Město 44

Nie je to film patetyczny, nie jako Сталинград. ~~~ Trailer na film udělal paradoxně filmu docela medvědí službu. Navozuje totiž pocit, že se zúčastníte varšavského povstání plného akce a cool zpomalovaček právě po vzoru dost takřka až nevkusně přepísknutého Stalingradu, přičemž jde spíše skutečně o válečné drama, kdy se divákovi Komasovic famílie :) snaží ukázat další hrůzu války, jaká by normálního člověka nenapadla, navíc jakoby očima těch "dětí", civilistů, netrénovaných vojáků, snažících se bránit a získat zpět své město. --- Ano, netvrdím, že místy některé scény a akci mohli autoři odpustit, protože se od toho vyobrazvání svinstev a zmaru film odchyloval právě k tomu Stalingradu, ale naštěstí toho nebylo moc sem tam něco šlo ještě připsat na vrub uměleckému ztvárnění, jež mělo v danou chvíli prim nad realističností (polibek ve smršti kulek). Jindy to ale už bylo trochu přes čáru a docela mi i vadilo, že, přinejmenším z počátku, ta smrt lidi v blízkosti hlavních postav jimi nijak zvlášť nehnula a chovali se jakoby nic - nicméně vím prd, čeho postavy již byly za německé okupace Polska svědky, že. Dokonce mi nevadila ani místy použitá moderní hudba (SPOILER ALERT!), protože byla použita tam, kde to i díky obrazu dávalo smysl a nerušilo to. Podobně tomu byly zpomalovačky, které taky byly tam, kde to mělo smysl a rozhodně jich nebylo moc, množstvím nesahají zmiňovanému Stalingradu ani po paty. --- Dovolil bych si taky říct, že film má ještě, byť třeba mírnou, dlší vrstvu onoho válečného dramatu v rovině řekněme historické. O samotném samotném povstání Varšavy se moc nedozvíte - nic takového jsem od filmu ani nečekal a přijde mi divné na to poukazovat jako na zápor, čehož jsem už někde (v komentářích nebo nějaké recenzi) byl svědkem. Naopak, pokud pokud víte co se kdy dělo, proč Sověti byli kde byli a jak to celé skončilo, s jistým pocitem zmaru už od začátku sledujete dění a snahu o jakékoliv "Holky pospěšte, nebo to povstání propásneme..." a "Dýl jak tři dny to trvat nemůže, Rusové jsou už za městem, hurá.". --- Film mi tak přijde jako docela nečekaným polským překvapením, které si mohlo leccos odpustit a ten pocit zmaru boje a prohry postupně gradovat až do extrému, ale nakonec to nebylo nic, u čeho bych se nudil, u čeho bych usínal a bylo mi špatně z toho, co postavy vypouští z pusy, co je na plátně a co ve scénáři. A aby těch plusomínusů nebylo málo, tak místy film zase působí až příliš jako sled samostatných scének než rozumně plynoucí děj, ale zase mi tohle období sedí, zpracované je to taky velmi slušně (dámy a pánové z UPP se fakt vytáhli), herecky i hudebně je to taky dost slušné, kamera, výprava... a v neposlední řadě taky fakt, že z našich luhů a hájů se něčeho takového rozhodně nikdy nedočkáme... nakonec tedy finální kvalitní 3*, na 4* tomu chybí drobnosti. (27.03.2015)

Solidní válečný příspěvek od poláků. V příběhu jsem se místy ztrácel a nad přítomností zpomalených záběrů ve filmu jsem se docela podivoval, ale jinak už můžu jen chválit. Jak efekty, tak zobrazení statečnosti poláků či to, že film i donutí přemýšlet zda našim východním sousedům celé to povstání stálo zato, když za dveřmi byla rudá armáda...7/10. (18.03.2015)

Hloupý scénář je plný klišé, herecké výkony odpovídají těm, kteří nezvládli talentové zkoušky a režie z toho udělala mexickou telenovelu. I když obávám se, že jsem právě urazila všechny režiséry mexických telenovel. Ti si alespoň nenalhávají, že točí umění a nesnaží se to vsugerovat pomocí drastických záběrů divákovi. Tenhle film je urážka všech životů zmařených během války. (04.07.2020)

Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. (22.08.2023)

Byl by to býval velkovýpravný, fantastický natočený a zábavný válečný film s brutálními bojovými scénami zralý na pětihvězdu, kdyby … Kdyby režisér neukájel své umělecké ambice a uprostřed bojové vřavy se to nezastavovalo a nevypukávaly zpomalené matrixovské pičičandy, v jejichž pozadí duněly cajdáky nějakého Lejdypanku. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí banda Indů a střihnou si do toho to své obvyklé hárekrišna pogo. Kdyby scénarista neukájel své plagiátorské ambice a místy to nevypadalo, jako by toho xichta z Jdi a dívej se opíchala Tisícročná včela. Jen jsem čekal, kdy se vynoří starý Kroner a začne múráriť. Kdyby střihač neukájel své krejčovské ambice a vykuchal těch čtyřicet minut patetických a kýčovitých zvratků alá Tvajlajt. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí Patyzón a všechny ty hrdinné mládežníky zejména mužského pohlaví dosucha vysaje. Kdyby kásting neukájel své hororové ambice a do hlavní role neprocpal snad tu nejodpornější a nejnesympatičtější tlamu současné polské kinematografie. Jen jsem odvracel zrak a přál mu celou dobu bolestivou smrt nebo alespoň pořádné zmrzačení. No, a to je příliš mnoho kdyby. Takže odřené tři s následující erudovanou charakteristikou pro polské fanoušky: Zajebiście nakręcony, no artystycznie spierdolony kawał kinematografii polskiej s wyjątkowo obrzykurwadliwym gośćiem v roli głównej. (24.03.2015)