Léolo

Po zhlédnutí Léola mám na mysli jednu otázku a to: "Jakými úchylkami, asi trpí zdejší pětihvězdičkáři?". Že by znásilňováním koťátek, šoustáním vepřových jater nebo jen Biančiním okusováním nehtů gerontům :) Patrně jsem na film nebyl úplně dobře naladěn, i když úvodní půlhodinu jsem si vcelku užíval a scénu s rajčetem řadím na pomyslný vrchol podivuhodných scén, jaké jsem kdy zahléhl. Jenže postupem času, mě ono zvrácené snění mladistvého intelektuála vyrůstajícího mezi retardy a podivíny s obsedancí na vlastní hovno, začalo považlivě otravovat. Léolo nakonec pro mě není ničím jiným, než vrcholným představitelem tzv. rakovinotvorného artu. Nic víc, nic méně. Hledat vědu v hovně nehodlám. Po hudební stránce ovšem vynikající. (15.08.2013)

Stejně jako u Taxidermie jsem byla znechucena... Nejsou to filmy, na které bych se dívala se zálibou. Účelem je znechutit a znepokojit... Je to velká kontroverze, zda nechat vyhrát morálku či uměleckého ducha. Nedokážu se rozhodnout. Každopádně Léola nechci odsoudit, ale vychvalovat do nebes ho taky nebudu. (09.04.2009)

Naturalisticky zpracovaný, v mnohém děsivý a v mnohém absurdní příběh kanadského chlapce Léola nenechá citlivého diváka chladným. Chvílemi se sice divák neubrání smíchu nad některými Léolovými životními zážitky; většinou však mnohé momenty filmu spíše vyvolají u diváka nevolnost. Životní příběh Léola, jednoho ze členů "takové zcela nenormální rodinky", je celý prošpikován rozličnými odchylkami, úchylkami a zvrácenostmi v chování. Film, po jehož shlédnutí si řeknete, že nejrozumnějším a nejstabilnějším prvkem této rodiny byl, je a navždy bude špunt ve vaně. Tento snímek rozhodně stojí za shlédnutí, a to ať již co se námětu, tak způsobu zpracování týče. Na tento film bych však určitě nebral děvče v rámci prvního rande a asi ani při druhém by to nemuselo dělat dobrotu. Výjimkou snad mohou být nanejvýš (psychicky silné) studentky psychiatrie. (03.09.2003)

Jean-Claude Lauzon - skrytý klenot kanadského filmu. Ve svém druhém filmu (debut Une zoo la nuit) načrtává temný svět jedné zdánlivě normální rodinky. Předhazuje vám jednu geniální scénu za druhou a ani na vteřinku vás nenechá odpočinout. To celé podbarveno přesně sedící hudbou. Zaručuji, že tolik poškozených postav vržených do snového kolotoče malého Lea Loazone (že by špetka autobiografie?) už jste dlouho neviděli. Na některé nikdy nezapomenete. (27.07.2006)

Až na ten konec vynikající, sakrastická, místy nechutná a nabitá vtipnými scény, komedie. Vážně jsem se několikrát zasmála i nahlas, a to je u mě co říci. Francouzský humor nezná mezí, už od začátku je to bomba za bombou. Žena oplodněná rajčetem, rodina, která se stará jenom o "hovna", no pro mě hodně absurdní věci, ale zde jsou podány naprosto skvěle. Ještě ke všemu Leolo byl vážně skvělý. Vynikající atmosféra a "děj". Takový výtvor já cením! (05.06.2012)