Henry Fool

Jsem rád, když mě film, od kterého nic nečekám a jehož kvalitám ani příliš nevěřím, dokáže zaujmout natolik, že mi 140 minut, což je délka tohoto filmu, připadá jen jako nějaká velice krátká chvilka, kterou jsem prožil opravdu užitečně a na kterou budu rád vzpomínat ještě dlouho poté, co tato "chvilka" již dávno skončila. A to je přesně případ tohoto filmu, od kterého jsem skutečně nic nečekal a u kterého jsem dokonce nevěděl, jestli se na něj mám vůbec podívat, protože kolem půlnoci, kdy Henry Fool v televizi začínal, bývá už má mysl hodně otupělá. Ale zkusil jsem to a vyplatilo se. Už od začátku to bylo hodně zajímavé, scénka s políbením zadnice pro mě asi ještě dlouho zůstane jako jedna z těch kultovních a nezapomenutelných. Zajímavý nápad je zde prostě doveden až do konce a pan režisér Hartley vyždímal z námětu naprosté maximum a nic nevynechal. Kromě zajímavého příběhu film ale nabízí také zajímavé a kvalitní herecké výkony. Thomas Jay Ryan, Parker Posey i James Urbaniak excelují a i díky nim to byl jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouhou dobu. Filmu nemám absolutně co vytknout a snad jen ještě dodám, že už se začínám těšit na volné pokračování s názvem "Strach Fay Grimové", které bude doufám neméně zajímavé a atraktivní. Tady není nad čím váhat, uděluji po zásluze pět hvězd. (14.07.2010)

Objavený talent na jednej strane, rozplývajúca sa viera vo vlastné schopnosti na strane druhej. Dobrovoľný odchod z podradného zamestnania, podmienečné prepustenie z väzenia. Agresor v susedstve roznášajúci volebné letáky, vietnamský obchod sledujúci trendy, kňaz, kurátor, vydavateľ, mínus matka, plus dieťa, rozmach internetu, pornografia pre všetkých, romantika prežitkom. Popisujem to len heslovite, nakoľko neviem, čo si mám o príbehu ľudí okolo Henryho Foola myslieť všeobecne. Pekný film, ale asi trochu zjednodušujúci realitu. (19.06.2015)

Film, jenž má dvě roviny, první, ač jí nazvu tou komediální, spíš vyluzuje jemný pousmání než záchvaty smíchu, snad jen kromě mnou oblíbený, kouzelný scény na záchodě po sedmi espressech (která i tak dojatým pousmáním končí). Táhne to šarm Henryho Foola, filosofickýho povaleče připomínajícího Henryho Chinaski, a přestože má náš Henry po většinu filmu v krvi daleko míň promile i literárního talentu než on, často mi Barfly přišel na mysl. Rovina druhá poněkud přitvrdí a zabrnká na drsnější strunu a jako celek tohle nenásilný propojení funguje dobře, stejně jako několik absurdních dějových prvků, co jsou podaný tak lehce a nenuceně, že budí dojem běžných - plus Hollywoodskej konec v nehollywoodským filmu. Stopáž je podle mě ale na rozvláčně plynoucí, leč kvalitní film příliš dlouhá a na hodiny jsem se dívala až moc často. (13.12.2010)

Příběh kluka, který se potácí na okraji existenční propasti, ale v pravý čas ho zachrání setkání se záhadným cizincem, aneb kterak popelář ke štěstí přišel. Jasně, něco na tenhle způsob už tu stokrát bylo - ne tak docela! Filmy tohoto typu většinou trpí spoustou nešvarů: rejža se snaží stihnout všechno naráz a vznikne mu z toho nesmysl, ve kterém se všichni ztratí, který se snaží působit originálně, ačkoli jen napodobuje, a který se nám snaží vnutit pocit dojetí, i když k pláči je jen mizerný způsob zpracování. Ne tak v případě Henry Foola. Natočit snímek tak plný nenadálých zvratů se značně potrhlým obsahem, který přitom působí, že by se to přece jen mohlo stát, takhle přehledně a pohodově, to je fakt kumšt. A když se ještě ke všemu podaří vyvarovat stereotypů typu moralizování, poučky o smyslu života, trapně šťastný konec pro všechny zúčastněné, to si pak rochním jakbysmet. Spousta lidí asi řekne: "Nuda§" Henry Fool by odpověděl: "De gustibus non disputandum est." (01.04.2010)

Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :) (29.07.2010)