Švindlíři

Tak tohle me mile potesilo, Ridley Scott pro neho netypickej film zvladl perfektne. Scenar je docela promakanej a ani od chvile, kdy se Cage potka s dcerou, tempo nevazne a nestava se z toho nejaky drama o usmirovani rodiny, jako tu uz hodnekrat bylo. A zaver, pro nekoho mozna prekombinovanej, mi prisel naopak velmi dobrej a necekanej. Co se tyce hercu, jasne jim kraluje Nicolas Cage, opravdu bych mu veril, ze je takovej magor. Do nekterejch scen vnasi osvezeni Sam Rockwell, jen skoda, ze ho reziser tak malo vyuziva. A pak tu je Alison Lohman, nevim jak to ta holka dela, ale nejdriv fakt vypadala na 13 a pak na 20 a krom toho hrala celkem slusne. I kdyz je film misty krapet dramatickej a misty to prejde do thrilleru, je to predevsim komedie, se spoustou skvelejch forku, ale vetsina z nich stoji na Cageovi. (16.08.2006)

Nemůžu si pomoct, ale nuda, nuda, nudaa. Obligátní "čekala jsem víc" ani nemusím zdůrazňovat. Vynikající Nicolas zahrál agorafobika Roye sice velmi dobře, to ano, ale on sám nemůže utáhnout celý film. Takže jsem se přistihla, že občas přestanu sledovat obrazovku a myslím na to, na co všechno v pondělí nesmím zapomenout. No a když se opět vrátím do reality, tak zjistím, že jsem o nic nepřišla. Letargii jemně rozčísla až jeho dcera, která se svou pubertální divokostí udržela mou pozornost u filmu až do konce. (05.05.2014)

Scott neScott, komedie nekomedie, thriller nethriller – schizofrenní je ve Švindlířích na první pohled prakticky vše kromě precizních herců a vytříbených vizuálních nápadů (jichž je pro komedii – byla to komedie? - zatracená škoda). Snad je to režisérova nezkušenost v žánru či nestabilní námět, na kterém se nedají řádně vybudovat sympatie k představitelům (do konce jsem nevěděl, zda Cageovi fandit či ne), možná přešachovaný závěr, který mě plně neuspokojil (souvisí s předchozí výtkou) a vinu nese zčásti i vratký (proč to neříct) scénář, vytahující vyšumělé kontexty podle potřeby momentálního efektu. Scott točil pouze a jenom pro pobavení a ikdyž se často není čemu smát, vlastně to velice pěkně uteče. A to chce přece jen pěknou dávku umu. Ale raději zpět k dalšímu Blade Runnerovi, co ty na to, Ridley? You’re hell of a director, then show it again! (10.11.2003)

Občas si tak říkám, že v dnešní době se mají nejlépe podvodníci a švindlíři, zkrátka lidi, kteří se neživí poctivě a kteří v tom umí chodit. Tenhle film mi v mém názoru dává za pravdu, ovšem vyvrací můj názor o tom, jací jsou tito podvodníčci ve skutečnosti. Například takový Roy v podání Nicolase Cage je člověk s psychickými problémy, který je posedlý chorobnou čistotou a vypadá to, že má i nějaké ty morální zásady, které odmítá překročit. Skoro by se dalo říct, že je to takový slušný podvodník a dokázal si získat mé částečné sympatie, i když samozřejmě se zdrojem jeho obživy jsem nesouhlasil. Ale on celý film je koncipován tak, že jsem příliš netušil, na čem vlastně jsem. Dalo by se říct, že mi tam něco smrdělo, něco mi tam nesedělo, a závěr filmu mi dal za pravdu. V závěru to tedy pro mě nebyl zas tak nečekaný zvrat, čekal jsem totiž, že tento film na diváka s něčím překvapivým vyrukuje, ale dalo by se říct, že mě spíše fascinovala ta promyšlenost toho zvratu. Navíc já mám docela rád filmy, u nichž nevím, na čem jsem, a v tom mi tenhle film sedl dokonale. Nicméně ve výsledku nemohu ohodnotit film jinak než jen jako lehce nadprůměrný, a tak uděluji lepší tři hvězdy. (26.03.2012)

Jestli v Americe vypadají čtrnáctileté holky takhle, pak chci být tělocvikářem osmaček v některém z jejich států. Ke škodě uhlazené práce pana velkotovárníka Scotta si z celého filmu budu pamatovat jen závěrečnou přehlídku v modrých plesových šatech, a moje neúnavné úvahy nad tím, jak může být číslo čtrnáct nádherné, když se za ním ve skutečnosti skrývá třiadvacítka... Švindlování tu tím pádem nehraje ani druhé housle, jeho role se dá přirovnat k úloze činelů v naší hymně. (17.03.2012)