Rose Tinted Dreams
Režie:
Dušan HanákScénář:
Dušan DušekKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Petr HapkaHrají:
Juraj Nvota, Iva Bittová, Josef Hlinomaz, Marie Motlová, Hana Slivková, Sally Sellingová, Marián Labuda st., Milan Kiš, Václav Babka, Míla Beran, Naďa Hejná (více)Obsahy(1)
Iva Bittová a Juraj Nvota v poetické parafrázi Romea a Julie na slovenské vesnici sedmdesátých let... Dušan Hanák je jednou z nejvýraznějších slovenských režisérských osobností vůbec. Svým originálním obrazovým rukopisem, v dokumentaristice vytříbeným smyslem pro poezii „všední“ reality a schopností vést herce i neherce k přirozenému projevu, a hlavně neústupností k jakýmkoliv kompromisům, které by narušily suverénní uměleckou celistvost díla, připomíná českého režiséra Františka Vláčila. S odstupem času – více než dvacet let – vynikají na Hanákově filmu především rysy integrity umělecké osobnosti, v normalizační době sedmdesátých let však znamenaly ostrůvky suverénní osobnostní tvorby v rybníce ideologicky zakalených „tvůrčích“ počinů... Ružové sny jsou směšnosmutným poetickým vyprávěním o lásce mladého pošťáka Jakuba ke krásné cikánce. Vesnice je malá, všichni se tu znají a Jakub jako by byl samozřejmou součástí života každé rodiny. Jolana žije na okraji, v cikánské kolonii, uprostřed své velké rodiny, denně obklopená spoustou malých děcek a rodinných povinností. Lásce se ale poručit nedá, a to ani – jak se ten starý veronský příběh Romea a Julie stále vrací – když je „zakázaná“. Křehký příběh o vzájemném citu těchto dvou velkých „dětí“ se pohybuje mezi skutečností a snem, ve kterém se čas od času zdá všechno snazší… Pro hlavní role tehdy Dušan Hanák objevil mladého Juraje Nvotu (osobitý herec, dnes režisér vynikajícího bratislavského divadla Astorka Korzo 90) a tehdy mladinkou brněnskou studentku herectví Ivu Bittovou. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (98)
Pekný príbeh o náhlom letnom vzplanutí zakázanej lásky dvoch mladých ľudí z odlišného sociálneho prostredia. Ružové sny sú hravo a príjemne natočeným filmom o mladom páre v podaní nepresvedčivého Nvotu a očarujúcej Bittovej, ale aj množstva podivuhodných dedinských figúrok, ktoré ešte viac umocňujú celkovú epizodickosť snímky. Škoda, že sa ten milý a svojim spôsobom veľmi trpko poetický film asi po trištvrte hodine zvrtne na sled halucinogénnych haluzí a zmysel nedávajúcich scén s nulovou dejovou súvislosťou, ktorými je vyplnený bezmála dokonca. Tým príjemný zážitok končí. Na druhej strane je obdivuhodné, že v slovenskom filme zo sedemdesiatych rokov, navyše s takýmto námetom, niet štipky komunistickej propagandy. (6/10) ()
Kurz cigánštiny a Iva Bittová v prekvapujúcej kráse. Niektorí osadníci sú našťastie dabovaní. Priam s nostalgiou sa musí pozerať obyvateľ východného Slovenska na tak starý film, kedy v tých osadách nebolo tak veľa incestu a že dokonca aj hrozilo, že vznikne taký mimozemský pojem ako je cigánska kultúra. Len by film nemusel byť asi z polovice zaplnený pre mňa nepočúvateľným spevom. Za pár pekných tónov píšťalkou si to zaslúži jednu hviezdu. ()
