Mozek v plamenech

Chloë Grace Moretz hraje mladou úspěšnou žurnalistku. Ono když v 21 letech píšete pro New York Post,tak ve Vás asi něco je. Problém ale nastane, když mozek začne bojovat s nemocí a celé tělo jí přestane poslouchat. Doktoři tvrdí, že je alkoholik a schizofrenik. Tělo neposlouchá čím dál tím více a Susannah (Chloë Grace Moretz) se uzavírá do sebe. Hlavní hrdinka hraje přesvědčivě a sluší jí to i na nemocničním lůžku. Film je podle skutečné události a pokud někoho filmy s nemocniční tématikou baví, tak směle do toho. Nejedná se o přelomový film ale určitě se na to 90 minut dá koukat. A navíc ve filmu potkáte spousty známých tváří. 70% (15.01.2018)

Jedná se o jeden z nejlépe hodnocených filmů zde na ČSFD, kde hraje Chloë Grace Moretz. A jelikož je z těch mladých tváří jedna z těch nejšikovnějších, docela mě tento film, založený na pravdivých událostech, zajímal. A musím říct, že jsem, za možnost tento film vidět, moc rád, protože kdyby se mně nebo někomu v mém okolí stalo něco podobného, tak okamžitě budu vědět, na co upozornit. Často si říkám, že mám být rád za to, co mám, protože nikdy nevím, co se může stát. Když pak něco podobného vidím ve filmu v rámci nějakého pravdivého příběhu, tak samotné zamyšlení ohledně zdraví dostává úplně jinou dimenzi. Mozek v plamenech je přesně ten film, který dokazuje to, že bychom si měli vážit toho, co máme. Nejen v sobě, ale i kolem sebe. Nikdy totiž nevíme, co se může v nadcházející minutě stát. Plus Chloë tu svojí roli zahrála tak jako kdyby si onou nemocí opravdu prošla. Klobouk dolů. (15.01.2019)

Když se Vám ocitne v plamenech kunda, je to dobrý, stačí zamrdat a život zase běží dál. Když se zapalujou lýtka, bude to postupovat k první větě, co jsem napsala, ale když Vám hoří mozek, tak vás čeká jebání max s vašim zdravotním stavem a to žádná zábava neni. Přesně v této situaci se ocitne značně šukézní Chloë a den za dnem prožívá větší a větší peklo a to bez princezny. Začátky nebyly nijak extrémní, vlastně mi to připomínalo můj zcela normální den, kdy nevím kde jsem, co je za den, co mi kdo chce a skilluji svůj trumf - čumění do blba bez mrkání. I tomu starostovi bych se vysmála tím ale všechna podobnost končí a následující škubání se na zemi, postupující ochrnutí, kapající kohoutek co nekape, televize co mě pomlouvá i když mě nepomlouvá a celkově kolosální stav na píču přeci jen nemám. Proto mi při představě, že by se tohle vše dělo mně celkem zamrazilo na hřbetu a jednou jsem tu svou ASS (asijskou sadistickou svini) nechala spát a s hrdinkou skoro i soucítila. Možná ale jen proto, že je fakt šukézní a velmi ráda bych jí utěšovala....tak nic, pořád jsem svině :-( (13.03.2018)

Když se tvůrci rozmejšleli, proč točit film pro světovou komunitu neurologů, chtěli obsadit ňákou fakt dobrou herečku. Třeba Saoirse Ronan. Jenže producenti si spočítali, že v kinosálech je typická obsazenost 0,63 neurologa, takže se film musí zatraktivnit i pro plebs a tvůrcům to vysvětlili: Chloë má větší CHARISMA. Vpředu i vzadu. Plus to určitě naláká i ty hejsky, co ji viděli jako 11letou v Kick Ass a od tý doby furt čekaj, až nebude jailbait. Což ona už nějakej ten pátek neni, zato je z ní celkem vyrovnaně mdlá herečka, takže film, kterej by Saoirse možná dokázala pozvednout, Chloë jen tak provlnila skrznaskrz tou svou blonďatou ovul— pardon, ondulací, takže je natolik zapomenutelnej, že i já tenhle koment píšu s asi měsíčním zpožděním. (27.11.2020)

Docela zajímavý film, docela zajímavé téma, docela dobře zahrané (vedl jsem s doktory spoustu podobných rozhovorů)...bohužel všechno tak nápadně vede k diagnóze schizofrenie, že mi bylo poměrně jasné, že všechno bude jinak. To by až tak nevadilo, co vadí je jasně odbytý konec, odehrávající se vlastně asi v pěti minutách (nevím jestli to bylo průhlédné jen pro mě, nebo i pro ostatní?!), ale jinak je to dobrý film, spoustu věcí mi to připomnělo, jen o mně nikdo film nenatočil...70% (09.10.2019)