400 Days

No tak čekal jsem lecos, ale takhle upachtěnou zhovadilost teda ne. Úvodní část na „lodi“ je neskutečné unylá, druhá zase dementní. Nic proti nízkorozpočtovým sci-fi (jen houšť a větší kapky). Nedostatek financí ale nemusí být zase takový problém. Pokud se divákovi nabídne smysluplný příběh s dynamickým vývojem, rád mnohé nedostatky odpustí. V tomto případě je ale právě příběh kamenem úrazu. Přišlo mi, že sami filmaři nevěděli, co bude následovat v další scéně a scénář dopisovali narychlo přímo na place. Třeba ten finální pokus o otevřený konec je vyloženě k smíchu. Škoda. Mohl to být alespoň průměrný film, kdyby se scénáře chytil někdo schopnější. (24.09.2016)

Bez peněz a talentu postapo sci-fi netoč. Poučka, kterou si stále řada filmařů nepamatuje a oblažuje svět nekoukatelnými výplachy. Jako je třeba 400 Days. V první polovině se snaží trojice idiotů a Caity Lotz diváka unudit poflakováním se po podzemní simultánní raketě. Ale protože je člověk zvědavý, co se stane, až dotyční vylezou zpátky na povrch zemský, vydrží. Ale ono se nestane nic. Jen se zvýší hustota debilů, takže tu šaškuje víc lidí. No dobře, řikam si, tak počkám do konce a třeba přijde nějaké zajímavé vysvětlení, které dá celé té zhovadilosti nějaké opodstatnění. Nepřišlo. Ono totiž nepřišlo žádné vysvětlení. Ještě během psaní komentáře jsem byl přesvědčený, že vypotím alespoň nějaká procenta za Caity Lotz. Jenže to nejde. (24.12.2015)

Lidstvo se chystá na cestu na Mars, což je další a daleko větší výzva, než byla cesta na Měsíc. Závažných a nebezpečných situací během cesty může být více než dost a tak je potřeba se na všechno dokonale připravit. A jak jinak, než simulací vesmírného dlouhodobého letu, při kterém i nemožné může být možné. Vlastně je to takový sociologický experiment sledující psychologickou zátěž vesmírného letu, který ukáže, jak si kandidáti na cestu poradí s nečekanými událostmi na lodi. Že je kabina umístěna podzemí má svůj smysl. Evokuje to daleko větší autentičnost. Lidská mysl dokáže být nesmírně mocný nástroj. A v takovém prostředí se mohou okolnosti rychle změnit.  Tato zkouška je nejrychlejší cesta ke skutečnému letu. No, a že se mentální stav posádky bude zhoršovat je více než jasné. Otázkou je, jestli to celé bude jasné i divákovi. Ten na celé dění může koukat stejně nechápajíc, jako ti vesmírní adepti v příběhu. Sehrané je to tak autenticky, že nikdo v podstatě neví která bije. Celé je to natočeno realisticky, takže je vše bez monstrózních vizuálních CGI efektů a byť se ve venkovním prostředí zvýrazňuje až hororová atmosféra, netlačí se nijak na pilu, takže vše skutečně vypadá velice amatérsky. Je to hodně o diváckém vnímání daných skutků a probíhajících věcí. A právě to je celé tak jednoduché, až je to složité a pokud se divák na konci snímku tváří stejně nechápajíc jako oba protagonisté ve snímku, v podstatě snímek splnil svůj účel. Není nad to, pohrát si psychologicky i s divákem. A to nebývá zase až tak často. (03.10.2018)

Půl hodiny nudy, kdy jen čekáte co se bude dít. Pak příjde slabý odvar The Divide a zase další nuda. Samozřejmě zde musí být nějaky problém hlavního hrdiny, který na začatku vyleze ze záchytky s kocovinou, jak kdyby to mělo hrát nějakou roli. Nečekaně je ze skupinky ten nejrozumnější, co si zachová chladnou hlavu. Nějaký ten milostný vztah nesmí chybět, pak týpek co dělá problémy a další trochu nevyrovnaný týpek, který vidí svého syna. Víc klišé partičku nevymyslíte... V jádru vcelku dobrý nápad, ale ve špatném provedení. (04.05.2017)

400 days není vůbec tak hrozné, jak se tu píše. Škoda, že tento film utrpí hlavně na svém nepovedeném, neuspokojivém finále, které mohlo být vysvětleno úplně a alespoň nějakou jednou určitou cestou. Je to hlavně Ostermanova chyba, že si ve scenáři nadělal víc zvratů a vodítek k pointě, než kolik jich mohl doopravdy zvládnout. Já mu ale čtyři motivační hvězdy dám. Za prvé proto, že je to vážně šíleně podceňované od zdejších hodnotitelů a za druhé proto, že po dobu asi sedmdesáti pěti minut jsem byla upřímně napjatá, nejistá a dokonce na mě silně zapůsobila i lekačka. Taky jsem absolutně nečekala, že se bude z krytu vycházet ven, za což mu přiděluji další bod, protože křivky nápadu byly prostě znát. Osterman to ale bohužel nedotáhl do konce. Pohyboval se na tenkém ledě, až pod ním začal křupat, takže se po čtyřech pomalu začal vracet na pevninu. Mrzí mě, že se tam spousta věcí nevysvětlila a nechal divákovu fantazii pracovat v až moc velkém měřítku, ale za velkou snahu šokovat a vybudovat slušnou atmosféru ho uznávám a přeji mu, ať to příště dotáhne až do konce. (01.01.2016)