Sběrné surovosti

Hrabal postižen se vším všudy: ukecaný, nicneříkající, filosofující, nízký i vysoký, krásný i ošklivý, zadumaný, smutný, skotačící. Proud vyprávění nepřerušen, ať již samotným neumlkajícím tokem řeči, tak tempem, jakým je film vyprávěn, stylem, jakým je film vyprávěn, kamerou, jíž je nasnímán a hudbou, která jej doprovází. Samozřejmě, že to nebere za serdce jako Menzel, na druhou stranu je to autorovi předlohy daleko blíž. U Menzla se povětšinou nalezne postava, jež je ryze hrabalovská, zde máme co dočinění s hrabalovskou esencí. Uf! A je to... (03.06.2009)

„Nejlepší film je, kterej dá osm pytlů papírků, a nejhorší, kterej dva.“ Platí-li tato přímá úměra, pak je Herzův debut aspoň na deset pytlů, nebo aspoň na pět hvězdiček. Jednoduše zarámovat a pozlatit, neb ta hrabalovská poetika je sice podaná groteskně, ale věrně odráží realitu života a svět, který je plnej podivných krás a jeden život na to nestačí.. Vedle sběrných surovin, kde se odehrává podstatná část příběhu, se prostředí přesouvá ještě do hospody a do kostela. V hospodě Hanťa (Václav Halama) dokáže opít všechny přítomné svým pábením, když ve zkratce odvykládá román z červené knihovny. U kostela se pak podílí na vytváření „padlých andělů“. Příběh, který v závěru spěje k filozofování, skvěle podkresluje Liškova hudba. (21.02.2009)

"Trošku jsem si přispal, ale taková malá otázka ..." 5* (bez ohledu na nikoliv 100% výkony neherců) už jenom za literární předlohu, kterou zatím dokázala pořádně zpackat jenom Věra Cais s mistrem Noiretem. Herz našel v Resslovce nad Tančícím domem svýho Hanťu a rozehrál jeho poetiku sběrného dvorku a oslavu "tvořivosti - obrany proti silnýmu náporu nekonečna". "Jó, svět je plnej podivnejch krás a jeden život na to nestačí." Co věta, to perla na dně. "Eine krone nebo los !" Zdařilá freska - převod figurek, prostředí a minidramat starého světa do filmové řeči. Od mostarského deja vu k duchovní tématice - jak přefiknout Nepomuckýho s varhanním doprovodem. Hravě citlivý ♫ přínos Zd.Lišky. Pěkný stehno ! "Ještě že mám tu hrobku na Olšanech", Judo, Vilmo, Tadeáši. (25.02.2012)

Tvorba Bohumila Hrabala je pozoruhodná, přesto sám Hrabal k mým oblíbeným autorům rozhodně nepatří. Je ale zajímavé, že většina filmových adaptací jeho děl se mi líbila. Sběrné surovosti jsou bohužel tím nejslabším. Lze v nich sice najít překvapivě hodně zajímavých dialogů či spíše vět a poznámek, ale také je zde až příliš podivných postaviček (nemůžu se zbavit slovíčka karikatur). Ano, je to celé bizarní nadsázka... jen na mě je té bizarnosti zbytečně moc. (25.04.2018)

Stejně jako u Fádního odpoledně se mi i tato "vyloučená" část Perliček na dně líbí víc než samotné perličky. Je ovšem pravda, že Surovosti mají svou o něco delší stopáží lepší předpoklady být skutečným plnokrevným příběhem a ne jen zdobnou miniaturou. To ovšem není jediná odlišnost. Herz zjevně nechce civilně a bez příkras zachycovat reálný život. Nebojí se stylizace a nadsázky, rád si vypomůže kolážovitou střihovou zkratkou, pracuje s fragmenty dějů aniž by je vysvětloval či dopovídal, jeho líčení má také vyšší tempo než povídky z Perliček. Celek je filmovější a svou stylizací rozhodně bližší Hrabalovu pojetí a to paradoxně proto, že s předlohou pracuje poměrně volně... PS: při scéně rozřezávání barokních soch by se ve mě krve nedořezal. Kolik sochařských skvostů skončilo v kamnech kostelníků? Radši ani neuvažovat... (24.08.2008)