Režie:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Jean Rochefort, Claude Brasseur, Guy Bedos, Danièle Delorme, Victor Lanoux, Anny Duperey, Marthe Villalonga, Martine Sarcey, Maurice Bénichou, Anémone (více)Obsahy(1)
I nevěra se musí umět aneb konec avantýry na okenní římse ve čtvrtém patře... Do života úspěšného muže po čtyřicítce vstoupí nečekaně atraktivní mladá žena, která rázem rozvrátí jeho dosavadní spořádaný systém. Etienne Dorsay – vedoucí informačního oddělení jistého ministerstva je v oboru záletnictví skutečný začátečník. Na svou první nevěru se proto připravuje zvláště obezřetně a promyšleně. Rafinovaný plán však končí úplnou katastrofou a Etienne se ocitá na římse nejvyššího patra pařížského domu a ptá se sám sebe, jak k tomu vlastně mohlo dojít. Okouzlující Jean Rochefort je v komedii Záletník režiséra Yvese Roberta v plné formě. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Stejně jako Willy Kufalt jsem si vzpomněl na starší komedii režiséra Yvese Roberta o partě vypečených přátel Kumpáni, která mi svým kvantem úměleckých nápadů a svéraznými dialogy možná úplně tolik nesedla. Osmdesátkové podvodnické Dvojče mi zase přije příliš vulgární. U této daleko klasičtější francouzské komedie, zaměřené na jednoho nově záletného kníratého člena parta, který ještě donedávna pokojně miloval svou rodinnu i vlast jsem se bavil určitě z této trojice nejvíc. Přestože ti pánové byli pěkní šovinisté a scéna se slepcem je vážně trochu trapná, tak jde atmosférou vážně o klasickou francouzskou komedii, tedy zastávku z mých nejmilejších. Tentokrát spíše civilní než bláznivou. Skvělé určitě díky Jeanu Rochefortovi - ať už ironicky vnitřně komentuje dění, prohání se na koni nebo brouká v červeném saku. Nikdy by mě nenapadlo, že by k němu mohl takhle sednout dabing pana Fišera a ono to vážně perfektně sedlo, ba naopak film ještě povýšilo. Fišer si dokázal ty vnitřní Rochefortovy průpovídky velmi užít a jsem rád, že nejsem sám, komu tady Rochefort ve výsledku i trochu připomněl Sellese, i když často nabídl naprosto osobitou vlastní komiku (:D.) Už jenom při závěrečném sletu, který je za doprovodu skvělých Rocherových obličejů, láhodného projevu Stanislava Fišera a nádherných Cosmotónů opravdu skvělý. Byl jsem pouze na začátku svého vzestupu. ()
Zatímco platonickou láskou se člověk užírá, platonickou nevěru si pro svou „nedotaženost“ může klidně užívat. Teda až na pana Dorsaye, co v podzemních garážích potkal dámu v červeném.. Poměrně inteligentní humor postavený na nezkušenosti amatérského záletníka, který se pokouší vyvarovat chyb na základě zkušeností kamarádů a vlastní zdraví preventivně ochraňuje hozením manželčiny pistole do řeky. Zábavné, když se čerpá z nedorozumění, těžkopádné při situační komice (viz. Brasseurova slepá zuřivost v restauraci). Jestli zakončení oblouku příběhu u oblouku vítězného bylo pro hlavní postavu vítězstvím, rozhodněte vy.. Nevím, jestli za tím stál neměnící se výraz, nemotornost při kontaktu s lidmi, knír, nebo dabing Fišera, ale Rochefort mi krapet připomínal jistou postavu Petera Sellerse.. ()
Tento film ma šokoval. Mám rád francúzske komédie a tešil som sa, že si oživím v pamäti aj túto. Nič som nepoznával. To predsa nemohol byť film, ktorému som kedysi dal tri hviezdičky! To bola nudná, nevtipná, trápna zlátanina. Hanbil som sa za tvorcov. Až dodatočne som zistil, že Yves Robert páchal filmy s Pierrom Richardom a bolo mi jasnejšie, že svoj tieň neprekročil ani v tomto filme. ()
Nesmělý záletník, kterému celou dobu přejete, ať se mu v tom podvádění něco pokazí a ono se mu, kupodivu, pořád něco kazí. Chytrý humor, na který jsem si první půlhodinu docela zvykal. Asi proto, že Jean Rochefort tu svoji roli hraje, jak kdyby byl největší andílek. Pak už jsem se ale smál o sto šest a jak řekl kamarád Enšpígl, díky závěrečné scéně si pokaždé na film vzpomenu, až budu stát před Vítězným obloukem v Paříži. ()
Jak je vůbec možný dostat do filmu tolik pohody, uvolněnosti, přirozenosti a humoru, který nestárne ? Tak to fakt netuším, ale jedno vím jistě, Yves Robert tohle prostě umí. Jean Rochefort, podle toho, co o něm vím, tak je jasné, že on si svou roli musel ohromně užívat, protože to u milovníka žen, života a humoru na všechny způsoby snad ani jinak nejde. A nemůžu zapomenout ani na dalšího člena téhle báječné party, hudebního skladatele Vladimíra Cosmu. Ta jeho filmová hudba by se měla pouštět na každým finačním úřadě, protože pak by se i placení daní proměnilo v oslavu optimismu. A ještě jednu věc pro ty, kteří film viděli. Jestli někdy budete v Paříži stát u Vítězného oblouku a bude se kochat pohledem na Champs-Elysées, kouknětě se do první ulici na pravo od Vás, vedoucí na Champs-Elysées, na krajní dům a postupně svůj pohled přesuňte nahoru a...... no jasně uvidíte římsu, já to tak udělal a můžu říct, že jsem se sám od sebe začal najednou usmívat, takovou sílu může mít film, tak nezapometulná může být jediná filmová scéna. A jelikož to je mé doporučení pro ty, kteří film viděli, nemůžu diskriminovat ani ty, kteří se právě teď třeba rozmyšlí zda tenhle film stojí za to vidět a mé hlasité "NO JASNĚ, ŽE STOJÍ, VY VOLOVÉ, CO BY STE CHTĚLI PROBOHA LEPŠÍHO" jim nestačí. Tak už jen dodám, že se ve filmu dozví, jak bude vypadat život uživatele DaViD´82 a kde za několik málo let bude tento uživatel stát v cizím županu :-) ()
Galerie (12)
Photo © StudioCanal Vidéo
Zajímavosti (4)
- Režisér Yves Robert se ve filmu mihne jako náhodný chodec vedle Étienna (Jean Rochefort) na přechodu před poštou. (Ganglion)
- Claude Brasseur obdržel za ztvárnění Daniela prestižního Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Ne stejnou cenu byli nominováni také Anny Duperey, a to v kategorii nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli, a scenárista Jean-Loup Dabadie za nejlepší původní scénář nebo adaptaci. (Komiks)
- Film sa natáčal v Paríži. (dyfur)
Reklama