Po strništi bos

Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel. (16.08.2017)

"Po Stništi Bos" bolo tohtoročným najväčším očakávaním z Československej kinematografie. Na film som sa veľmi tešil, nakoľko som (síce na chvíľu) mohol opätovne vidieť naživo Zdeňka Svěráka a vyzeralo to, že by sa mohol Jan Svěrák vrátiť k niečomu zaujímavejšiemu po filme "Tři Bratři", ktorý som doteraz nemal silu vidieť od začiatku do konca po tom, čo som zachytil v telke scénky s vlkom a Karkulkou. Ale neodbočujme, chceme predsa hovoriť o "Po Strništi Bos." A musím povedať, že tento film na mňa pôsobil veľmi príjemne počas celého sledovania. Skvelá hudba, dobrá atmosféra a príjemné zábery krajiniek s krásnou kamerou, na ktoré som od Svěrákovcov zvyknutý. Toto funguje skvele. Detskí herci sú podľa mňa v pohode. Snažia sa dať tomu dobrú atmosféru a nemyslím si, že by boli úplne najhorší. V rámci možností sú podľa mňa okey. Z dospelých hercov je tu najvýraznejší a najlepší Oldřich Kaiser. Jeho postava je jednoznačne najzaujímavejšia a myslím si, že v sebe skrýva aj najviac osobnosti. Ostatní sú podľa mňa dobrí, nemám z nich až také silné pocity. Kto tu čaká komédiu, tak podľa mňa veľmi narazí, lebo tento film jej má skutočne minimálne. Ale, aby sme boli úprimní, film sa ani nesnaží byť vtipný. Skôr sa naopak snaží zachytiť obdobie počas 40-tych rokov z pohľadu chlapca. Čo veľmi oceňujem. A film sa pozerá príjemne a možno má iba pár trošku silnejších a smutnejších momentiek. Ale ako celok to funguje. Čo však mi na filme chýba je nejaký moment, ktorý by som mohol označiť ako scénka, ktorá sa mi najviac dostala do pamäte. A všetky predošlé filmy Jana Svěráka, ktoré som videl, taký moment v sebe mali. Ako napríklad lúčenie sa s Koljom, kde sa zavrú pred Františkom Loukom dvere, alebo keď Eda zistil, že jeho otec nie je mŕtvy v "Obecnej Škole". Nebudem tu rozpisovať ďalšie, lebo to by sme tu boli ešte dlho, no tento film taký moment pre mňa nemá. Je tu skvelá scénka, kde sa Eda s mamou budú ukrývať v sene pred búrkou s krúpami, alebo sen o lietajúcej motorke, no nič, čo by človek označil ako úžasnú momentku. Som rád, že som film videl, určite by som si ho pokojne pozrel znovu a myslím si, že to funguje aj ako predchodca "Obecnej Školy" aj ako film sám o sebe. Určite si myslím, že je hodný toho, aby ste si ho pozreli. Jediné čo ma ale úprimne mrzí je fakt, že sa tohto roku 6krát kompletne naplnilo kino pri filme "Všetko Alebo Nič", kým na tomto filme sa nenaplnilo ani do polovice. A je to podľa mňa škoda. Ľudí viac zaujíma film podľa knihy pani Urbaníkovej, než podľa knihy pána Svěráka. Neviem, čo si mám o tom myslieť. Hodnotenie: B+ (26.08.2017)

