Die dritte Generation
Tretia generácia
The Third Generation
Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenHrají:
Harry Baer, Günther Kaufmann, Hanna Schygulla, Udo Kier, Volker Spengler, Hark Bohm, Claus Holm, Bulle Ogier, Eddie Constantine, Margit Carstensen (více)Obsahy(1)
Jak se rodí třetí generace terorismu a komu vlastně slouží? Žánrově trochu absurdní komedie a zároveň jeden hodně diskutovaných a mnohými nepřijímaných snímků, avšak údajně jeden z Fassbinderových vlastních oblíbených – to je Třetí generace, která vypráví o zrodu tzv. třetí generace teroristů. V tomto příběhu, situovaném do Západního Berlína, je to středostavovská skupinka vcelku ekonomicky zajištěných jedinců a zároveň trochu znuděných mladých lidí. Pracují v nejrůznějších oborech. Hilde je např. učitelka historie, Rudolf prodává v hudebním obchodě, Petra je manželkou bankovního manažera, Susanne je sekretářka. Skupinka se ovšem rozrůstá o další členy s temnější minulostí. Zprvu akce začne nevinně, ale po první smrti film získává na obrátkách.
Režisér Rainer Werner Fassbinder přišel s námětem na snímek během práce na společném projektu generace Nového německého filmu nazvaném Německo na podzim, který glosoval nálady ve společnosti po kulminaci událostí spojených s radikálně levicovou teroristickou organizací RAF. Ty na podzim roku 1977 realizovala právě tzv. druhá generace členů této skupiny. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace. Fassbinder ve svém filmu předkládá satirický pohled na zdegenerovanost ideálů revoluce v podobě titulní třetí generace, která již ani nemá konkrétní důvody pro své činy. Dodejme, že reálná třetí generace RAF se ustanovila až v osmdesátých letech a soustředila se na likvidaci osob, v nichž viděla zosobnění kapitalismu. Sám režisér o filmu říká: „Je to právě tak, tito lidé, kteří nemají žádný důvod, žádnou skutečnou motivaci, ani touhu či utopii, mohou být jednoduše zneužiti jinými." Projekt původně měl vzniknout za finanční podpory televize WDR a Berlínského senátu, ale když byl zveřejněn obsah filmu, obě instituce svou podporu stáhly. Fassbinder se proto zadlužil a film produkoval sám za vlastní prostředky. V návaznosti na tuto cenzuru pak při propagaci Třetí generace používal jeden ze svých věhlasných výroků „Já neházím bomby, já točím filmy." Snímek měl premiéru mimo soutěž na festivalu v Cannes. Zatímco zahraniční kritika byla filmem nadšená, v Německu se tehdy kvůli svému provokativnímu zpracování ožehavého tématu setkal převážně s odmítavým přijetím.
(Česká televize)
Recenze (26)
Souhlasím s názorem uživatele DonPedra, že jde spíše o zajímavý a provokativní než skutečně kvalitní vyvážený snímek. Na podobě Třetí generaca se hodně podepsaly politické názory režiséra. Téma politického terorismu RAF zjevně Fassbindera fascinovalo a je obsahem několika jeho filmů. S výjimkou polodokumentárního Německa na podzim je Třetí generace asi největším pokusem Fassbindera se s tímto jevem vyrovnat. Narážel přitom na velký problém, kdy dost dobře nemohl popsat a zhodnotit politické kořeny terorismu RAF, protože ty zjevně spadaly do téhož myšlenkového směru, který formoval názorovou platformu Fassbindera. Režisér neanalyzuje skutečnou teroristickou organizaci, která v Německu v té době působila, nýbrž jeho teroristé patří k romantizujícím maloměšťákům, kteří k terorismu sáhnou vlastně z nudy a berou ji jako rozptýlení z konzumního života, který je obklopuje. Příznačné je pro Fassbindera závěrečné odhalení, že za teroristickou činností skupiny vlastně stojí policejní provokace. To téma spiknutí mocenské elity a státních represivních složek je pro Fassbindera typické. Film obsahuje některé absurdní scény a pár skutečně vtipných momentů, jako je domovní prohlídka u jednoho z podezřelých, který se při návštěvě policie psychicky zhroutí a předvede úžasný neurotický záchvat plný brebtů. To nic nemění na faktu, že jde o dost nevyrovnaný kousek, jehož základní osnovou je spiklenecká teorie, se kterou se neztotožňuji. Celkový dojem: 45 %. Po herecké stránce mi přijde nejvýraznější výkon známé německé hvězdy Hanny Schygully. ()
