Po strništi bos

Tvorba Zdeňka Svěráka dlouhodobě úzce navazuje na tradici idylizujícího epizodického vyprávění, jež se soustavně rozvíjí v české kinematografii už sto let. A třebaže k filmu PO STRNIŠTI BOS psal na motivy otcovy knihy scénář Jan Svěrák, váže se k této tradici snad ještě více než jejich předchozí filmy. ___ Rodina přijede na venkov během války a najednou důležitější než okupace jsou nevyslovené rodinné tlaky, které vyvstávají mezi denními (bouře), několikadenními (ztracený holub, zapálený bunkr skupinky chlapců) a několikatýdenními až několikaměsíčními dějovými liniemi (malý Eda mezi chlapci, malý Eda mezi děvčaty, malý Eda vs. velký Škaloud). ___ Oproti jejich předchozím snímkům mě ovšem překvapila arytmie filmu jako celku. Na úrovni scén a motivů Jan Svěrák tradičně kouzlí s vytvářením drobných kontinuit či produktivních kontrastů a s promyšleným stylistickým konceptem. Rytmus se ale znatelně zadrhává na vyšší úrovni rozsáhlejších bloků a zastřešujícího systému filmu, jenž pak působí dojmem přehlcení (dílčími postavami, motivy) nebo vyprázdněnosti (potenciální konflikty zůstanou nenaplněny, a nenacházím z prvního zhlédnutí vzorec, který by takové kroky vysvětlil), často paradoxně oboje současně. Zatímco OBECNÁ ŠKOLA, KOLJA či TMAVOMODRÝ SVĚT na konci zaklapnou do takříkajíc hollywoodsky uzavřené mozaiky epizod, jež je scelená motivem sice spíše abstraktním než příčinným... leč velmi silným, PO STRNIŠTI BOS tento scelující motiv a dojem jednoty neutváří - a tak jeho epizodičnost vystupuje do popředí. ___ Podrobněji se těmto i dalším aspektům filmu PO STRNIŠTI BOS věnuji zase po nějakém čase u "sebe" na Poznámkách. (26.08.2017)

Nelze hodnotit pouze v porovnání se současnou (posledních patnáct let?) českou filmovou produkcí, mezi tou samozřejmě ční do výše. Zároveň je však nutno přiznat, že se nejedná o žádný kinematografický milník. Tak jako tak jsem si Po strništi bos velice užil. Výborný výběr herců (konečně zase jeden film bez Macháčka), Voříšková mně snad poprvé ve filmu nevadila, Vetchý, Tříska, dětští herci. Laskavý humor. Prostě klasická svěrákovina, v dobrém slova smyslu... 90% (26.09.2017)

Zřejmě už se asi definitivně rozpadlo nejlepší autorské duo polistopadového českého filmu, tedy otec Zdeněk coby scénárista a syn Jan coby režisér, věk a tvůrčí síly nejde zastavit, takže štafetu nyní nese mladý Jan sám...a ne úplně špatně. Otcových kvalit sice zjevně nedosahuje, ale fungující scénář imitující otcovu tvorbu napsat umí. Idylické vyprávění s hlavním dětským hrdinou, viděné dětskýma očima a primárně určeno pro dětského diváka (i když se snímek dá považovat i za rodinný), s jistotou v podobě knižní předlohy, ta Svěrákovská podstata je a zůstala i ve filmu přítomná... Výtky na nedostatečný příběh nechápu - ve filmu, v němž invalidní chlapec létá na létajícím kole (byť ve snu) a postava přezdívaná Vlk má ve flashbackových scénách skutečně vlčí pařáty, je jasné, že příběh je upravený svému cílovému divákovi - byl jsem v kině s jedenáctiletou neteří a dvanáctiletým synovcem a film prožívali úplně stejně, jako hlavní hrdina Eda četbu dobrodružné knihy... Proto taky právě vlk ohrožující babičku, jednoznačná aluze k archetypům zakódovaným v pohádkách, proto dětské klučičí party, proto motiv vytržení z cizího prostředí a stěhování do nového, neznámého, proto motiv vnějšího ohrožení (představovaného Němci a válkou), které je je pro bezstarostné dětství tím největším rizikem... (23.09.2017)

Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-). (05.10.2017)