La romana
La Belle Romaine
Rimanka
Woman of Rome
Režie:
Luigi ZampaKamera:
Enzo SerafinHrají:
Gina Lollobrigida, Daniel Gélin, Franco Fabrizi, Raymond Pellegrin, Pina Piovani, Xenia Valderi, Riccardo Garrone, Gustavo Giorgi, Renato Tontini (více)Obsahy(1)
V Římě fašistické éry se mladičká modelka Adriana po nešťastné romanci propadne do morálního bahna prostituce. Jedním z jejích klientů je také student a odbojář Mino, do něhož se dívka zamiluje. Od mladíka nevyžaduje projevy náklonosti, ale úplně jí stačí jeho občasná přítomnost. V neutěšené době se tak Adriana oddává vizi nového začátku a snům o společném životě s Minem. Předlohou byl román Alberta Moravii, jenž se také podílel na scénáři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Krásná dívka z chudé rodiny v podání Giny Lollobrigidy je v rámci možností působivá, svůdná, místy naivní, někdy i srozumitelná.. Příběh Adriany, která po zjištění, že její snoubenec je už ženatý, sklouzne po šikmé ploše a příliš tomu nevzdoruje.. Pak na chvíli záblesk nové naděje v podobě studenta, ovšem ten žije víc politikou a odbojem proti fašismu.. Zdařilé drama, které má i dnes co nabídnout, životní potřeba lásky, rodiny, pravdy, cti, čistého svědomí je zřejmá a stále platná.. ()
Knižní předloha bude pravděpodobně zajímavou sondou do duše ženy prodělávající totální morální úpadek, ale filmu se takové hloubky bohužel nedostává. Všechny proměny jsou jen načrtnuty a působí to na mě tak, že se scénáristé nevydali správnou cestou. Závěr, jež by měl být dramatickým vyvrcholením působí jěn jako nástin něčeho velkého, jako nepříliš dobré představení maloměstského divadla. Všechny životní proměny Římanky, jsou vlastně jen osekané kapitolky, zařazené do filmu jen aby se staly a bylo možné na ně navázat. Ale abych jen nekritizoval, tak pochvalu si zaslouží krásná černobílá kamera zachycující válečnou atmsoféru Říma a také herecký výkon Giny Lollobrigidy. ()
Moravia výborne popísal časy fašistického Talianska, pričom priniesol témy, ktoré sú v podstate nadčasové a ktorých myšlienkou je: človek sa obracia ako môže. Aj za cenu nemorálnosti, aj za cenu porušenia zákona. Zároveň nám ukazuje, že niektorí ľudia nemajú problém využiť systém nech je už akokoľvek zvrátený. A potom ďalších, pre ktorých je vlasť a idey viac než súkromie, osobný život či šťastie. Inak Gina ako prostitútka - no keby každá tak vyzerala, to by ženatí muži asi nesedeli doma. ()
Film ŘÍMANKA byl jedním z prvních filmů, který přišel do našich kin. Vzpomínám si docela přesně, jak jsem si vystála dlouhou frontu u pokladny na lístky. Tehdy náš stát vedl docela přátelské styky s Itálii, no a tak jsme mohli z této produkce pár filmů vidět i v ČSR. Téma si jistě našim soudruhům líbilo, neboť pojednávalo o nezaměstnanosti v kapitalistických státech (oj, jaká to dnes perlička !) a o vykořisťovaných ženách, které stály na dlouhém schodišti v naději, že dostanou práci. Váhou tolika lidi se schodiště zbortilo a zranilo a pohřbilo pod sebou mnoho mladých žen, kterým nezbylo na obživu nic než "šlapat chodník". Nevím to zcela určitě, ale myslím, že to byla jedna z prvních rolí půvabné Giny LOLLOBRIGIDY, která nás tolik potěšila v jiných italských filmech. Byla to krásná žena a velká hvězda.Vzala si jugoslávského lékaře, měla s ním syna, ale vztah se po mnoha letech rozpadl. Dnes se G.Lollobrigida věnuje úspěšně fotografování co by fotografka. ()
Matka sa snaží dcéru postrčiť vhodným vydajom do vyšších poschodí rímskej spoločnosti. Táto snaha vychádza naprázdno a tak ustaraná mater stále rezignovanejšie sleduje dcérkin kvalitatívny zošup o dve - tri poschodia nižšie oproti jej vlastnému nič-moc životu domácej otrokyne. Skvelá je v tomto zmysle scéna, kde matka vykrikuje, či je morálne neustále drhnutie domu, kuchyne, varenie a šúrovanie, starosť o deti a jedinou jej odmenou za každodennú otročinu je prácou uťahaný manžel, tráviaci voľno chrápaním na pohovoke a čítaním novín. Ponúka sa i akási paralela s mussoliniovským fašistickým režimom, počas ktorého sa dej odohráva. Spočiatku, po Mussoliniho pochode na Rím v r. 1922 a následnom prevrate plnom nádejí v skvelé oživenie spoločnosti nasledovalo rezignované sklamanie sledovania postupného úpadku a následnej viacnásobnej okupácie. Napriek zaujímavému deju sa film nevyhol scénaristickej totalite, nevyplývajúcej azda ani tak z toho, že predlohou bol známy román, ako z úpornej snahy vedenia hercov, ktorých úlohou bolo krásne a čisto odverklíkovať predpísané vety. Táto umelá snaživosť vysoko predčila akýkoľvek náznak ich spontánnych emócií a prirodzenosti. Poznámka: Obdobné úporné vyvyšovanie hercom naoktrojovaného (vnúteného) scenára nad skutočnú hereckú prirodzenosť a zladenie sa s príbehom je každodenný rituál drvivej väčšiny nielen filmových adaptácií, ale aj štátom bohato dotovaného repertoáru divadel. Herci sú najčastejšie v pozícii hovoriacich bábok na kľúčik či opakovacích papagájov. Deklamujú im nanútené, mŕtve, od ich osobností absolútne odtrhnuté monológo=dialógy. Oduševnene a pritom viditeľne umelo sa hviezdy hereckého neba bijú pritom do pŕs, tragicky zomierajú a pritom nádherne spievajú a tď. Tlačia tak zo seba - či skôr ó z hĺbky ich nesporného talentu - emócie oduševnenejšie a úpornejšie než ich vlastné hovno na záchode. Lež chyba lávky, túto lineárnu literárnosť je vo väčšine prípadov v divadle i filme cítiť, čo je čiastočne aj prípad Rimanky. ()
Reklama