Paralela s Německem na podzim se skutečně nabízí, ale výsledný produkt naštěstí není tak strnulý. Ty hrátky s polyfonií mě skutečně přiměly si takového RWF téměř užít, ačkoli obsahově to bylo opět na hraně a herecký ansámbl už byl také vyčerpaný. A samozřejmě nebyla potvrzena naivní víra, že dobrá soulož může vyléčit závislost na narkotikách. ()
Myslím, že nik lepšie ako Fassbinder nevyjadril myšlienku, že revolučná ľavica (kam patria všetci aktivisti, anarchisti a narúšači systému) a korporativistickí vládcovia (majitelia veľkých korporácií, mediálnych sietí a ich prevodové páky v podobe politickej a policajnej moci) sa navzájom k životu veľmi potrebujú. Opodstatnenosť svojej existencie živia vzájomne prostredníctvom druhého tábora a svoje idey neustále jemným mechanizmom vzájomného prepojenia zrádzajú, aby občasná mučenícka smrť obetných baránkov zabezpečila ďalšie bezproblémové fungovanie (navonok nezmieriteľne polarizovaného) systému. Komplikované a mnohovrstevné zachytenie možných odtienkov tejto základnej tézy prostredníctvom pohľadu do vnútra fungovania oboch strán: jednej z teroristických buniek a na druhej strane veľkopodnikateľa. Všetko podané špecifickým fassbinderovským štýlom spájajúcim vysoké z nízkym. Ten organicky včleňuje do deja rozličné rozsiahle výpočty rôznych položiek, rozhlasové a televízne komentáre, či citáty z diel filozofov s oplzlými nápismi z verejných toaliet, ktorými sú predelené jednotlivé kapitoly filmu. To všetko príznačne vytvára neutešený obraz ľudí hrajúcich sa na zmenu, no v skutočnosti túžiacich po príjemnej nemennosti. ()
Po všech těch filmech co jsem od Fassbindera viděl, musím říct, že mě Třetí generace zklamala. Je patrné, že nejsilnější díla vytvořil tento režisér zpočátku své kariéry a postupně jeho filmy ztrácely na síle. Možná je to i tím, že film je reakcí na události, které jsou spjaty s německou historií, ale spíš bych viděl problém v tom, že snímek není tak propracovaný jako ty předešlé. Postavy teroristů jsou zde vykresleny možná až příliš směnšně na to, aby člověk nad filmem nějak výrzaněji hloubal. Jediné co se mi líbilo bylo experimentování se zvukem. V mnoha záběrech se dialogy postav prolínají například s debatou v televizi. Nebo se mísí hudba ze dvou rádií atd. Zvuková kulisa tak tvoří mnohdy zajímavou koláž všemožných zvuků a monologů. ()
Říkám to nerad, ale tento film se mi bohužel moc nelíbil. Od Fassbindera mě více baví jeho jiné snímky - s tímto jsem se z velké části minul, a zaujalo mě tam jen několik momentů (úvodní probleskující zelené titulky, citace nápisů z pánských toalet...). Po seznámení se s kontextem vzniku tohoto politického snímku nevylučuji, že jde možná o geniální film, ale osobně mě jeho filmový jazyk neoslovuje a při jeho sledování jsem se docela nudil. Kdo ví, které mistrovy snímky si budou lidé pouštět ještě za sto let... skoro bych se vsadil, že tento mezi nimi nebude. ()
Příběh o (nejen) mladých lidech, kteří se z dlouhých chvilek a nudy uprostřed společenského marasmu postupně mění na kriminálníky (dobře, díky zdejším obsahům a komentům vím, že přímo aktivní teroristy), ve své době musel hodně šokovat. Ale pokud jde o mé dojmy, v tomhle podání ke mne obsah pronikl absolutně bez jakýchkoliv výrazných emocí. Na rozdíl od takového Mechanického pomeranče (na který jsem si taky díky scénam z gramofonové prodejny vzpomněl) žádné pocity děsu a šoku, žádný hlubší zásah, minulo mě to na sto metrů, navíc dějová linka mi připadala občas poněkud roztříštěná. I když na druhé straně je Fassbinderův snímek natolik osobitý, že díky osobité režii a řadě zajímavých momentů jsem z toho stejně po většinu času nemohl spustit oči. Dokonce mi po půlhodině skutečně došlo, proč je Třetí generace pokládana za komedii a občas se u toho dokázal i dobře (hořce) pobavit. Z panoptika intelektuálů či pseudointelektálů mne nejvíc bavil asi pan komisař v kloboučku... scény, kde mu při prohlídce bytu mladík doporučuje s ironií zatknout pozůstalou čepici, rukavice, nebo dokonce vánočku, nabídly pěkný absurdní rozměr. Přesto na mne prozatím příliš divný kousek, kterému momentálně nedokážu dát víc, než 3 hvězdičky. 65% (# Season Challenge Tour 2020: 2. téma – politické filmy) ()
