Hlupák

Na jednoduchej zápletke vygradovaná nekompromisné dráma, ktorá v krátkom časovom úseku jednej noci výstižne obsiahne, že ono príslovečné "Nehas, čo ťa nepáli!", platí neustále a vystrkovať hlavu z davu v dnešnej nemorálnej a skorumpovanej spoločnosti, sa zo zdravotných dôvodov nemusí vyplatiť. Silné 4 hviezdice a mať to onen nedopovedaný koniec, ktorý by tomu dal ešte fatálnejšiu príchuť, tak dám aj plnku , pretože toto smrdelo výstižnejšie, než ten príznačný prehnitý a zatuchnutý socialistický panelák. (11.11.2015)

Děsuplná jízda strašidelným zámkem Rusko, kde mě docela překvapilo, že jsou v tom státní prachy. Slibný koncept, kdy prasklá trubka začne odhalovat správu třicetitisícového města v plné nahotě je vykreslen možná až příliš za hranou (častá tezovitost, doslovné vysvětlující dialogy, násilný závěr), ale tne do živého. Sysifovská práce malého angažovaného chudáka je jen trochu dojemná, ale jinak úmyslně znechucující obzvláště, když si uvědomíme, jak moc by někdo chtěl natočit něco podobného v Česku a jak moc to nejde. (14.09.2015)

Rozumím tomu, co se film snažil sdělit, ale i přesto to byla nuda. Je tam spousta dlouhejch záběrů o ničem, napětí že by gradovalo se říct nedá. Nějaký politický pletichaření ti atmosféru neudělá. Čekal jsem od toho nejspíš víc katastrofický drama než to co jsme ve výsledku dostali. Některý hodnocení je tu šíleně přehnaný, někomu holt už z Ruska stačí málo. To finále opravdu nebylo tak emotivní. Nevěřte všem červenejm filmům, občas se dá slušně narazit. (11.01.2020)

Díky yvoně jsem se dozvěděl o tomto ruském snímku a jsem jí za to vděčný, protože tohle byl rozhodně zážitek. Film bych v žádném případě nedoporučil lidem, kteří mají rádi jen lehčí témata a čekají, že se během filmového odpoledne hodí do pohody, protože k tomu tentokrát určitě nedojde. Já jsem si každopádně vychutnal depresivní atmosféru plnou beznaděje, vidět toto Cervantes, zahanbeně by spálil rukopis Dona Quijota, protože by musel uznat, že se Dmitrij Nikitin zasekl v mnohem bezútěšnější situaci. (06.05.2019)

[AFF 2015] Pôsobivý protipól Zvjagincevovho Leviatana. Tam, kde zádumčivý majster atmosférických, spiritualitou presakujúcich obrazov volí za podmanivých tónov virtuóza Glassa epické rozprávanie, veľké okázalé gestá a umelecké metafory, sa Jurij Bykov v čistom (až takpovediac očistnom) realizme obracia k nízkym pudom a fyzickému zhnuseniu. Metafora je tu „všehovšudy“ jedna - symbolické znázornenie prehnitého mocenského aparátu zvonka i zvnútra rozpadávajúcim sa panelákom a jeho kritickým ekosystémom. Súboj obyčajného človeka s najvyššími spoločenskými úrovňami je komorne zarámovaný jedinou nocou a zviazaný s prostredím paneláku, do ktorého sa postavy neustále, dobrovoľne i proti svojej vôli, vracajú. Kolaps skorumpovaného systému s narušenou statikou sa kruto a neúprosne vlečie v dynamických dlhých záberoch a naliehavých kamerových jazdách s organickou strihovou skladbou a intenzívnou diegetickou zvukovou kulisou klaustrofobických chodieb paneláku, uväzňujúcou diváka uprostred uragánu. Nemilosrdná štylistická forma chladnejšia ako ruská zima neponúka odľahčenie a nezanecháva ani štipku nádeje. Len je to možno až príliš podriadené tézovitosti známeho príslovia: „za dobrotu...“ 85% (06.08.2015)