I jako Ikaros

Totální nářez!!! Po dvou hodinách absolutní kriminální krasojízdy jsem měla pocit, jako by trvala tak pět minut, jak utekla. Tedy, tušila jsem, že se mi film bude líbit, ale že se mnou až takto zamává, to tedy věru ne. Jářku, takovou hru na detaily, napětí, a oko diváka neměl pan režisér snad ani ve svém majstrštyku Strach nad městem. Scéna s ukázkou experimentu na "trénování paměti" je tedy ultramazec, a i když jsem pak v jejím průběhu tak trošinku ten menší "kvasi podvůdek" vytušila, stejně mě to dostalo - zejména ona poznámka, kterou pak doktor řekne vyšetřovateli (v podání úžasného Y. Montanda) /Menší spoiler/: "Vy sám jste začal protestovat až při 200 Voltech...". Tolik úžasně ozubených koleček, do sebe ještě úžasněji zapadajících, jsem si u krimifilmu už dlouho nevychutnala. Nota bene s politickým podtextem, to jsem myslela, že snad ani bohdá nebude... :-) A ten konec, panenko hopsavá, ten až bere dech... Pokud ho už ovšem nemáte dávno v čoudu z toho kouzelného podmanivého hudebního tématu maestra EM, popř. z postupného tuze napínavého odhalování zločinu. Tohle je prostě specielní V.I.P. lahůdka extra pro gurmány nejvybranějších delikates francouzské kinematografie... Dejte si! Ale nezapomeňte na haldu ubrousků, slintat budete ještě tak týden po slupnutí. :-) (29.11.2021)

Nelze se ubránit srovnání s o pár let staršími Ctihodnými mrtvolami. Ikaros je o chloupek méně propracovaný, především mě zaráží, že Volneymu vše vychází, svědci mu jdou na ruku, důkazy se sypou shůry, každý s radostí spolupracuje a média obětují čas vyměřený reklamám, aby mohla pomoci prokuratuře. A to se ani nezmiňuji o scenáristickém lapsu s vyhledáním svědka pomocí zaměření telefonu. Pokud byl Volney přesvědčen, že má prokuratura napíchnutý telefon, mohli zloduši svědka také snadno najít. No nic, takhle to asi mělo být napínavější. I když Verneuil má na svém kontě mnohem lepší kousky a Montand mnohem zajímavější herecké výkony v politických dramatech, přesto tenhle film zůstává jedním z mála konspiračních snímků, který není směšný a neknokautuje logiku na každém kroku. (19.12.2021)

JFK na Francouzský způsob. Podobnost čistě náhodná i když tady je aspoň v úvodu jasně řečeno, že jde o fikci. Na druhou stranu tím to celé dává autorovi možnost posunout ten příběh kam je libo no a v tom je možná právě ten problém, protože bohužel na utažení té dvouhodinové délky se během ní film nikam moc zásadně neposune i když tím nechci určitě tvrdit, že nemá postupnou gradaci a není napínavý to rozhodně ne, ale toho řešení procedurálních věcí tu mohlo být míň a víc třeba i toho trochu zběsilého fikčního děje. Ano na konci dostaneme něco jako odhalení spiknutí jako takového, ale vzhledem k tomu jak film po dvě hodiny namlsává tak to rozuzlení není plně uspokojující nemluvě o tom, že osud hlavního hrdiny je předvídatelný a hned jak rozjeli akci Ikaros tušil jsem co to znamená, ale i tak za poctivé thrillerové řemeslo nakonec 65%. (22.07.2023)

Klasický konspirační thriller s podmanivým přesahem k sociologii moci. Jako thriller to odsýpá, přistoupíme-li na pro potřeby scénáře hodně zjednodušené a místy nelogické schéma shromažďování důkazů a vyvozování souvislostí. Působivá vsuvka s experimenty s podléháním 69 % lidí vyšší autoritě a zbavováním se vlastní odpovědnosti při plnění úkolů, i když jsou amorální a ubližující, je nicméně silná, včetně toho, co se z ní dovozuje o roli státu a třeba i demokratickém zřízení, v němž ovšem platí autoritativní zákony a hierarchie moci při jejich dodržování, a o zaujímání rolí a pozic v sociálních hierarchických strukturách. *** Čili ano, tři hvězdy, ale tentokrát s dodatkem, že je pro kulturní rozhled i osobní rozvoj rozhodně lepší tenhle film zařadit mezi viděné, než nikoli. *~ (06.08.2023)

Velmi propracovaný, napínavý a temný politický thriller s velkolepým Yvesem Montandem v hlavní roli státního zástupce (Henri Volney), vyšetřujícího atentát na prezidenta po té, co vyslovil nesouhlas se závěry vyšetřovací komise. Pomalu a pečlivě roztáčí kola vyšetřování s novým týmem a vyvrací jedno svědectví za druhým. Právě v těchto malých detailech je síla tohoto thrilleru, postupné odhalování pravdy a zasazování drobných indicií do celého obrazu. Najednou však skládaná mozaika začne vydávat své tajemství, až z toho mrazí a je jasné, že jde o mimořádně nebezpečnou hru. Ovšem závěr s použitou analogií o bájném Ikarovi, byl absolutní špičkou a současně mrazivou tečkou. Fakt jsem si to užil, neuvěřitelná byla scéna v televizním studiu, kde s kamenným výrazem hazardního hráče pomocí "papíru" v deskách dotlačil předsedu vyšetřovací komise k uznání zavádějícího příkazu, které okamžitě znevěrohodnilo celé vyšetřování. Nezbývá, než se poklonit síle díla Henriho Verneuila a přidělit plný počet hvězdiček. (14.10.2010)