Čokoláda

Ne, ty tři hvězdy musím nechat, výš prostě nepůjdu. Kdysi se mi zamlouvala a stále zamlouvá ona ustrašenost a zatuchlá nehybnost jednoho městečka zajatého tradicemi, které je plné falešné morálky a kterému vládne samozvaný ochránce všeho a všech. S tím vším má pomoct čokoláda vonící z barevného obchůdku plného sladkého pokušení. Do šedých ulic totiž vítr přivál mladou ženu s dcerou a do jejího krámku brzy vstoupí řada zajímavých postaviček. Pokušení tu zápasí s odříkáním, švédská žánrová legenda Lasse Hallström pak s tím, zda vstoupí do chladnějších vod. Nevstoupí. Nakonec totiž nikdo není vyloženě zlý, jednotlivé figury jsou prostě jen oběťmi jakýchsi dávných muk, omylů či strachu. S podobnými látkami má Hallström zatraceně hodně zkušeností. Ví moc dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus a emoce. Částečně zahřeje a pohladí, o to rychleji ale jeho poetickou pohádku ten samý vítr odvane. A já coby divák? Raději znovu strávím čas s jinými outsidery, třeba Gilbertem Grapem nebo s Homerem a doktorem Larchem. Ti se zaryli mnohem hlouběji a ani k tomu nepotřebovali dráždivou chuť čokolády. (18.07.2022)

Příjemný film. Měl jsem obavu, že půjde o nějakou "sladkou" romanci mezi Juliette a Johnnym, ale hlavní téma byl střet mezi svobodou, změnou a tradicí a konzervatismem (přirovnání k Pleasentville sedí). Líbil se mi tento motiv a moc se mi líbily postavy - Juliette, ale i Judi Dench a její vnuk i pan starosta (výborný Molina) a další. Krásná hudba Rachel Portmanové přispívá k zajímavé atmosféře (např. když vítr volá). (07.07.2003)

"Satan má mnoho podob. Někdy je to zpěvák neslušné písně v rádiu, jindy autor oplzlé knihy. Anebo pán, co číhá u školy a obtěžuje vaše děti. Někdy je to výrobce sladkostí, zdánlivých drobnůstek. Neboť co vypadá nevinněji než čokoláda?" Jsem zastáncem morálky, takže mě tato knězova slova oslovila. Jenže čokoládu mám rád, svoboda je mi nade vše a vždycky jsem byl trochu rebel, takže taky pevně stojím na straně cukrářky Vianne. Tak co s tím? Fandit s davem nebo chránit morálku? Tak v tomto případě mě Vianne přesvědčila, abych byl ovce a bečel s davem v její prospěch. A pak sežeru kus fialové krávy. (21.01.2018)

Ten film je tak nějak prvoplánově hezký, milý, přátelský voňavý. Postavy jsou miloučké, J. Binoche je hezounká.... Ale je to nuda, ve filmu se v podstatě nic moc neděje. Navíc, nevím, jaké zkušenosti mají francouzští soudruzi, ale podle mých zkušeností potulní rómové většinou nevypadají jako Johny Depp. (16.07.2007)

Ano, od začátku je víceméně zřejmé, jak film skončí (i podle nálady hudby) a i mnoho osudů lehce odhadnete, ale to není podstatné pro tento snímek. Důležitá je atmosféra snímku a vztahy, city, co se smí, co nesmí a jak jednají lidé, kteří jsou celý život zvyklí na asketický rytmus a kteří se setkají s "pozemskými" lákadly, které jejich životu zdánlivě protiřečí. Četl jsem tu několik stupidních názorů, že film ukazuje věřící jako fanatiky, co si ani nekousnou do čokolády...pro mě ale film ukazuje na fanatismus (a v tomto případě spíše zparodovaný), nikoli na obyčejné věřící, a ukazuje na zbytečné předsudky. Ano, takových filmů je několik, ale z toho snímku čiší neuvěřitelně podmanivá, až čokoládově chutná atmosféra, která v kombinaci s krásným francouzským městečkem, výtečnou představitelkou hlavní role (Binoche) a kouzelnou, až éterickou hudbou Rachel Portman činí z toho snímku lehké oslazení života :-) Konec je....opravdu dotažený na maximum, až by to mohlo vadit, ale co...na tom nesejde... depresivních filmů rozsévajících hrůzu jsme měli dost, jsem rád, že jsou i filmy, které rozšiřují zase něco jiného, třeba radost. (31.05.2007)