Režie:
Patrice LeconteKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Eric NeveuxHrají:
Christian Clavier, Carole Bouquet, Valérie Bonneton, Rossy de Palma, Stéphane De Groodt, Sébastien Castro, Christian Charmetant, Arnaud Henriet (více)Obsahy(2)
Michela Leprouxe, vášnivého milovníka hudby, potkalo nečekané štěstí. Na bleším trhu objevil vzácnou gramodesku – první album muzikanta Niela Youarta, které se jmenuje „Me, myself and I". A od té chvíle touží Michel po jediném: v naprostém tichu, klidu, samotě a domácí pohodě si vychutnat tento hudební klenot. Jenže, v tom okamžiku, kdy už pomalu zasouvá jehlu gramofonu do drážky této vzácné gramodesky, se celý svět a snad i všichni jeho obyvatelé proti němu spiknou. Ať už se jedná o nečekanou návštěvu syna, kutilské bušení souseda, lomození uklízečky, urputné vyzvánění telefonu nebo poněkud dramatičtější obvinění z nevěry ze strany manželky či příchod jeho milenky. A jako třešnička na dortu se v domě koná tradiční oslava nazvaná Sousedský den. Michel musí nasadit do boje všechnu svou energii, lstivost i mazanost. Jen proto, aby získal svou vytouženou hodinku klidu. Dokáže to? Nebo se jeho tak nadějně započatý den změní v noční můru? (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (93)
Může obsahovat menší stopy po SPOILERech.\\Co vše se musí stát v životě takového obyčejného člověka,aby přestal myslet sám na sebe? Tuto otázku jsem si v životě párkrát kladla a stále se mi nepodařilo na ni najít odpověď. Michel má zálibu ve sbírání desek a jeho nejoblíbenější se před ním najednou objevila jako blesk z čistého nebe. Nehledě na všechny možné události se snaží si desku přehrát. Nepříjemné situace se kupí a východiskem pro něj je shledání s nemocným otcem. Snímek se mi líbil a hlavně malá filipínská holčička,která simulovala samotné svědomí hlavního představitele. ()
Franouczská hvězda Christian Clavier opět předvádí vynikající herecký výkon a to v zajímavé roli odehrávajcí se v jednom bytě, kde si přeje pouze jedno oddechnout si a pustit si gramofonovou desku, kterou objevil na trhu, ovšem kvůli neustálým komplikacím, nečekaným překvapením a průserům se k tomu jen tak nedostane. Párkrát jsem se zasmál nahlas,ale jinak si myslím, že se z toho mohlo vytěžit o něco víc, ale přesto slušné. 65% ()
Když jsem viděl komentáře a hodnocení, trošku jsem se začal bát. Nicméně, první polovina mi přinesla překvapení jako hrom. Svižný scénář, geniální Clavier (o tom bude řeč ještě níže) a celkově mě potěšilo, že je to ve stylu těch starých francouzských konzervaček typu Oskara. Skutečně vyjímečně jsem se bavil. Ovšem, ve druhé půlce už mé nadšení kleslo, protože rozehrávala poměrně primitivní a vulgární dějovou linii, která mi bohužel dvakrát vtipná nepřipadla. Když si totiž odmyslím to pitvoření, přiblblého souseda a rychlý střih s rychlou kamerou zbyde mi pouze příběh ve druhé půlce příběh o nevěře s lechtivou příchutí. Kdybych to viděl v americkém filmu, pouze bych se zatmelil jak jsou ty Američani blbý. Anebo spíš, jací jsou hulváti. Ovšem, trhá mi to srdce, když to vidím u francouzského komedie, co mě v prvních čtyřech minutách vrátila do pradávných zlatých časů. Časů Pierra co bydlí nalevo od výtahu, šoféra Oskara a Belmonda, co prožívá Veselé Velikonoce. Je pravda, že Veselé Velikonoce jsou taky o nevěře. Rozhodně ale nevyzní ve výsledném dojmu tak vulgárně. A závěr jsem už nepobral, vůbec. Jinak o Clavierovi jsem ani nevěděl, jaký je génius. Opět se vrátím k těm starým komediím, protože se musím na něco zeptat. Nepřipomínal vám zde strašně Funése? Tou gestikulací, výrazovými prostředky, hlasovým projevem, komediálním talentem. Parádní výkon. Tebe si Christiane ještě proklepnu. A doufám, že přístě už to bude u nějakého filmu, co bude dobrý po celou dobu. ()
Nenáročná a komorní hodinka a čtvrt odehrávající se zejména v jednom bytě/domě, jíž vévodí především herecký koncert Christiana Claviera. Film sice nefunguje na komické rovině tak dobře jako například "Co jsem komu udělali?" z téhož roku (rovněž s CHC v hlavní roli), nicméně i tak nabízí několik vtipných a úsměvných scén. Škoda té průměrnosti, potenciál zde totiž byl. ()
Jak mám nyní uvedeno ve svém profilu, jsem toho názoru, že základem komedie je všední život, do něhož se vlivem okolností dostanou komediální prvky. A přesně takové jsou komedie s Clavierem. A tedy i tato. Tato komedie navíc má i hlubší podtón, neboť jde i o sondu do manželského života, a to sondu, která jde takříkajíc na dřeň. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (1)
- Na obalu fiktivní LP desky "Me, Myself and I" fiktivního Niela Youarta, jsou jako spoluhráči napsáni i Salomon Pickett a Wilson Burke. Jejich jména jsou přesmyčkou skutečných soulových zpěváků, jimiž byli Solomon Burke a Wilson Pickett. (Previt)
Reklama