Pasáž

Viděno na Bloody Xmas Festu 2011 kde DVD doručil sám Juraj Herz. FIlm je takový do lynchova, je z toho cítit to že si Herz chtěl říznout nějaký pořádný výmaz, což se mu v podstatě povedlo. Na můj vkus to bylo ovšem přespříliš dlouhé, aspoň ta hodina a čtvrt by stačila, na výmazový film je to fakt dlouhé, díky čemuž jsou některá místa hluchá. Co se týče příběhové stránky věci, můžu s kidným svědomím říct, že nerozumím co tím chtěl básník říci, protože jak jsem si myslel že to spěje k očekávanému konci, tak to skončí úplně jinak, byť návaznost na předchozí děj tam je. Každopádně se jedná o zajímavý a originální film, docela znatelně vybočující z toho co v česku vzniklo a vzniká. Takový prostě úlet. (03.11.2011)

Hodně, hodně, ale fakt hodně zvláštní film. V rámci české kinematografie se rozhodně jedná o něco dost nezvyklého. A i když je to chvílemi utahané a chvílemi to působí, jako by si Herz chtěl ze srandy vyzkoušet něco takového, tak i přes to to má zvláštní atmosféru, která je podmanivá stejně, jako pasáž samotná a v ní žijící figurky. Ono to ve finále dokonce dává smysl - JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ - Ten chlap - Michal - na začátku vidí svoji smrt - a ano, opravdu zemřel a dostal se do očistce, kterým není nic jiného, než tahle podivuhodná Pasáž. Neustále se mu zjevují andělé (malá holčička) a démoni (blondýna), ti se ho snaží dostat na svoji stranu a z té pak logicky do nebe nebo pekla. Michal je ale z celé situace zmatený a když poprvé dostane ven z Pasáže, dorazí na liduprázdnou ulici - to symbolizuje, že v tuhle chvíli nemá kam utéct, očistec je jeho současným osudem a dál se dostane jedině jiným způsobem. Když se chce vrátit do Pasáže, potkává hlavního hlídače, který ho pustí dovnitř, ale připraví ho všechny doklady. A tak znovu bloudí pasáží a postupně naprosto ztrácí identitu, stává se nikým a kýmkoli zároveň. Když si však uvědomí, že tudy cesta nevede, snaží se najít hlavního hlídače, který by mu měl vrátit identitu. Trvá to dlouho, pokouší ho opět démon, ale nakonec hlavního hlídače najde, on mu vrátí identitu a když se ho hlavní hrdina zeptá, kde vlastně je a co se děje, dá se z náznaků odhalit, že je přesně v tom očistci. Hlavní hlídač pak řekne, že tam Michala "přece nedrží" a že "to on má nad celou Pasáží kontrolu" - to je podstatná věta a naznačuje nám (a nejen ta) že hlavní hlídač je evidentně samotným Bohem. Tím dává Michalovi druhou životní šanci, on zdrhne z Pasáže přímo na ulici, kde ho znovu srazí auto. Tahle situace se ale už stala. Náhle se srážka s autem promění na filmové natáčení a Michal se pak zvedá bez zranění z silnice - což značí, že přežil a vrací se do svého života. A je jen na něm, jak v životě bude pokračovat dál a jestli ho procházka očistnou pasáží poučila (z pár náznaků se dá poznat, že Michal není ve svém životě zrovna nejšťastnější a 10 let manželství asi taky není zrovna bůhvíjak dobré). Touhle scénou podle mě film měl skončit, jelikož ta poslední (Michal tančí s blondýnou (démonem)) asi měla ukázat, pro jakou stranu se v životě rozhodl, ale přece jenom - bylo to nutné? Nebylo lepší nechat konec neutrální, s tím, že dostal druhou šanci k životu? KONEC MÉHO VYSVĚTLENÍ. Jako já si nemůžu pomoct, ale celkově mi ten film smysl dával a to je fakt dost zvláštní. Zase ale neberte moji teorii o ději jako jedinou správnou, jen Herz asi přesně ví, jak to myslel a tyhle filmy většinou mají víc než jednu interpretaci. Škoda jen, že ten film zůstal tak moc nedoceněn (dokonce ani na DVD ho nikdo nevydal), protože tohle je přesně to "něco jiného", co v českých filmech zoufale hledám. A 49% se mi zdá celkem málo, takže ten film nadhodnotím a dám mu slabé 4*. Přece jenom, atmosféru to mělo povedenou. (24.03.2020)

