Krisha

Začít vyhledávat filmy podle oblíbeného oblíbené produkční společnosti nese své ovoce - A24 (Midsommar, Lighthouse, Under The Silver Lake, Moonlight, Mid 90s...) opět nezklamalo. Drama, které se celé odehrává během jednoho dne, kdy se velká rodina potká na den díkuvzdání. Kromě scénáře to celý stojí na dvou věcech - bezchybná úžasná kamera a avantgardní hudba řízlá musique concrete. Tenhle film je nejlepší příklad toho, jakou parádu udělá to, když někdo použije jako zvukovou stopu něco jinýho, než tradiční tisíckrát slyšený Zimmer/Williams famfáry. Takovej ten film, kdy už od začátku tušíte něco nekalýho a pak jen odhadujete, co to asi bude. Konec opravdu emocionálně silnej. (11.12.2019)

Velmi nápaditý film co do způsobu nepříliš komunikativního a dlouho pouze naznačujícího vyprávění, které neustále nutí revidovat a znovu promýšlet možné motivace a vazby mezi postavami. Důsledné a (občas) překvapivé rovněž při práci se stylem, ovšem nemyslím, že by to nikterak zásadně vybočovalo z americké indie scény. Umím si představit, že obzvlášť v rámci festivalu může být pěkné na tenhle film "jen tak narazit", jak tu proklamují někteří uživatelé. (20.05.2017)

Rádoby umělecké drama, co se snaží působit strašně novátorsky a jinak, ale přitom nedokáže ani pořádně představit postavy a o obrazné vyjádření psychologie Krishy se pokouší tak, že směšně střídá formáty obrazu... Přesně tohle je ten typ filmů pro pseudointelektuály, co si chtějí hrát na to, jak sledují náročné umělecké filmy, ale přitom skutečný umělecký film nedocení. Oceňuji pokus natočit to jinak (ačkoli to tady vypadá dost špatně), nápad sám o sobě taky není k zahození a v závěru hraje ambientní hudba, když už nic jiného, ale jinak je to neskutečná bída. Jasně, je to debut, ale i tak nepovedený. Otravné a nesympatické postavy vedoucí mezi sebou nevěrohodné dialogy mě fakt nezaujmou a ani ta filmařská stránka nic nezachraňuje, když některé záběry kamery působí spíš směšně a ten zbytek vypadá esteticky taky blbě. Herci taky za moc nestojí, jejich role jsem jim sotva věřil a jediný, kdo za něco trochu stál, byla představitelka hlavní hrdinky, ale jinak nikdo. A ty postavy zde jsou taky jen povrchně načrtnuty, ale do hloubky se vůbec nejde (přičemž by se to dalo za těch 83 minut stihnout, kdyby se to soustředilo na menší okruh postav) a tak tu některá jednání nejen zbytku rodiny, ale i Krishy moc nechápu. Navíc emočně je to na bodu mrazu a když už se to snaží být silné, působí to buď blbě nebo (hlavně ve finále) vyděračsky. Snad jen ta poslední scéna u stolu nějak vypadá, ale i tak je to dost málo. Taková Sieranevada je nesčetněkrát lepší a silnější, než tenhle unylý pokus. A tohle fakt natočil režisér It Comes at Night? Eh... Slabé 2* (20.01.2021)

Krisha je sebestředná kráva, která utápí svou sebelítost v alkoholu. Možná, kdyby režisér ubral na nepříjemném hluku, který provází celý film, a přidal alespoň náznak vysvětlení chování hlavní hrdinky, nebyla by mi tak protivná. Mám pocit, že si film hraje na psychologickou sondu, tou ale rozhodně není. Je to povrchní, rádoby artová záležitost, u které si přejete, aby konec býval přišel o 83 minut dřív... (07.07.2015)

(50th KVIFF) Pro mě také největší překvapení festivalu. Film, který mě podle anotace nijak výrazně nelákal (další tradiční nezávislé drama o tom, jak se matka snaží obnovit vztah se synem, říkal jsem si) a do programu jsem jej zařadil jen jako možnou výplň případné časové prodlevy mezi zásadnějšími snímky. Každopádně Shultsův celovečerní debut mi vyrazil dech. Velká cena poroty a divácká cena na SXSW festivalu nejsou náhoda ani omyl. Něco tak formálně odzbrojujícího, tak živelního a přecpaného kinetickou energií se v dramatickém žánru jen tak nevidí. Film má vtahující zvukovou kulisu, která se jednou za čas vždy mohutně rozezní, do ní je střihem spíše smyslně než racionálně poskládáno několik synchronních i diachronních dějů, kamera provádí energické nájezdy, otočky, zoomy. Zcela přesně odráží povahu, náladu, roztěkanost a myšlenky hlavní postavy, svérázné a emocionálně nestálé šedesátnice Krishy, která by strašně chtěla druhou šanci, ale bojí se, že něco zkazí, přičemž tento strach víceméně zvšuje nebezpečí, že si to vážně zkazí. Formálně opravdu jeden z nejopojnějších filmů, co jsem (nejenom) letos viděl. Škoda, že se takto výjimečný kousek nenápadně ukrýval v sekci Jiný pohled a v menších sálech. Jestli tohle natočil debutant, přičemž mu ve filmu hrála pouze rodina a přátelé, tak je to na smeknutí klobouku. Nemůžu se dočkat toho, s čím Shults přijde příště. Tm spíš, že se se svým následujícím filmem "It Comes at Night" pustí do hororového žánru. 85 % (11.07.2015)