Měla bych se na film asi podívat znovu, ať Fassbinderovi nekřivdím. Ztratila jsem nitku po úvodní půlhodině a až do konce filmu se mi ji nepodařilo nalézt. Moje chyba! ()
Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce. ()
Na pozadí cizorodými zvuky podbarvené scény rozehrává Fassbinder svou Třetí generaci. Právě zvukový šum, který podbarvuje téměř všechny scény, vzbuzuje nepříjemný pocit nejistoty, který dokonale charakterizuje zvolené prostředí berlínských atentátníků. Narážka na Schopenhauera (a vůbec Fassbinderova záliba ve Filozofii života, která je znatelná napříč celou jeho tvorbou), orámování děje citáty z berlínských veřejných záchodků, absence snahy cokoli divákovi ulehčit a osobitý filmařský styl dávají tušit, ze Třetí generace nebude film pro každého. Ve svém projevu typický a skvělý Fassbinder. ()
Jak tak pozoruju, většina si ten zvukový babylon užívala. Mně to přišlo spíš dost úmorný a některé dialogy nebyly ani rozumět. Myšlenka i zpracování obsahovaly tradiční Fassbinderovskou pikantnost a kreativitu, ale to náročné audio zcela vyčerpalo kapacitu mojeho vnímání. ()
Chápu diváky, co zde hodnotí nízkým hodnocením, protože i já sám jsem měl tak trochu problém se ve filmu vyznat, či lépe řečeno - nějak do něj proniknout, připustit si ho k tělu. Fassbinder byl jedním z tvůrců, jejichž tvorba je spjata s konkrétním místem a konkrétním časem, takže spoustu detailů nemůže člověk, co nežil na konci 70. let v Západním Německu, pobrat. Ale já přesto hodnotím nadprůměrně, protože mě baví režijní styl RWF, baví mě atmosféra filmu, která je místy až noirová, baví mě mix psycha a komedie. Vulgární nápisy ze záchodků střídají citáty největších filosofů dějin a pod tím slyšíme neustálou směsici hlasů z televize, rádia a také jakousi divnou hudbu... No, je to chaotické, je to divné - ale je to zajímavé. Přidávám se k těm, co zde píší, že jde spíš o zajímavý, než vyloženě dobrý film. ()
Tenhle Fassbinder je vedle Satansbraten asi nejnekompromisnější, co znám. Neuvěřitelná zvuková polyfonie je provázena spletí, kterou asi řada lidí tady vůbec nerozklíčovala. Já se nechal okouzlit a pak se na film díval podruhé, potřetí a pozvolna vstřebával "o čem vlastně je". Není toho málo. Přes tu nejstrojovější estetiku přelomu 70. a 80. let, přes godardovské parodické mezititulky s všudypřítomným rozkladem, pornografičností a obecně naprostou otevřeností jsme vrženi do Berlína doby My děti ze stanice ZOO, do Berlína trosek a rozdělení, do devalvace citů a motivací ke změně. Burlesknost tu ale prosakuje jen nenápadně. Oproti ostatním Fassbinderovým persiflážím je vše tak decentně natočené a zahrané - a usazené v estetice a výpravě - že si jen opravdu bystrý člověk uvědomí, kolikrát se nám směje Rainer do očí. Namátkou: scéna zkoušení halenky a referování o nové premiéře v divadle "dotažené do posledního detailu" - stejně si myslím, že řada scén byla tak nějak samozřejmě improvizována; entrée guerilla Paula s jeho knírkem, zastřelení manžela Petry - tak hysterické až k smíchu. Všichni dělají absurditu za absurditou, ale ta karnevalová pestrost je tak neutuchající, že to prostě skoro nejde pobrat. Zakončení filmu je jen další figurou do téhle féerie - absurdnost konec nemá, zbývá ji jen utnout. ()
Všechny Fassbinderovy filmy jsou - jsou nehledě na krátkou dobu své realizace nebo vlastního financování jako v tomto případě - velice promyšlené a propracované, nehledě na to, zda se mi íbí více či méně. Pokaždé když vidím některý jeho nový starý film, mám takový pocit. Děj filmu se tu sice má jako virtualita k realitě, ale realita se v tomto případě stejně již utopila ve virtuálitě. Známe jména, jejich přibližné osudy, ale ani o jejich smrti nic nevíme. Můžeme už jen tušit, proč třeba Ulrike Meinhofová se po dvouletém vězněné ve Stammheimu změnila z děvčátka na starou bábu. Ale dost! Kromě toho můžeme Fassbidera obdivovat za jeho tvrdohlavou soustředěnost, se kterou dotahuje své projekty do konce. Pokud se tato verze považuje za komedii, pak snad jen proto, že končí o masopustním úterý (27. února1979), nicméně ironie a možná i trocha jizlivosti tu přece je. Proto, že by to snad udělal lépe? Fassbinder přece bomby nehází. ()