„Právě uběhlo 10 vteřin vašeho života!“ Co mne od prvních scén na Hanákově filmu upoutalo, bylo jeho poetické kouzlo tkvící v obrazu kažodenního života, také pak v jednoduchém, ale příjemně jemném humoru, kameře se smyslem pro výtvarno i nádherné Hapkově hudbě, která tu doprovází nejen pošťákovy „růžové“ sny či scény s prostřihy na staré fotografie a lidová výtvarná díla. Zajímavé v rámci tohoto stylu, ve filmu zobrazujícím částečně nepropustnou hranici mezi dvěma světy romské a původní slovenské komunity na vesnice, je pak kombinace dvou hudebních stylů, kdy se Hapkovy „pouťové“ motivy střídají s klasickou romskou hudbou a zpěvy. Samotný příběh na mě však oproti oné poetice již tolik nezapůsobil. Zamilovanost přinesla i své momenty, ale tam, kde se zřejmě mělo prohloubit drama nebo jsem měl pocítit nezapomenutelné okamžiky vzácných setkání letní lásky postupně odsouzené k vynucenému konci či smutných procitnutí Jakuba mimo ně, tam se mi občas snímek trochu vlekl. V této chvíli mě tedy Ružové sny nezasáhly tolik, jak mohly, přestože svým náhledem do rozdílů dvou komunit v jedné vesnici přinesly v rámci čs. kinematografii své doby cosi jiného. [70%] ()
Hanák natočil asi divácky najvďačnejší film. Film ktorý sa zaoberá, nazvime to takou rasistickou tématikou. Hľadám pre to aj lepšie pomenovanie ale nejde to. Neznášanlivosť gadžov(biely) a rómov(Slováci farby kofoli) je tu prezentovaná rovnakým spôsobom ako v Shakespearovej hre Rómeo a júlia. Lenže namiesto tragického konca na hrdinov čaká dospelosť. Nvota ako poštár Jakub prezentuje čudáckeho chalana, ktorého každý pozná, ktorému odstávajú uši a do ktorého sa zamilovala rómka Jolanka. Ich vzájomný vzťah, vyhrážanie sa rodinou toho druhého tomu druhému sú len malé prekážky ktoré na rozvíjajúcu sa lásku čakajú. Jakub kašle na svet a Jolanka tiež. A tak odídu spolu, preč od rodiny a pokúšajú sa žiť normálny život, lenže ružové sny videné cez ružové okuliare nemajú takú dlhotrvácnosť a nakoniec sa rozídu. Príbeh je obohatený o vedľajšie postavičky, ktoré sú vtipné, každá má svoje miesto či už na dedine alebo v príbehu - pán ktorému manželka nevarí a on tak rád je že na protest vylezie na strom aj z jedlom hovorí sama za seba. Iva bittová v úlohe Jolanky je krásna, vyplašená, utešená a hlavne uveriteľná a tak isto aj Jakub Juraja Nvotu - ktorý prechádza udalosťami a vysporiadáva sa zo životom po svojom. Hanák a Dušek si dali záležať na tvorbe scenára a je to vidieť, každá postava je premyslená a každá ako keby skutočná, okorenená o tú dedinskú a ľudskú vtipnosť ktorá vám zaručene vylúdi úsmev na tvári, lebo také niečo sa deje možno aj u vás na dedine. veľmi pekný film, ktorého zážitok je aj umocnení krátkou stopážou. ()
Poetika na prvním místě. Připomene klasické české tragikomedie. Dušanu Hanákovi se povedl život na slovenském venkově zachytit s láskou i s tíhou, která s ním souvisí. Hlavní dva protagonisté uvěřitelně růžově sní o světě jaký není, ale jaký by podle všech románů a pohádek být mohl nebo měl? Hudební doprovod s motivy cikánské muziky ke svobodnému poletování po lesích, lukách a polních cestách taky sedí a já jsem celkově spokojen. Doufám, že se s tímto snímkem zase za čas setkám. Zlatý fond slovenské kinematografie se má čím pyšnit. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (18)
- Samotné nakrúcanie prebiehalo od 12. mája do 28. augusta 1976. (pravo)
- Snímka sa natáčala v lokalitách Bratislava, Jur pri Bratislave, Kamenný mlyn, Lednice, Pernek, Piešťany, Šaštín, Trebatice, Trhoviště, Trnava a Záhorie. (Raccoon.city)
- Film získal Cenu Československé filmové kritiky v roce 1976. (M.B)
Reklama