Režie:
Jean-Claude LauzonKamera:
Guy DufauxHrají:
Maxime Collin, Ginette Reno, Julien Guiomar, Denys Arcand, Germain Houde, Catherine Lemieux, Gilbert Sicotte (vypravěč), Adam Richards, Aron Tager (více)Obsahy(1)
Uvidíme místy překvapivý příběh chlapce, který vyrůstá v duchovně dosti omezené rodině kdesi na montrealském předměstí v činžáku pramálo vábném. Režisér Jean-Claude Lauzon důsledně používá komentáře, jímž chlapec glosuje události i pocity, ale svým stylem odpovídá spíše dospělému, stejně jako hlasem, který nepatří chlapci, nýbrž staříkovi, který vybírá zajímavé věci z odpadu - chlapec tam totiž odhazuje i listy svého deníku (ne zcela vysvětlitelně). (LFŠ 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Zajímavý snímek o nadaném chlapci z trochu přisprostlé rodiny. Leolo, tolik lpící na svém jméně, píše o svých snech, touhách a do toho dost naturalisticky popisuje svůj rodinný svět plný imbecilů, kde nechybí ani několik pokusů o vraždu. Zajímavé je pojetí, kdy příběh vypráví sběratel, který nachází chlapcovi vytrhnuté stránky z deníku (to možná působí trochu nedůvěryhodně). Zároveň se dovídáme, že vlastně ta samá osoba dala Leolovi popud psaní, čímž se kruh uzavírá. ()
Svým způsobem podobný film jako Amélie z Montmartru (taková její odvrácená strana), avšak osobnější, hlubší, a naproti tomu ne tolik vypočítavý, záměrně podmanivý a optimistický. Nevšední zápisník hořkých příhod z dětství a dospívání, které lze s pomocí fantasie vnímat zčásti i jako okouzlující či roztomilé, což ubírá něco z jejich tíže. Zápisník hravý, nenápadně svíravý a hlavně melancholický, na čemž má svůj podíl zejména hudba, kamera a barevné tónování. Pod vší bizarností a humorem se však ukrývají vnitřní strachy a ostny, které zanechávají na barevném plátně černé stopy. Knihou, již hlavní postava opakovaně pročítá, je L'Avalée des avalés, jejímž autorem je Réjean Ducharme. "... mon amour." ()
Naturalisticky zpracovaný, v mnohém děsivý a v mnohém absurdní příběh kanadského chlapce Léola nenechá citlivého diváka chladným. Chvílemi se sice divák neubrání smíchu nad některými Léolovými životními zážitky; většinou však mnohé momenty filmu spíše vyvolají u diváka nevolnost. Životní příběh Léola, jednoho ze členů "takové zcela nenormální rodinky", je celý prošpikován rozličnými odchylkami, úchylkami a zvrácenostmi v chování. Film, po jehož shlédnutí si řeknete, že nejrozumnějším a nejstabilnějším prvkem této rodiny byl, je a navždy bude špunt ve vaně. Tento snímek rozhodně stojí za shlédnutí, a to ať již co se námětu, tak způsobu zpracování týče. Na tento film bych však určitě nebral děvče v rámci prvního rande a asi ani při druhém by to nemuselo dělat dobrotu. Výjimkou snad mohou být nanejvýš (psychicky silné) studentky psychiatrie. ()
Až na ten konec vynikající, sakrastická, místy nechutná a nabitá vtipnými scény, komedie. Vážně jsem se několikrát zasmála i nahlas, a to je u mě co říci. Francouzský humor nezná mezí, už od začátku je to bomba za bombou. Žena oplodněná rajčetem, rodina, která se stará jenom o "hovna", no pro mě hodně absurdní věci, ale zde jsou podány naprosto skvěle. Ještě ke všemu Leolo byl vážně skvělý. Vynikající atmosféra a "děj". Takový výtvor já cením! ()
Stejně jako u Taxidermie jsem byla znechucena... Nejsou to filmy, na které bych se dívala se zálibou. Účelem je znechutit a znepokojit... Je to velká kontroverze, zda nechat vyhrát morálku či uměleckého ducha. Nedokážu se rozhodnout. Každopádně Léola nechci odsoudit, ale vychvalovat do nebes ho taky nebudu. ()
Reklama