Hon na pačlověky

Taika Waititi mě poslední parodií na upíry rozesmál na tolik, jako hodně dlouho nikdo jiný. Předpokládal jsem tedy, že Hon na pačlověky bude v podobném duchu, jenže to jsem se trošku přepočítal. Rozhodně se nejedná o nevtipný film. Jen mi dobrý nápad a omezený vtip přetlačila novozélandská krajina, která je tou hlavní a nejdůležitější postavou celého filmu. Jasně, taky v tom má dost prsty ten malej tlustej kluk, co prezentuje národ Maorů potlačený současným komerčním světem, ve kterém v jeho případě vládne černej gang raperů v čele s Jay-Z. Jenže jsem se nemohl zbavit dojmu, že jeho postava je občas trošku za hranou v porovnání s tím, v čem jsem žil já. Po filmu jsem měl až skoro pocit, že dnešním mladým přestávám rozumět a to jsem jejich součástí byl ještě před nedávnou dobou. Taika Waititi to ale směřoval dobře a tak dnešní moderní svět chytře postavil proti samotné přírodě, ze které Maorové vychází, a i když byl závěr dost brutálně přepálenej, tak mě to pořád na necelé dvě hodiny dokázalo bavit. (07.04.2017)

Pohodová komedie (místy mi připomínala vulgárnější verzi Kolji), kterou bych klidně promítal jako dvojfilm spolu s Až vyjde měsíc Wese Andersona. Je to hravé, citlivé, vtipné, velmi dobře zahrané, natočené a skvělou hudbou doprovázené, vadilo mi snad jen, že to bylo i tak trochu předvídatelné. Nicméně bych si přál v kině takové filmy vídat častěji. (15.11.2017)

Výjimečný film. Chlapec střídá domovy až se dostane k staršímu páru v horách, po večerech utíká svých 200 metrů, aby se zase vrátil. Společný útěk před světem se starým a nepříjemným Samem Neillem je však neopakovatelnou procházkou "zapomenutým" světem, kterého v dnešním mediálně/sociálním/online světě máme pramálo. Do děje navíc kromě skvělých herců (hlavně Julian Dennison je ve své roli opravdu skvělý) dostává i Waititiho absurdní humor a obrovská technická zručnost. Například montáž dlouhých záběrů s kamerou do 360 stupňů je promyšlená do detailu. Záběry berou dech (a někdy záměrně narážejí na "toho, co nese prsten"), Waititi se nebojí proplést příběh generačním srovnáním v podobě popkulturních odkazů (jen těch opravdu "nadčasových") a vše vrcholí v touze mladého tlouštíka být nejvíc cool zloduch (a zemřít v boji, jako nejlepší z hiphoperů nebo Klingonů;-)). Hon na pačlověka je tak ve výsledku perfektní podívaná, která funguje na jedinečné vlně nadsázky. (14.02.2017)

Úspěšný novozélandský film je velmi příjemným snímkem, který nabízí kvalitní humor, krásnou přírodu a určitě i jakousi roztomilost... V podstatě tam všechno funguje, dokonce i příběh není vůbec špatný, ale z nějakého důvodu mě Pačlověci nenadchli tolik jako Novozélanďany. Je to fajn, ale Waititiho novější filmy mám mnohem radši. (7/10) (01.02.2020)

O hloupých pro hloupé. Už jsme zase u toho, když se smějeme, že někdo upadl. Dokud se Waititi cachtal v indie vodách (Eagle vs Shark) dala se občasná superprimitivnost schovat pod romantickou podivnost nebo pocity melancholie a bizarnosti, jenže tady už je to jen a pouze na první signální. Chápu, že tady nemůžu hledat ani hloubku ani originální přístup k filmařině, ale asi by mi stačilo, kdyby Waititi nepsal postavy a jejich dialogy tak, že doslovné znění vtipu vytušíte 15 vteřin před jeho vyřknutím. Tak tudy ne, jdu si pustit Swiss Army Mana po sedmé #kviff2016. (04.07.2016)