I jako Ikaros

Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. (29.11.2021)

Francouzské politické drama, v hlavní roli Yves Montand…. K tomu název filmu a v podstatě je jasné, co uvidíme. Ano, zkorumpovaný systém. Ano, prolezlá jsou i nejvyšší patra politiky. Ano, hrdina bojuje předem ztracený boj. Ale je to tak zoufale nudné! Řeči, řeči, řeči. Dopodrobna a dost únavě se divákovi vysvětluje psychologický experiment o roli autority v našem chování. _____ Hlavní postava, přestože byla rok členem vyšetřovací komise, si náhle začne klást otázky a zjišťovat, že celé vyšetřování bylo značně odbyté a popravdě, strůjci atentátu se při zahlazování stop dopouštěli tak do očíbijících chyb, že by je odhalilo i dítko školou povinné, leč vyšetřující komise za celý rok nikoliv… No, dobře, je to francouzská komise, berme to jako další důkaz prohnilosti systému. Ale ze všeho nejhorší je skutečně nudnost a suchopárnost filmu, beru ho spíše jako doklad určitého nahlížení na svět v určitém období, ale jako umělecké dílo nikoliv. SHRNUTÍ: Politika je svinstvo. (07.12.2021)

"Pravda se ctí nesouvisí. Platí sama o sobě." Vyšetřování atentátu na JFK bez JFK. Nikoli, zjevná podobnost, jak již v úvodu snímku naznačí Vianova citace, není ani trochu náhodná "a to že se to tak zřejmě nestalo, neznamená, že se to tak stát nemohlo a nebo klidně i nestalo". Pokud se odhlédne od oné konspirační roviny na JFK reálie, tak i čistě sám za sebe je to znepokojivý, odosobněný procedurální thriller par excelente. Nejznámější pasáž je zdejší mrazivé představení Milgramova experimentu; a právem. Prostě prověřená "verneuilská" žánrová kvalita, která neztratila nic ze své aktuálnosti. (22.10.2022)

Nelze se ubránit srovnání s o pár let staršími Ctihodnými mrtvolami. Ikaros je o chloupek méně propracovaný, především mě zaráží, že Volneymu vše vychází, svědci mu jdou na ruku, důkazy se sypou shůry, každý s radostí spolupracuje a média obětují čas vyměřený reklamám, aby mohla pomoci prokuratuře. A to se ani nezmiňuji o scenáristickém lapsu s vyhledáním svědka pomocí zaměření telefonu. Pokud byl Volney přesvědčen, že má prokuratura napíchnutý telefon, mohli zloduši svědka také snadno najít. No nic, takhle to asi mělo být napínavější. I když Verneuil má na svém kontě mnohem lepší kousky a Montand mnohem zajímavější herecké výkony v politických dramatech, přesto tenhle film zůstává jedním z mála konspiračních snímků, který není směšný a neknokautuje logiku na každém kroku. (19.12.2021)

Je pravda, že Yves Montand pro mě není taková herecká persóna, jakou by si dozajista zasloužil. Tímto filmem mě ale rychle dokázal přesvědčit, že i filmy s ním jsou ty top, co z Francie vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech. Perfektní politický thriller. Jednoduchý, ale nápaditý. K tomu s úžasnou hudbou od klasika žánru a s pointou, která mě srazila na kolena. (05.12.2021)