Klub vyvolených

Vliv Společenství mrtvých básníků je cítit až hmatatelně, ale ve srovnání s ním (jakkoli srovnávání nesnáším) je Klub vyvolených dílkem až smutně plytkým. Trochu to zachraňuje hořkosladký konec, ale z tohohle tématu by se dalo určitě vyždímat mnohem víc emocí a psychologie. Smutně konstatuju, že mě to nechalo úplně chladnou (kvíz z historie, obsahující rádoby smrtící otázky, které se u nás učí snad na základce, je kapitola sama pro sebe). Jestli tuhle bárku něco zachraňuje, tak jedině snaživí herci. (08.03.2011)

Profesor Hundert se přes historii snaží vštípit své třídě i význam slov morálka a čest, ale narazí u hajzlíka Bella. Profesorovo rozhořčení trvá jen do chvíle, než se setká s jeho otcem- senátorem. Pochopí, že problém je někde jinde a "záchranu" Bella pojme jako svoje poslání. Přináší mu radost, když snaha nese svoje ovoce, rmoutí se, když selhává. Film má scénář, který se hemží výroky o cti, ale je napsán tak, že slovo "čest" je vždy použito v pasujícím kontextu a tak nezvedá žaludek, ale motivuje k zamyšlení. Podnětný film, zvlášť v dnešní bezpáteřní době, ale obávám se, že ti, kteří by měli, se za nos nechytnou. (04.06.2006)

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne. (18.06.2008)

Mám rád filmy o učení, o školách apod. Tady je to ještě ke všemu o historii, což mě zajímá ještě více. Film se mi tedy nemohl nelíbit. K ještě větší spokojenosti, by mi ale víc vyhovovalo, kdyby tam nemíchaly pozdější setkání, ikdyž to není rozhodně na škodu já bych si to tak užil určitě více, přesto jsem více než rád za tenhle snímek. **** PS. V takovýhle škole bych se učil jedna báseň :) (14.02.2013)

Kline. Tohle byla jeho show. V jeho podání nebyl profesor Hundert Mirkem Dušínem ani patetickým žvanilem, ale zásadovým čestným člověkem, kterého jsem mu bezezbytku uvěřil. Naopak Hirsch byl tím, kdo tady spíše kazil a je to on společně s nedostakem emocí, co mi brání hodnotit maximálním způsobem. 80% (02.01.2011)