Pasáž Karla Pecky patří mezi klasické texty 68 Publishers, kde poprvé vyšla v roce 1974. V Herzově filmovém přepisu se stala podobenstvím poloviny devadesátek a zvěčnila tehdejší podobu Lucerny. Některé nápady jsou skvělé, jiné dadaistické, další sporné, přesto celek přináší netušený zážitek. Za jediný hlavní problém považuju klasicky mezinárodní obsazení, které má prapodivný dabing. Ale jinak je tady naprosto všechno, co od českých devadesátek očekávám, včetně přidrzlé Martiny Adamcové a slušné porce provokativní nahoty. (09.04.2024)

Lynchovsko-kafkovská podivnost na jejíž příběh a formu jsem se nemohl dlouho vůbec naladit. Alespoň trochu mě to chytlo až po nějakých 70-ti minutách. Spíše než jako celek zaujmou určité sekvence, scény, postavy (Monika, plivající servírka) a herecké výstupy (Zindulka, Vinklář, Adamcová - nechápu, proč ji předabovali, když má tak svérázný a svůj hlas). Svým způsobem prostě úlet na který ale zřejmě musíte koukat v tom správném rozpoložení. Když jsem s Herzem dělal rozhovor, vykládal mi, jak si musel scénu souložení na záchodcích před producentkou obhajovat. 2,5* (20.01.2014)

Kde jsem se to vlastně spolu s hlavní postavou ocitl? V jakémsi snu, či snad přímo ve filmu, nebo šlo jen o jakési noční zabloudění? Mínil Juraj Herz tímhle děním, odehrávajícím se několikrát i v přítomnosti snímající filmové kamery (jednou i celého štábu) jakési vlastní pobloudění v nové společenské době 90. let, přinášející sebou v závalu velkých změn i další deziluze, a protavil do Pasáže jako filmař své pocity? Nebo si jen prostě, konečně v plné tvůrčí svobodě, trochu pohrál ve stylu surrealismu či Franze Kafky? Přestože děj je plný bezvýchodiskového bloudění a zdejší hodnocení může navozovat mizerný dojem, nemám vůbec pocit, žeby samotný Herz v téhle Pasáži bloudil podobně bez cíle a východiska nebo že by jako režisér selhal a spadl do tvůrčí mizérie. Ten film má dokonale zneklidňující atmosféru, která mě tu spolu s rojícími se záhady, zapadlými prostory, zvláštními postavami a ještě zvláštnějšími prožitky držela po celý čas. Excelentní režii a kameru včetně působivě ponurého svícení. K tomu pravidelně gradující napětí s opakujícími se motivy, i postavy, které se kolem Michala (mezi přáteli Karla) objevují opakovaně... a také dlouho vytoužené, symbolické osvobození. I na ty oblíbené podivnosti míchající morbidnost někdy až s groteskností párkrát dojde. Scéna z kina je tu vrcholným „pomatením mysle“. Zjevující se andělská holčička, čekající s krásnou nevinností uprostřed vší té západlé špíny, jakoby vypadla z pohádky. Najde se i pár momentů, které mi nesedly, zvláště tu erotickou scénu uprostřed ohně za doprovodu téměř metalové hudby jsem vůbec nepobral. Ale jinak mě Herz za poslední dobou už podruhé potěšil při objevování jeho méně známých počinů. [80%] (04.05.2022)