Noc svatého Vavřince

Nevím, co bylo na tomto filmu "fantasy", pokud to byl nerealistický, pak se omlouvám za pětihvězdičkové hodnocení. Film se rozehrával skutečně velmi pomalu a do půlky jsem se domníval, že ho nedosleduji, protože mi jeho smysl unikal. Ale poté, co Galvanova skupina opustila město a přišla k partyzánům, kteří pomáhali vesničanům se sklizní obilí, které by jinak zkonfiskovali fašisté, děj nabyl nejen na dramatičnosti, ale zvláště na výbušnosti a výpovědní hodnotě. V tu chvíli, kdy se mezi sebou začali vraždit při přestřelce známí a dokonce rodinní příslušníci, uvědomil jsem si, jak tenký je drát mezi přátelstvím a nenávistí, vybudovanou fašistickou propagandou. A že se něco podobného může zvláště v této pohnuté době, kdy nám zas předkládají historické lži jako pravdu, i u nás. A k tomu jsem připočetl výborné výkony především té dvojice starců, kteří nakonec spali ve společné ložnici... Takže proto pět hvězd. (10.05.2015)

Je to už slušná řádka let, co jsem obdivoval kousky bratří Tavianů ve filmovém klubu. Noc svatého Vavřince mě tehdy minula, a tak jsem byl zvědavý, jak na mě po těch letech bude tvorba mých někdejších oblíbenců působit. Nechci přehnaně lacině shazovat umělecký pokus režisérské dvojice, ale stejně jako Ježíš ovládal chůze po vodní hladině, zdá se, že jsem získal nechtěnou schopnost sledovat film, do něhož se ani v nejmenším nedokážu ponořit. Emočně mě minul ve vzdálenosti sousední galaxie. Děj kráčel kupředu tak nějak lopotně, ale největší úder mi bratři zasadili scénou střetu partyzánské jednotky a válečných uprchlíků se skupinou fašistů na trestné výpravě. Scéna měla být logicky vyvrcholením celého snímku, místo toho jsem získal pocit, že si dal dostaveníčko Jára Cimrman s Monthy Pythony. Že Tavianové o natáčení válečných scén nic neví, bych jim mohl odpustit, kdyby z té nejdůležitější scény neudělali teatrální frašku. Místo aby Noc svatého Vavřince burcovala a strhovala, motá se ve vlastní nezáživné a spletité absurditě. Celkový dojem: 25 %. (02.09.2015)

Proč mě hořká poetika spolu s velice silným protiválečným poselstvím tentokrát nezasáhly přímo do srdce ? Proč jsem osudy všech protagonistů sledovala tak nezúčastněně ? Pro trochu nemístný cynismus šestiletého dítěte ? Nebo pro sluncem zalitou, ospalou krajinu, která se nenechala vyrušit ze svého bohorovného klidu ani ostrými zvuky výstřelů … v níž smrt vyhlížela jako nemístná, trochu vulgární recese ? Na noci svatého Vavřince jsem neshledala nic magického - to dny měli nádech mystiky … všechny ty dny, které postavily bratra proti bratru - a kdy lidé umírali TAK nepochopitelně lehce … jako když ženci stínají zlaté obilné klasy. A závěr ? Na to, aby se dal označit jako dobrý, za sebou zanechal příliš mnoho mrtvých … 3,5% (12.05.2015)

■ FAKTICKÉ POZNÁMKY: Film vychází ze skutečné události známé jako masakr v San Miniatu (1944), protože ale v Itálii jde dodnes o velmi citlivé téma a protože je zpracováno velmi volně, dostalo město ve filmu radši jiné jméno (San Martino). • Masakru se Tavianiové věnovali již ve své prvotině, v dokumentárním filmu San Miniato, luglio '44. Cenzura tehdy v Itálii ale nedovolila, aby se snímek dostal k široké veřejnosti. • Pro režisérskou dvojici jsou události v San Miniatu navýsost osobní, protože se tam narodili. Jejich otec (právník) dokonce zasedal v jedné z vyšetřovacích komisí těchto událostí. • Oficiální verze masakru v San Miniatu ("za vše můžou Němci") byla sice veřejně zpochybněna místním knězem "již" 10 let po události, ale tehdejší italská cenzura neumožňovala vést o tématu jakoukoli diskuzi. Až úspěch Noci svatého Vavřince znovu v Itálii rozvířil debatu o San Miniatu. - Rok po uvedení filmu (1983) se objevil novinový článek, ve kterém byla věrohodně popsána ona válečná událost tak, že šlo o nešťastnou náhodu a za viníky byli označeni vojáci USA. Tato verze se nicméně stala oficiální až poté, co její správnost potvrdila v roce 2000 podrobná historická monografie. Její autor znovu přezkoumal veškeré důkazy a závěry vyšetřovacích komisí a doplnil údaje z dokumentů nově zpřístupněných archivů. Teorii o nešťastně odražené kanonádě Američanů navíc stvrdila i v terénu provedená rekonstrukce celého masakru (2001). Avšak přestože je už vše přesně vyšetřeno a popsáno, stejně tento incident dodnes vzbuzuje mezi Italy mnoho vášní. Asi se není co divit, žádný národ není rád obelháván. I my s tím máme zkušenosti - např. o amerických či sovětských náletech na česká města v posledním půlroce války se toho nalhalo až až (Emauzy, Hrotovice). ■ Zajímavé vykreslení italského venkova za 2.sv.v., ale kvůli velkému počtu postav je to poněkud rozlítané. Ale co já vím, možná to byl záměr - ukázat, že za války nemá nikdo dost času a prostoru se zaskvět. :) SPOILER: Celé je to vlastně vybájená historie šestileté holčičky (která příběh vypráví). Právě proto je ve filmu tolik "přehnaných", snových scén. A proto jsou důležité jiné věci (náušnice), než by se dalo v danou chvíli předpokládat (samo přežití války)... Bratři Tavianiové se tu vymezili vůči neorealismu a zvláště Rosselliniově filmu Paisa. Svým symbolistním či magicko-realistickým zpodobněním válečných hrůz tu vlastně odmítli i jakoukoli návaznost na svůj první, ryze neorealistický, krátký film San Miniato, luglio '44. - Škoda, že jsem se všechny tyhle věci dověděl až po filmu. Takhle je to zatím jen za 3*. (20.08.2015)

Velmi zvláštní film, nechci říct divnej, to by mohlo znít sprostě, ale to, že je trochu "jiný" je bez debat. Ten začátek byl naprosto katastrofální, příšerné televizní studio, s omšelou maketou města s blikajícími světýlky, které kamera zabírá nepřetržitě pár minut, depresivní. Nechci rozebírat diskutabilní sexuální orientaci některých postav, sice chápu, že tyto jižní národy jsou přeci jenom tělesnější, vstřícnější, ale nesmí se to přehánět, zvlášť, když je to ke stejnému pohlaví. Naštěstí se to pak trošku rozjelo, a z vyhlídky na brzký skok z okna, abych unikl mučivému utrpení, sešlo díky dosti absurdnímu humoru, scéna v poli je všeříkající, sice se ty postavy chovají jak naprostí dementi, protože jít na buráky proti samopalu je na metál a dřevěnej spacák. Ale naprosto nejšpičkovější bylo, když se přetrhl film. Ta famózní bílá scéna vyzařující naprosto dokonalý intelektuální výtrysk génia režisérské dvojice, mě naprosto uchvátila, padl jsem do kolen.... (25.11.2009)