Hush

Z Mikea Flanagana sa nám stáva jeden z najzaujímavejších hororových/thrillerových režisérov súčasnosti. Po slušných, avšak minimalistických hororoch ako Absentia a Oculus, ktoré však skôr pracovali so psychológiou postáv, než s prvoplánovým vystrašením diváka, prichádza s ešte minimalistickejších home invasion Hush, ktorý si natočil pre Netflix iba tak z nudy za pár dní vo voľnom čase. A aj keď to je na prvý, aj na ten druhý pohľad iba klasický prírastok do home invasion subžánru, tak práve silná režisérska ruka ho dokázala povýšiť na niečo viac než typický zabudnuteľný home invasion thriller. Flanagan sa tu totiž ani na sekundu netvári, že točí niečo iné a ani nesnaží o nič viac než z daného subžánru dostať maximum. A presne to sa mu aj darí. Obyčajná hra na mačku a myš a osemdesiat minútové naháňanie vraha a obete na ploche jedného domu a jeho okolia nebolo snáď nikdy napínavejšie. Fakt, že hlavná hrdinka je hluchonemá je príjemným spestrením a Flanaganovi sa darí pár zábermi výborne načrtnúť vnímanie jej sveta. Hlavná hrdinka, napriek tomuto hendikepu však nie je typická obeť, ale racionálne uvažujúca postava, ktorá vie, že vrah má oproti nej podstatne na vrch a tak sa v rámci možností a žánru v ktorom sa pohybujeme chová maximálna racionálne. Práve vďaka tomu svojím konaním budí u diváka sympatie, čo je pri podobných naháňačkách vraha a obete priam žiaduce, pretože tak umožňuje ten boj prežívať spoločne s hlavnou hrdinkou. V Hush tak vynikajúco funguje napätie, stiesnená atmosféra, aj tempo, ktoré vie, že podobný námet by dlhšiu ako skromnú osemdesiat minútovú stopáž neutiahol. Ani raz tak nestihne nudiť a končí presne v momente, keď by celé dianie mohlo byť repetitívne. Flanagan tak opäť dokázal, že má veľký talent a stačí mu jeden námet, v ktorom vie natočiť efektný film. Hush síce nie je absolútne ničím výnimočný alebo originálny home invasion thriller, ale svoj účel plný v maximálnej možnej miere. Je to výborne odvedená práca, ktorá rešpektuje všetky pravidlá žánru, ale zároveň dokazuje, že pokiaľ sa s nimi pracuje s rozumom, tak aj na malom priestore a s tisíc krát opakovaným námetom je možné natočiť dostatočne strhujúci napinák. Flanagan natočil presne to čo chcel natočiť a v podstate si to nijako inak alebo lepšie neviem predstaviť natočené, aj napriek tomu, že Hush má od maximálneho hodnotenie stále ďaleko. Chápem, že to asi zarytému hororovému fanúšikovi môže byť málo, ale kto od tohto čakal krvák, akékoľvek gore, nebodaj rape & revenge, prípadne v každom horore počíta bodycount (lebo bodycount je pre filmovú kvalitu „veľmi“ dôležitý) nech sa radšej obzrie do brakovejšej tvorby. Hush potenciál, ktorý mu daný námet ponúkal využil v maximálnej možnej miere. Je to celý čas napínavé, akurát dlhé, má to sympatickú hlavnú hrdinku, i rozumne uvažujúce postavy. Jednoducho uvedomelá a sebavedomá thrillerová naháňačka. Čo viac v subžánri home invasion vlastne chcieť? CELKOVO: 3,5* (7/10) (28.04.2016)

Kvalitní reklama na ticho. Ano, jde skutečně o výběrové ticho, k němuž záruku, že divák bude příjemně našponovaný, poskytl hvězdný režisér Mike Flanagan. Chata v lese na samotě, osamělá a handicapovaná ženština a neznámý útočník, který vytrvale obléhá její sídlo. Tohle funguje spolehlivě, až tak moc, že vlastně se film neubrání tomu, že se postupně dostavuje obehrané a rutinní zpracovaní. Jistě, vždyť handicapovaná žena v ohrožení života, tady není zdaleka poprvé. O hluchoněmé Maddie víme, že je začínající spisovatelkou a své postižení má vlivem nemoci od puberty. O agresorovi nevíme zhola nic. K jejich vzájemné konfrontaci dojde po úvodním představení hlavní představitelky i interiéru chaty, za kterou z nedalekého okolí dochází milá kamarádka Sarah. Nepředpokládám, že se nepříliš známé Kate Siegel, bude hrnout jedna herecká nabídka za druhou, ale své postižení zahrála uvěřitelně. Maniak, ktrerého představoval John Gallagher, se jí určitě nevyrovnal. Dokonce jsem hned nepoznal, že se jedná o stejného maníka z nedávného Cloverfieldu, v němž hrál kladnou roli. Kate si sepsala scénář, proběhla zdatná felace režiséra, který kupodivu do společně realizovaného scénáře, nepřipsal žádnou velkou erotiku. Našel se příhodný lesík, navařila se černočerná tma, postavil se srub a hotovo. Jakmile to jen šlo, objevila se krvácející zranění hlavních protagonistů. Natočeno řemeslně zdatně, precizně, ovšem přece jen se určitá úskalí vyskutují. Když přes hodinu někdo obléhá slabě zabezpečený dům s asi padesátikilovou ženou uvnitř, do něhož se nedostane, je to přece jen na hraně věrohodnosti. V domě není veskrze žádná zbraň, až moc snadno útočník odpojí zdroj elektřiny, i další úkony v ději nejsou úplně košér, nicméně hluchota a němota dělá s filmem divy. Nejenže se méně mluví, jsou zde hodně dlouhé úseky, kdy nepadne ani slovo, zároveň je to natočeno tak, že i divák přijde o jeden ze svých pěti smyslů. No, zkuste se ve tmě hned zorientovat, když vám jde o život. A tohle se Flanaganovi podařilo hodně. Dokázal handicap hlavní hrdinky aplikovat na diváka. Vzniklo home invasion, z něhož se nikdo nepodělá, ovšem vymyslet v tomhle subžánru něco nového, to už snad ani nejde. Takže asi tak lze tento napínavý počin brát. 80% (23.04.2016)