Snímek, ve kterém to autor divákovi rozhodně nijak neulehčuje. Napůl civilní, napůl panoptikální příběh. Solidně budovaná atmosféra rozbíjená totálně absurdními scénami. Konec, který vypadá jako by v kameře došel film. Spíš zajímavý než dobrý film. ()
ocenenia : MFF Cannes 1979 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Přepsáno v lednu 2020. Třetí generace je provokativně karikovaná taškařice. Rainer Werner Fassbinder právě zde dokázal uspokojit svou provokativní náruživost v dokonale širokém rozměru, zesměšňuje a drze dráždí establishment, kapitalismus i ideově vyčpělý vzdor v násilí. Liboval si v kontroverzích, ožehavé politické téma vyvěšuje všem na očích a se škodolibým úsměškem poté nutí společnost k její podrážděné odpovědi. Třetí generace je sarkasticky neurvalou filmovou anekdotou, ve které Fassbinder využívá karikatury svých dřívějších postav v podání týchž protagonistů. Nadnesená dychtivost si užívá traktát vícenásobné konspirace v tocích řízeného dohledu i neplánovaně živelné odezvy, obřadně vztyčuje prostředníček a pobaveně se v ústraní pochechtává. Důležitou postavou provokativních hrátek je August Brem (příjemný Volker Spengler), vůdce maloměšťácké levicové buňky, dychtivé po přímé bojové akci. Elviřina schizofrenie vykonává svou rozhodující roli ve směrech i účincích úderů. Významnou ženskou postavou je zde Susanne Gast (velmi zajímavá Hanna Schygulla), smyslná sekretářka počítačového velkoobchodníka. Znuděna manželským stereotypem, lačně konzumuje prožitky a vždy si vzorně plní svou spikleneckou roli. Mezi výrazné mužské postavy spiknutí patří pohostinný majitel konspiračního bytu Rudolf Mann (příjemný Harry Baer), zdvořilý, ale k otci vzdorovitý Susannin manžel Edgar Gast (sympatický Udo Kier), sociálně citlivý a lidství věrný mladík, aristokratického původu, Bernhard von Stein (velmi příjemný Vitus Zeplichal), vojenský specialista na výbušniny v bezradném hledání civilního zaměstnání Franz Walsch (příjemný Günther Kaufmann), zadavatel teroristických zakázek a Sussanin zaměstnavatel PJ Lurz (zajímavý Eddie Constantine), a protiteroristický policejní komisař a Edgarův otec Gerhard Gast (velmi příjemný Hark Bohm). Mezi výrazné ženské spiklenecké postavy zde patří osamělá, nenaplněná a submisivně nezávislá učitelka Hilde Krieger (zajímavá Bulle Ogier), a vztahovačně hysterická a z nudy nicnedělání života podrážděná Petra Vielhaber (příjemná Margit Carstensen). Z dalších rolí: nový, mužný a důkladně vycvičený člen berlínské teroristické buňky Paul (Raúl Gimenez), Rudolfova spolubydlící v narkotickém útěku před realitou Ilse Hoffmann (Y Sa Lo), Edgarův zatvrzele otevřený dědeček (Claus Holm), mezi realitami uvízlá Edgarova matka (Lilo Pempeit), či bezradný Petřin manžel a bankovní ředitel Hans Vielhaber (Jürgen Draeger). Film Třetí generace je nezdvořilou provokací na Fassbinderův způsob, dopřává si exhibicionisticky marnivá gesta a cynicky zanechává vážný výraz tváře. Pobaví svou tezí o terorismu v kapitalistické objednávce, byť bych očekával o trochu více, než jen karikatury vlastních a dříve již použitých postav a dávno přijatého osobního předsevzetí. ()
Buržoazie, chtíč, Schopenhauer a záchodky. Odosobněné divadlo pro "náročného televizně univerzitního diváka" v teenagerovsky autorském přístupu, který asi nemá být zrcadlem měšťáctví ani revolučnosti, inspirace Mechanickým pomerančem, asynchronní postsynchrony jsou asi ryze konceptuelní, zvukové orgie ? - hm, lkavost hudby sice patří do zcela jiného rámce, ovšem od výpravy a kamery je možné se ledacos přiučit. "Zatkněte tu vánočku !" ()
Kafkovská nálož pod godardovským pláštíkem s lynchovskou podšívkou. ()
Das ist gigantische Scheisse!!! ()
Avantgardní teroristická klauniáda s prvky feťáckého melodramatu a trochou konspiračního teoretizování; Bonnie a Clyde, Zvětšenina a Twin Peaks v jednom. Bude to chtít ještě jedno zkouknutí, abych si ujasnil, co z toho mám brát vážně, a podívám se rád, protože jsem si to z nějakého důvodu nehorázně užíval. ()