Fitzcarraldo

Tak konečně jsem objevil nějaký Herzogův film, který si zaslouží plný počet (ale nemyslete si, že se mi od něj nic nelíbilo, to právě naopak, snad jen u něj jsem dal čtyřem jeho filmům silné 4*). Sice jsem to zhlédnutí dost dlouho odkládal, hlavně kvůli té délce, ale nakonec mě ten film naprosto dostal. A hlavně mě dost mile překvapilo, jak je celý ten film nakonec vlastně spíš pozitivní. Těch 158 minut uteklo jako voda, utahaných mi přišlo jen pár scén, jinak jsem ale byl naprosto fascinovaný vším, co se ve filmu dělo - ať už samotné shánění lodě, či cesta Amazonkou nebo to přesouvání lodi přes horu. A to finále bylo podle mě naprosto velkolepé a celé to nádherně uzavřelo. Perfektní je to i po filmařské stránce, kamera je zde dokonalá, herci hrají skvěle (jak ti indiáni, tak Klaus Kinski a ostatní), i ta hudba zde funguje... A natáčení muselo být hodně náročné a je to z toho filmu dost znát. Fakt si nemám skoro na nic stěžovat, prostě mě Fitzcarraldo (jak mu zkomoleně říkají indiáni) a jeho urputná snaha splnit si svůj šílený životní sen (dostat operu do pralesa) dostala, hodně se mi líbila a já nemohu jinak, než dát plný počet. A i když je zde myšlenka, že si člověk má jít přes všechny překážky za svými sny, Herzog ji zbavil všech klišé, které mainstreamové filmy s podobným poselstvím mají a působí tak spíš směšně. Navíc tady je ta myšlenka rozebraná do hloubky, spíš je to totiž ukázka toho, čeho všeho je takový člověk schopný a že to zachází až k šílenství. Velkolepý film s ještě velkolepějším závěrem. 5* (04.04.2020)

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Maniak německého nového filmu Werner Herzog využil svoji lásku k opeře - o níž by mohli pravidelní návštěvníci jeho bayreuthských a milánských inscenací povídat - k plnému rozvíjení svého nejobsesivnějšího a nejšílenějšího tématu: člověka posedlého svým cílem. Herzogův podivuhodný dokumentární styl, v němž jako vždy hraje neodmyslitelnou roli příroda a přírodní národy, kombinovaný s děsivým a uhrančivým Klausem Kinskim v hlavní roli z Fitzcarralda dělají výjimečný zážitek z lidské velikosti. (19.09.2006)

Příběh o divech, které dokáže jen člověk. Umanutý Klaus Kinsky chce postavit operu v jihoamerickém pralesním prdelákově. Na takto šílený nápad samozřejmě nesežene investora. Rozhodne se tedy vydělat prachy ještě šílenějším způsobem. Putování po Amazonce mi svojí atmosférou připomnělo Coppolovu Apokalypsu. Všude jen džungle a posádka vedená fanatickým Kinskym, v obležení desítek naprosto nevypočitatelných indiánů, se chystá vykonat nadlidský úkol. Strašně se mi líbila postava Fitzcarralda, kterej měl vše dosti v píči a při triumfálním příjezdu s operními pěvci to byl fakt boss. Claudia Cardinale byla taktéž parádní. Líbilo se mi, jak se ze všeho dokázala radovat a furt ho podporovala. Oceňuji taktéž autentickou špinavost. Člověk má prostě pocit, že s nima je v tý džungli taky. (24.12.2015)

Fitzcarraldo nejspíš už navždy zůstane Herzogovým životním projektem. Z každé minuty je znát režisérovo ohromné úsilí převést na plátno svůj sen. Právě metafora lidské posedlosti a odhodlání, a zároveň jedinečná ukázka střetu dvou odlišných kultur (přičemž právě nádherná opera, rozléhající se do všech stran neprobádaných končin amazonského pralesa, symbolizuje příchod moderní civilizace), posouvají Fitzcarralda z vod běžné filmové tvorby do říše projektů snů, za nimiž stojí neuvěřitelné množství tvrdé práce a nepolevujícího zápalu (dokument Břímě snů o vzniku tohoto impozantního díla jsem ještě neviděl, ale rozhodně ho plánuji). Herzog kdysi tvrdil, že on sám by velmi nerad hrál Fitzcarralda (v původním obsazení byl např. i Jason Robards), což je vcelku logické, nicméně stojí za to si uvědomit, že Herzog sám je v podstatě jedním takovým Fitzcarraldem: mužem, který se pere za své sny, který jde za hranici nemožného, a který ve finále vytváří neuvěřitelné a fascinující. Herzogovo osobní nasazení je znát z každé minuty filmu a celému příběhu mimořádně přidává na síle. Klaus Kinski v roli Fitzcarralda předvádí zřejmě svůj životní výkon (absolutně nechápu, že nezískal ani nominaci na Oscara). Kinski v hlavní roli ani příběh samotný nejsou tak drásavě pochmurní ani drsní jako tomu bylo v jiném projektu dvojice Herzog/Kinski, Aguirre, hněv boží, který v podstatě vypráví o podobných věcech (posedlost, střet civilizací), avšak Fitzcarraldo je v mnoha ohledech spíše jeho protipólem, je divácky příjemnější, celkově působí velkolepěji, přesto ve srovnání s Aguirre nijak nestrádá na přirozené síle, natož na filmařské hodnotě. Pro mě je to jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Že Fitzcarraldo nezískal žádného Oscara mě na jednu stranu mrzí, rozhodně by si jej zasloužil více než desítky jiných oceněných. Na stranu druhou by se ovšem stal součástí onoho „cirkusu,“ o němž Herzog a Kinski vždy hovořili a proti němuž svými filmy společně bojovali. (22.04.2021)