Po dosiahnutí veku trinásť rokov nastáva pre deti zásadný zlom, pretože sa začína bezstarostný život tínedžerov, ktorý mnohí ludia nazývajú najkrajším obdobím života. Pre Maddie však znamenal vek 13 rokov úplne niečo iné. Prestala rozprávať a ohluchla. V dospelosti je pre takýchto ludí velmi ťažké nájsť zamestnanie, takže sa Maddie uchýlila na samotu a stala sa spisovatelkou. V blízkosti žijú jej priatelia John a Sarah, ktorí sa s ňou občas stretávajú. Po jednom obyčajnom stretnutí so Sarah sa však pred jej dverami objaví neočakávaný hosť. Neznámy muž s maskou na tvári a kušou v ruke sa snaží dostať do jej domu, ale je jasné, že sa nejedná o žiadnu priatelskú návštevu. - Čím ďalej, tým viac, mám pri pohlade na filmografiu pána Mikea Flanagana pocit, že si pred ním čoskoro fanúšikovia moderného hororu budú s pokorou klakať na kolená. Po prekvapivo kvalitnom Oculuse opäť dokazuje, že hry s myslou diváka sú jeho zálubou a Hush je velmi kvalitným Home Invasion hororom. Prináša niekolko nových, velmi kvalitných nápadov a dokazuje, že Home Invasion je v posledných rokoch jedným z najsilnejších hororových subžánrov, čo ma nesmierne teší, pretože je zrovna môj najoblúbenejší. Herečka v hlavnej úlohe je velmi pôsobivá a odviedla skvelú prácu. Technická stránka je výborne zvládnutá a intenzívna hudba kvalitne nahrádza malé množstvo dialógov. Prostredie je pôsobivé, malý domček priam ideálny pre hru na mačku a myš. Záporák nebol úplne prepracovaný, čo je škoda, ale tento nedostatok býva pre Home Invasion horory v poslednej dobe velmi príznačný. Masku má však peknú a zbraň je tiež ideálne zvolená. Trochu mi chýbal vyšší bodycount, ale Hush si vybudoval parádny dojem aj bez neho, keďže išlo o už spomínanú hru na mačku a myš. Mike Flanagan má u mňa čoraz väčší rešpekt a pevne dúfam, že u jeho prichádzajúcich hororov nenastanú žiadne problémy so štúdiami a pod. ako tomu bolo u Somnie. (09.04.2016)

|60%| HUSH - nízkorozpočtový, stopáží krátký, příběhem jednoduchý a celkově nenáročný počin a jak solidně zabavil. Samozřejmě, o nějakém zázraku se tu hovořit nedá, škoda, že se to nedalo nějakým způsobem vylepšit, obohatit scénář, přidat větší počet zabitých obětí, vsunout zapamatovatelnější scény a byl bych hodnotil o level lépe. Přesto to nemělo žádnou chybu, jako jednohubka to bylo zábavné. Námět byl slušný - hluchoněmá žena žijící osamělý život, který jí naruší maniak, co si ji vybral jako terč. Rko, krev a brutalita zde byla chvílemi využita docela dost. Třeba drcení ruky hlavní hrdinky, kdy byl slyšet velmi nepříjemný zvuk praskajících kostí. Hudba byla v pohodě. Takže škoda, dalo by se vylepšovat, potenciál nebyl zcela využit. Ale i tak dobrý. (18.05.2016)

(35/2018) / Štandardný "home invasion" dostal poriadný víchor do plachiet hluchonemou hlavnou postavou. Tým si Flanagan otvoril dvere pre podľa mňa doteraz nevídané možnosti (v rámci low budget home invasion samozrejme:). Skvelá Kate Siegel to len zaklincovala. Vydarená práca s tempom, originálne vymyslené scény a konečne aj obeť ukázala akú takú snahu o logiku v konaní. (8/10) (07.04.2018)