Porco Rosso

Jeden z najmenej typických Mijazakiho filmov, pretože je jeden z najviac civilných, ale zároveň je hlavnou postavou muž s prasačou tvárou. Napriek tomu, v akom období sa odohráva, pôsobí optimisticky, je vtipný a darí sa mu aj v únosnej miere dojímať. Po väčšinu stopáže sa ocitáme vo vzduchu alebo pri mori, čo je ale zmotivované aj "profesiami" postáv a zápletkou. Nemáme tu síce klasického antagonistu, piráti aj Američan sú skôr komickými figúrkami, ale v podobne ladenom filme absencia výraznejšieho konfliktu príliš neprekáža. Poteší záverečný súboj ale mám dojem, že ak by Mijazaki pridal 10 minút a niektoré veci (kliatba) by dovysvetľoval), bolo by tu menej trojhviezdičkových hodnotení. (15.02.2023)

Mnoho Mijazakiho filmů se opírá o téma dívčího dospívání, přičemž se v nich nebojí nadužívat lecjaká shōjo "dívčí" klišé, včetně všech těch květovaných luk, roztomile chundelatých zvířátek, hvězdnaté oblohy a twink princátek. V Porco Rosso se ale plně ponořil do vyjmenovávání těch nějkrásnějších chlapeckých klišé a já poprvé pochopil, co si většina nekritických obdivovatelů z toho Mijazakiho vlastně bere. Tohle překrásné dobrodružství o tvrdohlavém prasohlavovi, který si potrpí na klid, dobré víno, jídlo a vrnící motor svého báječného létajícího stroje mě tak strašně vrátilo do životního období, kdy jsem svoje fantazie ještě nemusel poměřovat s realitou a raději si nezjišťoval příliš informací o světě, abych si nejdéle udržel iluzi, že někde v Jaderském moři budu mít svoji pohodlnou ostrovní jeskyni, ze které v noci budu vylétat na skleničku do přímořské restaurace, kde budu konstantně, s cigaretou v koutku, odmítat ženy, jež do mě budou bezvýhradně zamilované. Věrně pak chlapecké mentalitě je na tomhle filmu tak sympatické, že protagonista se v jeho průběhu prakticky nikam nevyvine. Proč také? S pirátama má nepsanou smlouvu, že se vlastně lovci odměn s raubířema navzájem tak nějak potřebují, i ten americkej hejsek když dostane trochu do zubů, tak se s nim dá zase bavit a co se týče toho, že se kolem něj vyvíjej nějak dějiny, tak v tom nejdůležitějším má naprosto jasno. Nikdo doposud tak přesně nezaútočil na mojí klukovskou povahu. Slzičky ještě dlouho po titulcích. Totální bezbrannost. (09.04.2024)

