Tarzan, syn divočiny

Pri týchto dobrodružných snímkoch je ešte viac citeľná naivita tvorcov - zrýchlené pohyby hercov a zvierat, súboje so zvieratami, každý tvor v džungli je takmer vždy krvilačný netvor (viď hrochy, antilopy a pod), veľakrát divné chovanie zvierat či domorodých obyvateľov. Ale napriek tomu o dobrodružstvo nie je núdza takmer od začiatku do konca a celkom sa mi páčila práca so slonmi, (ozajstnými) opicami či napr. aj sám macho Weissmuller (sranda, že dokonale oholený alebo vlastniaci nôž z odlievanej ocele). Naopak, iba márne by ste vo filme čakali hudbu, miesto neho je tu otrasný škrekot a zjapanie (necudnej) hl. predstaviteľky či veľmi ukecaných hercov - akoby si tvorcovia chceli vynahradiť desiatky rokov nemého filmu v jednom snímku. Na konci uvidíme aj čiernych hulákajúcich trpaslíkov či jednu megagorilu. Hodnotenie: 60% (21.10.2013)

Ze začátku jsem si říkal, jestli si ze mě někdo nedělá srandu a tohle má být opravdu ten slavný film s Tarzanem, protože tu byla poměrně hrozná triková stránka, ale nakonec se ukázalo, že práce se zvířaty je tady ve skutečnosti velmi dobrá a třeba souboj se lvem vypadá nádherně uvěřitelně. Maureen O'Sullivan je ale příšerně uřvaná. (10.02.2017)

Prvá zvuková a dlhé roky najpopulárnejšia verzia o legendárnom hrdinovi. Svoju tvár mu prepožičal dvojnásobný olympijský víťaz v plávaní Johnny Weissmuller. Obrovský finančný úspech znamenal množstvo pokračovaní a obrovský kult. Tradičná dobrodružná zábava v Hollywoodskom balení možno starne, no stále spoľahlivo baví. (07.12.2017)

Mňam, to je ale pochoutka. Johnny Weissmuller jako pečlivě učesaný a oholený divoch provádějící veletoče na větvích a skotačící na liánách. Maureen O'Sullivan vzpírající se v jeho náručí a zoufale si přikrývající zraky při každém úmrtí, jimiž se to v jejím okolí jen hemží. Hroši, sloni a krokodýli polykající domorodce o závod a skvělí Pygmejové. Jen by to chtělo o něco méně zadní projekce. (27.08.2005)

Něco naprosto příšerného. V tom filmu bez ustání někdo řve. Buď řvou sloni, Tarzan, opice, nebo Jane. A Jane tomu dává korunu, protože řve, když ji Tarzan drží, nebo když ji pustí. Řve z lodě na opici a opice řve z břehu na ni. Navíc ten střih připomíná sekačku na trávu. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byly scény se zapojením zvířat (hlavně útok hrochů), ale i tam jsou slabá místa: slon zachraňující Tarzana a potom ho nesoucí džunglí stylem, že má jeho hlavu v tlamě, házení opic s Jane a hlavně Tarzanovo "válení se" se lvem. A ten hloupý šimpanz, který přežil navzdory tomu, že s ním ta gorila snížila o deset centimetrů podlahu. Navíc ještě z Afriky udělali místo, kde skutečně za každým šáším nebo kamenem čeká buď lev, lvice, levhart, krokodýl, hroch nebo kmen nějakých šílených trpaslíků. Když nastoupil ve filmu zvuk, Ejzenštejn říkal, že je třeba s ním zacházet opatrně, používat ho jako další materiál pro vyjádření specifických záměrů a k vyvolání specifických účinků; nepoužívat jej samoúčelně jen proto, že můžeme. Toto je pět let po Jazzovém zpěvákovi a už tady je zvuk natolik součástí filmu, že si může dovolit být naprosto nadbytečným - ať už je to výše zmíněné řvaní a ječení, nebo Jane, která musí nahlas říct všechno, co jí slina na jazyk donáší. (28.08.2015)