Dárek

Vynikajúca jednohubka vyskladaná na dvoch rozorvaných postavách. Dusná paranoja prvej polovice sa po zložení tajomnej skladačky prehupsne do psychologického thrilleru, pričom v oboch žánroch film funguje. A Jason Bateman tu úplne exceluje. Prečo vlastne márni čas v tých priemerných komédiách? The Gift síce žiadnu dieru do histórie kinematografie neurobí, ale keby bolo takých solídnych žároviek viac, hneď by bol svet krajší. (15.04.2017)

Dárek se snaží navázat na nejslavnější šestákové srylery 90. let o intruzivních úchylech. Snaží se, snaží a snaží, až to s ním vypadá docela dobře, když tu náhle vyvrcholí ukrutně teploušským závěrem, který předchozích, slušně rozjetých devadesát minut totálně spláchne do hajzlu a udělá z Uoryjorova jinak solidního snažení akorát kulisu k žehlení dámského spodního prádla nadměrných velikostí a pánských kožených tang. A tak se dospělý heterodivák pouze utvrdí v tom, že by Žoel víckrát neměl experimentovat s buzerantskými bradkami, Betmen se měl držet pouze přeslazených kokotmédií a slečna Předsíň hrát výhradně s papírovým pytlíkem přes hlavu. No, možná bych jí sem tam povolil otvory pro oči. *** Jo, a málem bych dnes zapomněl vyšperkovat tyto dětské HOMOstránky novou a lepší filmovou publicistikou zneužitím několika bezúčelných vulgarismů! Tak třeba jen tak namátkou něco od „ká“: „Kouřila kurva kokota!“. Veď „fajčenie ftákov“ je predsa povolené, však, HOMO?. (05.11.2015)

Snaživé řemeslo režijně zcela nezkušeného Edgertona, ale bez čehokoliv, co by opravdu tento film něčím vyšvihlo do první ligy. Postavy se ne vždy chovají zcela inteligentně, dialogy šustí papírem, zvraty nejsou až tak nepředvídatelné a hlavně nakonec ani nijak zajímavě vytvořené, atmosféru (při scénách "něco se stane/bude dít!") se snaží film budovat pomocí samoúčelné agresivní hudby, Jason Bateman je od počátku hrozně nechutný a měl by raději zůstat jen u těch komedií. Jiné emoce mu totiž moc nejdou. Po tom větším vychvalování jsem čekal něco mnohem víc sofistikovaného a hlavně i režijně lépe ukočírovaného. 6/10 (24.11.2015)

Najdete ho ve skříni, neúnavně hryže a neplatí na něj naftalín. Ano, je to kostlivec.. Nad průměr podobně laděných thrillerů vyzdvihuje Edgertonovu prvotinu práce s postavami a jejich nejednoznačností, na druhou stranu některé momenty působily zbytečně lacině a místy až parodicky (viz. úplně poslední záběr ala „pouliční uzdravení“ Verbala Kinta). Překvapil Jason Bateman, který aniž by nějak výrazně měnil herecký rejstřík, zvládá polohu sympatického kamaráda i bezpáteřního hajzla. (04.11.2015)

Joel Edgerton je velmi všestranný chlapík. Dárek přináší velmi zneklidňující portrét o tom, že žádné manželství není nikdy tak dokonalé, jak se může zdát. Stačí, aby se v životě až dosud spokojeně žijícího manželského páru objevil dávný spolužák a události naberou zcela nečekaný spád. Líbilo se mi, že postava Gorda nebyla zpracována jako typický psychopat, který je chce všechny odkráglovat. Jeho motivy se projevovaly z počátku nenápadně, postupem času už však začaly být podivné a zneklidňující. Člověk možná čekal, kdy přijde ten okamžik zlomu, kdy Gordo úplně zmagoří a dojde na brutální scény boje o přežití. Jenže karty se začnou obracet zcela jiným směrem a ukáže se, že to není možná vůbec Gordo, kdo je nějak "narušený." Tím hajzlem totiž může být někdo úplně jiný. Jeho motivy jsou hnány pouhou touhou o odplatě a vyrovnání účtů, oko za oko. A není to plán jen tak ledajaký. Závěrečná pointa je opravdu hodně drsná. Na druhou stranu s ním člověk soucítí, protože ten druhý si to zasloužil. Podobný příběh v realitě by jistě vytáhl nějaké ty kostlivce ze skříní ve spoustě manželstvích, že? (27.05.2018)