Hon na pačlověky

Můj druhá film od Waititiho a znova trefa do černého. Ten chlap zkrátka ví, co chce říct. Ano, máme tu starého chlapa a pubertálního kluka, kteří k sobě najdou cestu, ale příběh je vyprávěný poctivě a upřímně a je okořeněný trochou ujetého humoru. Je to film, na který musíte mít náladu, abyste ho dostatečně ocenili, ale přinejmenším výkony Sama Neilla a jeho mladého sekundanta stojí za to. (03.03.2017)

Tímto filmem jsem zakončil dnešní den s Taikou Waititim a i tentokrát jsem se přes dvě hvězdy nedostal. Kdybych se měl o toho vyžraného hajzlíka (pardon, morbidně obézního, problémového hocha) starat já, šlo by jednoznačně o krátkometrážní snímek, protože by své chování v úvodu nemohl přežít. Čím déle jsem film sledoval, tím větší jsem nabíral jistotu, že jde o typický rodinný snímek, ve kterém děj i přes mnohá nepravděpodobná dobrodružství směřuje neodvratně k dobrému konci, což mě moc nebere. Nic proti dobrým koncům, ale ten příběh byl prostě slabý. Fakt jsem nechápal, proč napsali hercům do scénáře opakovaně větu o tom, že je kolem milión hektarů buše, když pak oba uprchlíci neustále o někoho zakopávali. Chabé. (10.03.2018)

Úvodní půlhodina je bez nadsázky geniální: Malý maorský raubíř močí na novostavby ve Wellingtonu, což má za následek přesun do divočiny na převýchovu. Po aklimatizaci je přešťasten z lovu vepřů, což však má pouze krátkého trvání, jelikož jeho nová matka skoná na srdeční příhodu. Aby se náš maorský chlapec nevrátil do víru velkoměsta, tak zapálí slaměného panáka se svojí fotkou a prchá do divočiny. V té chvíli se snímek stává k uzoufání nudným. 51% (31.10.2016)

Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. (12.07.2016)

Začalo to solidně a bylo to čím dál lepší. NZ můžu a moc, krásnější přírodu asi jinde nenajdete. Další vlna radosti mne zaplavila při zjištění, že ten nevrlej bushman je skutečně Sam Neill, můj oblíbenec. Bohužel po banální zápletce s lovcema a dvojsmyslným výkladem pobytu těch dvou v divočině se začne odehrávat great escape a film jde do kopru. Jakoby scénář psalo desetileté dítě jak řekla má drahá polovička.. A přesně tak jsem to cítil já. Vrcholem byla naháněčka psanců sociální pracovnicí s pomocí jednotky SWAT a obrněných sil. To že ona sama jela v českém transportéru SKOT (OT-64) je sice milá raritka pro českého diváka, na jednoduchý až hloupý děj, pardon - nadsázku... to ale nemá vliv... Mohlo to být solidní drama o útěku a hledání sebe sama pro oba hrdiny v divičině... Ale je to jen blbina odehrávající se v krásné přírodě. Kdo chce, může v tom hledat filozofiii, poselství, svobodu, cokoliv.... bude ale hledat marně, spíše to bude v urptném namlouvání, že by tam toho ždibec mohl být.... Film neurazí, já ale rád něco jiného. Škoda, stačil jen lepší scénář. 2 básně... * * (28.07.2017)