Spodina

Příběh z kriminálu pro mladistvé (takové tvrdší polepšovny, chcete-li)... Není to v ústavu veselé prostředí, což je - a na to režisér, zdá se mi, místy zapomíná - dáno zejména jeho chovanci, kteří se tam neocitli náhodou. Na druhé straně, mohou si užít řadu zajíamavých aktivit, jako je např. ping-pong, poznávat jiné kultury, pěstovat květiny a v neposlední řadě i na nějakou tu romanci ve skleníku dojde. (25.12.2013)

Hned od první scény bylo jasný, že tohle nápravný zařízení rozhodně nebude žádná procházka růžovym sadem. A to se potvrdilo až do úplně poslední scény. Film je syrovej, surovej a plnej násilí od začátku do konce. Žádnej happy end se tady nekoná. Ale je to hlavně o tý beznadějný atmosféře, dějově to je trochu slabší a často předvídatelný. Momentálně má film 75% a s timhle hodnocenim se celkem shodnu. (27.05.2015)

Názov “Spodina” dokonale vystihuje dojem či pocity z tohto počinu. Nie preto, že by nemal kvalitu, ale z dôvodu, že je takmer nakomplet o negatívnych emóciách, postavách, zlých rozhodnutiach, činoch či slovách, a to nebudem bližšie špecifikovať postavy, ktoré boli doslova extrémne nesympatické. Každopádne, dej ma vtiahol veľmi rýchlo. Takéto snímky majú silu .. (10.02.2021)

V rámci snímků o nefunkčnosti kárného systému s přístupem "silnější pes mrdá" ten vůbec nejsilnější pes na žánrovém dvorku. O to znepokojivější (a úměrně tomu i působivější), že je o mladistvé svoloči, která sice potřebuje tvrdou ruku, nekompromisní řád a disciplínu, ale již ne šikanu, ponižování, prznění a takové ty jiné milé věci. Beznaděj zdejšího začarovaného kruhu "vzpurní sígři versus zamindrákovaní dozorci" (vrcholná je v tomto ohledu především scéna Archerova přátelského pokecu s jedním z bachařů), kdy se již nápravný systém stává parodií sebe sama natolik, že plodí a učí tomu, proti čemu byl v první řadě vytvořen, snad nikde jinde nebyl zachycen tak naturalisticky, depresivně, mrazivě a přitom nemravokárně. (21.05.2014)

V punkové době konce sedmdesátek určitě pecka, dneska už ovšem na podobné sociálně kritické filmy shlížím s velkým despektem, když vidím, kam až dospělo kdysi zdánlivě pokrokářské vykreslování všemožných grázlů jakožto obětí nespravedlivého, krutého, rasistického a já nevím jakého ještě společenského systému. Dlouhodobé nahlodávání a rozežírání mentality obecného lidu i společenských struktur podobnými "angažovanými" díly dospělo až k naší dnešní bezzubé, změkčilé, zdegenerované společnosti (mám samozřejmě na mysli západní společnost celkově). Z filmového (scénáristického) hlediska je to pak dílo místy poněkud nevyrovnané, kostrbaté, ale jeho stáří je polehčující okolností. (13.02.2022)