Dobré postřehy, čím se lze nechat zaujmout, vypočítává Matty, ale zdůrazňuji, že jde o celkem snadno odhalitené záměry tvůrců, které nefungují i z dalších důvodů, než Matty uvádí: ať už proto, že dramatické momenty v rodině neodpovídají povaze ani vývoji naznačeného a odkrývaného konfliktu, takže některá rozhodnutí vyznívají neodpodstatně, nechtěně směšně, absurdně či přímo rozčilujícně, anebo proto, že u dospělých herců je občas silně poznat, že hrají, jak jsou nepřirození (především Vetchý a Voříšková) - hlavně v komických (Vetchý) či sentimentálních (Voříšková) momentech. Čili tam, kde to divák cítí nejpalčivěji. Další nepříjemností je, že tam, kde stará poetika Zdeňka Svěráka byla nemilosrdně vtipná a úderná proto, že byla podložená silným příběhem a pointovala se v čase organicky stále více s tím, jak se rozvíjel děj a prohlubovalo nosné sdělení, v tomhle sledu epizodických scén a vzpomínek to působí trapně jako vyprávění vtipů, aby utekl čas, a poetika jako obšlehnutá, vykradená, či násilně vzorová - vyprázdněná. Frustrace, která přijde se závěrem, kdy pocítíte, že jste se nakonec dozvěděli mnohem méně, než bylo ve filmu naznačeno a slíbeno, a že jste vlastně vůbec nedostali příběh, a přitom je ve vás teď nahodile uloženo lecos, co nebylo nosné a dourčené ani pospojované, a teď to ve vaší hlavě straší jako nadbytečné a ztracené, je hodně nepříjemná a snadno převáží to celkem příjemné dobrodružství momentů strávených s dětskou partou, zájmem o postavu Vlka v podání výborného Oldřicha Kaisera nebo připomínáním si typických rysů tehdejšího venkova, těch poutavých, vlídných, přitažlivých, i těch syrových, krutých, až odstrašujících, ale každopádně jako celek konstitutivních pro každého, kdo ještě měl tu čest (jako o několikerých prázdninách u dědečka ještě zčásti i já) - to byla přitom nejpřirozenější a nejvýživnější linka, která udržovala pozornost a sympatie, byť nakonec se ukázalo, že poněkud uměle a podvodně, že totiž byla také spíše samoúčelně zneužitá a v celku díla nikam nedovedená. A film jako takový tedy považuji za nezvládnutý, nikoli pouze za nedotažený. *~ (18.08.2017)

Filmovat sice Jan Svěrák nezapomněl, jenže k plnohodnotnému filmovému zážitku nestačí vytvářet malebné obrazy a pracovat s retroatmosférou. Potřebujete taky funkční scénář. Netuším, proč Jan nevyužil schopností svého otce, který je jedním z nejlepších scénáristů posledních dekád. Po strništi bos nefunguje a když používám tenhle termín, myslím opravdu NEFUNGUJE po dramaturgické stránce. I když Honza Svěrák zaplňuje svůj snímek tím či oním, ve výsledku je ten film neuvěřitelně prázdný. Nepotřebujete jenom vzpomínky, musíte je něčím vhodně poslepovat dohromady. Tomuhle kousku pomáhá do značné míry sentiment, ale pomáhat mu nebudu, na to je tu dost jiných. Celkový dojem: 45 %. Neodpustím si ještě výhradu k obsazení Oldy Kaisera. Přece jen, i když věkový rozdíl mezi Vetchým a Kaiserem teoreticky velký není, léta, kdy Kaiser chlastal první ligu, se na něm bohužel podepsala, takže by s úspěchem mohl hrát tatínka Vetchého. Mimochodem, on i Ondřej Vetchý je na Terezu Voříškovou a malého synka taky trošku přestárlý... Scéna u rybníka, kde si Voříšková s Kaiserem vymění dlouhý emocemi nabitý pohled a je evidentní, že režisér chce u diváka vyvolat dojem ať už platonického nebo naplněného dávného vztahu, mi vyvolává asociace spíš s pedofilií než čímkoli jiným. (17.09.2017)

Na pohodu. Stačí trocha umu, a okupace najednou není braná jen jako něco hrozného... Jaká je válka očima malého Pražáka, "uklizeného" na neprobádaný venkov? Malý Eda se ve své mysli rázem vyrovnává se dvěma úplně novými světy, a Svěrák se tuto skutečnost rozhodl podat jako komedii, nikoli drama. Fungovalo to na mě znamenitě, tahle druhá světová v melancholických klipech! (17.08.2017)