných podívaných (Rozum a cit, Pýcha a předsudek), avšak určitě jsem se u něj nenudila, zatímco např. u vypulírované, leč upovídané a rozvleklé Emmy jsem často zívala. (18.01.2011)

Je pravda. že film sa striktne nedrží knižnej predlohy, ale nevadí mi to, hlavne kvôli tomu, že knižná predloha nepatrí medzi najzáživnejšie veci, čo som čítala a tento film ju zhrnul veľmi pekne. Je to uveriteľné a pocity, či myšlienkové pochody postáv, boli priam hmatateľné. Frances OConnor je veľmi milá a žiari :-) SPOILER! Čo sa týka toho krátkeho zasnúbenia, ktoré bolo do filmu pridané, mám pocit, že tu scenárista chcel tak trochu pripomenúť zasnúbenie Jane Austen, ktoré trvalo podobne dlho a ktoré zrušila, s obavami, že nejde o skutočnú lásku. (24.08.2017)