Hon na pačlověky

Taika Waititi mě poslední parodií na upíry rozesmál na tolik, jako hodně dlouho nikdo jiný. Předpokládal jsem tedy, že Hon na pačlověky bude v podobném duchu, jenže to jsem se trošku přepočítal. Rozhodně se nejedná o nevtipný film. Jen mi dobrý nápad a omezený vtip přetlačila novozélandská krajina, která je tou hlavní a nejdůležitější postavou celého filmu. Jasně, taky v tom má dost prsty ten malej tlustej kluk, co prezentuje národ Maorů potlačený současným komerčním světem, ve kterém v jeho případě vládne černej gang raperů v čele s Jay-Z. Jenže jsem se nemohl zbavit dojmu, že jeho postava je občas trošku za hranou v porovnání s tím, v čem jsem žil já. Po filmu jsem měl až skoro pocit, že dnešním mladým přestávám rozumět a to jsem jejich součástí byl ještě před nedávnou dobou. Taika Waititi to ale směřoval dobře a tak dnešní moderní svět chytře postavil proti samotné přírodě, ze které Maorové vychází, a i když byl závěr dost brutálně přepálenej, tak mě to pořád na necelé dvě hodiny dokázalo bavit. (07.04.2017)

Co se stylizace týče, tak je to značně své. Můj problém je však právě s ní, jelikož jednotlivé styly (poetika dětského dobrodružství, vážnější nota a naprosto střelená) zde vzájemně vůbec neladí. Nevytváří jeden soudržný celek, ale chvíli se jede tak a za chvíli zase onak, čímž se bortí celý koncept a nefunguje kvůli tomu emocionální stránka, na které to do značné míry stojí a padá. Jakkoli se to tedy snaží o jakýsi mix "Malého Ramba optikou Wese Andersona", tak zůstalo čistě u snahy, která sice nenudí, příjemně se na ní kouká a rychle uběhne, ale stejně tak rychle (ne-li rychleji) se z hlavy také vykouří. (17.10.2016)

Bušní road trip obtloustlého protivného sirotka a protivného chlapíka, který už se blíží k dědkovskému věku (no jo, Same Neille – ale třeba si to jen dobře hrál), je místy vtipná, místy záměrně parodická a jen lehounce dojemná. Film předkládá originální charaktery v neotřelých situacích a dobře volených dialozích. Bavila jsem se. SHRNUTÍ: Jak projít novozélandskou buší po boku zálesáka a v patách s novozélandským OSPODem. (19.10.2022)

Lehké zklamání balancujcí u mě na hraně mezi třema a čtyřma hvězdama. Je to sice sympatické, bavil jsem se, ale zároveň jsem měl pocit, že jsem to všechno už někde viděl. Asi jsem čekal něco co se bude stylem více podobat předchozí, rafinovaně vtipné upírské taškařici, namísto "milé kopie" Wese Andersona... No nevadí. (21.11.2017)

Vzhľadom na tie nadpriemerné hodnotenia som očakával niečo extra výnimočné. Svojim spôsobom to bolo "také iné", ale akosi nezdieľam to všeobecné nadšenie. Rozhodne však tomu originalita nechýbala a k malému Rickymu si snáď každý postupne vytvoril vzťah balansujúci na hrane sympatie a nepochopenia. Malo to v sebe dôvtip, občas dokonca aj silnú iróniu, ktorá pekne kontrastovala s dramatizáciou celého príbehu, čo bolo samozrejme veľké plus. No nemôžem si pomôcť, ale celé to prenasledovanie a nasadenie všemožnej policajnej techniky mi prišlo prinajmenšom prehnané... (29.10.2016)