Dárek

Joel natočil stalkerský light thriller, který sice není nervákem, u něhož si vykousnete ukázkovou manikúru, ale na žluči vás pošimrá. Premisou filmu je pointa, která v závěru mocně pumpuje průměrný pocit z filmu tím, že je patřičně moralizující a šokantní (spoiler jak kráva). Jako prvotina hodně dobrý. 75% (02.11.2015)

"Neudělal jsem to. Klid. Nedotknul jsem se jí. A možná jo." Ach ta karma. Člověk jen tak ze srandy, z nudy nebo pro povýšení zničí pár životů a hned za to má trpět? To je nelidské ... a správné. Já mám vždycky radost, když se na svini uvaří voda a i když tenhle Dárek víckrát rozbalovat nebudu, tak to neznamená, že by mne v některých pasážích nepotěšil. (04.05.2016)

Dárek je snímek, který je s blížícím se koncem lepší a lepší a stále méně vám dovolí odpoutat zrak od obrazovky. Zejména závěr se nese v duchu pěkně hutné pointy, co v divákovi musí nějaký čas zůstat. A ponaučení z Edgertonova počinu? "Nečiň druhým to, co nechceš, aby bylo činěno tobě", případně že karma opravdu existuje..? :) (20.07.2016)

„Vidíš, co se stane, když lidem otrávíš jejich myšlenky lží?“ Čekal jsem, že min. závěr mi celý dojem zkazí, ale k tomu nedošlo, právě naopak. Film jsem si užíval už od začátku. Pomalé seznamování se s postavami, klid, pohoda. Pak úvodní setkání, trocha pozornosti a vlezlosti, pak obě v podstatně větší míře, první lež a najednou zlom. Strašně mě bavilo, jak divák tápal, co je vlastně starý spolužák zač, ale zároveň tušil, že se Simon ke Gordovi asi kdysi nezachoval úplně dobře. A jak se stupňuje „přátelskost“ podivína, přibývá chvilek napětí, objeví se nějaká ta lekačka a houstne atmosféra, i díky zdravotnímu stavu hlavní hrdinky (anebo ne?). Poté přijde závěr, skvěle gradovaný pomocí dárků, a člověk je šťastný, že film neskončil jako mnoho podobných žánrovek, ale zaútočil na divákovu empatii. Pár věcí zde trochu drhlo, někdy se film zase snažil být až moc „cool“, ale nic to nemění na tom, že jsem z něho nadšený a hodnotím silnými 4*. „Víš, ty jsi možná s minulostí skončil, ale ona s tebou ještě ne.“ - „Co? Co tím myslíš?“ - „To se jen tak říká.“ (09.02.2017)

Joel Edgerton je velmi všestranný chlapík. Dárek přináší velmi zneklidňující portrét o tom, že žádné manželství není nikdy tak dokonalé, jak se může zdát. Stačí, aby se v životě až dosud spokojeně žijícího manželského páru objevil dávný spolužák a události naberou zcela nečekaný spád. Líbilo se mi, že postava Gorda nebyla zpracována jako typický psychopat, který je chce všechny odkráglovat. Jeho motivy se projevovaly z počátku nenápadně, postupem času už však začaly být podivné a zneklidňující. Člověk možná čekal, kdy přijde ten okamžik zlomu, kdy Gordo úplně zmagoří a dojde na brutální scény boje o přežití. Jenže karty se začnou obracet zcela jiným směrem a ukáže se, že to není možná vůbec Gordo, kdo je nějak "narušený." Tím hajzlem totiž může být někdo úplně jiný. Jeho motivy jsou hnány pouhou touhou o odplatě a vyrovnání účtů, oko za oko. A není to plán jen tak ledajaký. Závěrečná pointa je opravdu hodně drsná. Na druhou stranu s ním člověk soucítí, protože ten druhý si to zasloužil. Podobný příběh v realitě by jistě vytáhl nějaké ty kostlivce ze skříní ve spoustě manželstvích, že? (27.05.2018)