Zkáza krásou

Lídu Baarovou musí mít člověk rád, aby mohl bez předsudků sledovat tento dokument o jejím životě. Byla to hvězda předválečného filmu a velmi krásná žena, ale nebyla to příliš talentovaná herečka. Jako člověk úplně selhala. I když žila ve svém oslnivém filmovém světě, nemohla si nevšimnout v době okupace dění kolem sebe, třeba poprav a deportací lidí do koncentračních táborů nebo vypálení Lidic. Pokud se stýkala s tak vysoce postavenými fašistickými pohlaváry, mohla svým vlivem řadě lidí pomoci. Nestalo se. V tomto dokumentu mi vadila její tvář poznamenaná věkem, raději si ji budu pamatovat jako Maskovanou milenku nebo Dívku v modrém. Co se týče historických faktů, nedivím se, že vykreslila svůj osud ze svého pohledu co nejpříznivěji a obsadila se do role ukřivděné osudem stíhané ženy. Ocenit lze vložené archivní dobové dokumenty zřejmě získané z filmových týdeníků. (20.09.2016)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)

Viděla jsem to trošku po sezóně - přesto nejzajímavější bylo slyšet, jak LB mluvila o Hitlerovi jako o něžném chlápkovi, kterému se líbilo Panenství. Jinak  Helena Třeštíková tomu překvapivě nedodala nic navíc, ani se na nic pořádného nezeptala; jen za ní prostě jela a stihla ji ještě naživu. LB z toho celého posezení vyšla jako chladná, egoistická a sobecká kráva, což nejspíš asi i byla. (01.06.2023)

Lída Baarová si vytvořila mýtus o své „lásce“ s Goebbelsem. Stvořila pohádku, kterou vyprávěla, pokud byl někdo ochoten jí naslouchat. A tenhle film to dělá. Nekriticky přejímá vymyšlený románek z červené knihovny a nechává vypravěčku dlouze se utápět v sebelítosti a až směšném vzpomínání na to, jak byla důležitá. Jo, to víš, že jo, Lído, Křišťálová noc byla taky kvůli tobě. ___ OK, vzhledem k věku Baarové v době natáčení, se dá mnohé vysvětlit a snad i do jisté míry omluvit, byla už v sebedojímacím a mírně blábolivém věku. Ale předložit tuhle uvzdychanou poému na vlastní ego divákům, to už je známka špatného vkusu a nedostatku kritického odstupu. Jakoby autoři ohromeni bývalou hvězdou nebyli schopni ji uvést – třeba střihem nebo komentářem – nohama aspoň trochu na zem. SHRNUTÍ: Já, já, já, Goebbels, fňuk, komunisti, fňuk, já, já. Já! (10.09.2022)

Filmy priemerné až podpriemerné, ale herečka to bola veru že lepšia než 99% dnešných. Ale čo z toho, keď aj na sklonku s nostalgiou a vlastne takmer so slzami v očiach spomína, ako bola obdivovaná Hitlerom (aj keď ho obozretne niekedy nazve aj bláznom) a krivonohým Goebbelsom? Autoreflexia asi žiadna, len spomienka na pocity šťastia, že sa jej za tretej ríše vodilo dobre. Hold herečka, tam ťažko hľadať inteligenciu. Ono to inak vlastne ani nie je dokument. O filmovej kariére málo, o živote Baarovej ešte menej. Len je spomienky, útržky, chýba tomu celistvosť. (21.03.2020)