„VRAŤ SE ZPÁTKY K LETECTVU, MARCO. JEŠTĚ STÁLE BYCH TĚ DOKÁZAL OBHÁJIT.“ „TO RADĚJI BUDU PRASE, NEŽLI FAŠISTA…“ Dějem anime filmu nás provází Marco Pagot, letecké eso 1. světové války, který zběhl z italského letectva po převzetí moci Mussolinim. Živí se jako lovec odměn, nejčastěji jako letecký stíhač zachraňující civilisty proti létajícím pirátům. Jenže i mistr se občas utne a tak se Marco, po prohraném leteckém boji s piráty najatým Američanem Curtisem, vydává na cestu za leteckým návrhářem, aby mu udělal kšeft v době ekonomické krize… » Co se mi líbilo: 1) Aviatika. Celý film se nese v duchu oslavy letectví. Vidíme tu nejen letecké manévry a boje, jak už napovídá obálka filmu, ale také třeba světelnou komunikaci mezi piloty. Co mě však v této kategorii zaujalo nejvíce, byla výroba nového stíhače. Od prvního návrhu letounu s veškerými popisky u rýsovacího prkna, technické řešení sekundárních ovládacích mechanizmů, zkoušky motoru, aerodynamický tvar nosné konstrukce křídla až po finální skládání pláště křídel panelovou metodou. Moje strojařské já je zalito blahem! 2) Animace a hudba. Oba umělecké prvky jsou filmu jasně zřejmé. Kvalita animace je znát díky plynulým pohybům na obrazovce. Po hudební stránce je ve filmu slyšet líbivá vážná hudba. 3) Zasazení v Itálii. Krom techniky mám také rád dějiny, takže jsem celou dobu ve filmu hledal reference na tehdejší dění v zemi ovládané Mussolinim. Vidíme tu demonstraci vzdušných i pozemních sil během vojenských přehlídek, tajnou policii OVRA, italské vlajky se savojským štítem… Hned na mě film více promlouval. » Co jsem nemusel: 1) Otevřený konec. Není mi řečeno fakticky nic, co by zásadně změnilo děj a díky tomu ani pan Mijazaki nedal filmu žádnou premisu. Díky tomu tak film končí bez finálního závěru. » Shrnutí: Celkově byl děj takový nic extra, fakticky se díváme na neobyčejný život letce s hlavou jako pašík, co se snaží přežít v evropské meziválečné společnosti bez větších závazků. Anime filmu hodně pomáhá jeho propracovaná podrobná animace a důkladně zobrazené letectví z pohledu letce i konstruktéra. Film mě svou technickou hloubkou zcela nadchnul a obsahuje přesně to, co jsem marně očekával od odpadového Girls und Panzer. Takže, ačkoliv se film většině diváků líbil, hlavně pro svoji přístupnost pro děti - takže je z něj vhodný kandidát na rodinný večer u velkoplošné televize - připojuji se ke chvále, byť ze zcela jiných důvodů. (28.07.2021)

Porco Rosso se sice přímočaře hlásí ke světu dospělých z Miyazakiho filmů hlasem nejsilnějším, ale nevidím v tom žádnou jeho výhru. Získal se tím sice prostor pro cynismus a černý humor (hlavně ovšem pro — byť platonickou — lásku mezi mužem a ženou), tento u mistra vzácný potenciál však skromně zmírá pod hromadou rozevlátých pirátů a jiných taškařic, snad aby to nevypadalo, že bere sám sebe příliš vážně. Hluboký v srdci žal, na tváři lehký smích... vždyť víme. Ani trochu hloupý snímek, ghibliovsky pěkný, s mnoha kvalitami atd. Jen se v něm na můj vkus příliš nesourodě mísí komediální a „noir“ scény, hlavní tajemství zůstávají tajemstvími i po závěrečných titulcích a Miyazakiho četná poznávací znamení to nezachraňují, spíš naopak. Zkrátka mě to neuchvátilo. Rozpolcená slabší trojka. (02.03.2013)

O príbehu a jeho vyznení tu už iní popísali vcelku dosť a fajn. Ja sa zameriam na iné, na to čo ma zvlášť potešilo, dá sa povedať bez ohľadu na dej. Začnem trošičku zoširoka. Ľudia sa vo všeobecnosti často do ošípaných obúvajú a hanlivo si o nich nadávajú (napríklad: "Fúj, Ty si ale prasa, zase si si prdol!" prípadne: "Tá sviňa špinavá ma zase podviedla!"). Hajajo Mijazaki vyzdvihol, že prasiatko nielenže morálne stojí nad armádou ľudských mamonárov, stále fašistickejších zástupcov moci a armády, ale stojí nad nimi i doslova, vznešene si poletujúc nad nenávisťou sa zožierajúcou ľudskou cháskou v oblakoch. Pre očistenie inteligencie a hrdosti prasiatok (hoci v tomto prípade len premenených) nemohol urobiť nik nič viac. Škoda len, že o pár rokov neskôr ten istý režisér využil v Ceste do fantázie premenu človeka na prasa v duchu prevládajúceho stereotypu, ukazujúceho svine ako nenažrané stvorenia bez akéhokoľvek rozumového úsudku a chápania. (04.06.2013)