Vidiny

Pro mě je neuvěřitelné, že tak složité psychologické drama se da rozehrát s jednou ženskou hlavou a tak mrazivě. Ta podivná hudba, ta podivná nálada, ten nepříjemný pocit z toho, co přijde dále. Co je realita a co je imaginace? Kamera výtečná, někdy šokující záběry. Překvapení, ale jsem to opravdu já ten Já? *Scéna s líbáním mužské ruky náznakem jemně erotická. (01.03.2021)

Občas si k horroru odskočí tvůrci, u nichž by to člověk nečekal. V tom pozitivnějším případě to může přinést zajímavý způsob i styl. Nezaujmou-li Vidiny jako horror, rozhodně zaujmou svým stylem. Susannah York je ve své roli naprosto úžasný a její plynulé přeskakování z polohy vyděšené a zmatené ženy do polohy naprosto suverénní a sebevědomé ženy je strhující. Vidiny jsou svým způsobem klasickým sedmdesátkovým psychologickým horrorem, balancujícím na hraně dramatického thrilleru, ale ten horror tu je, hluboce zalezlý pod kůží, jako zmatená myšlenka v mozku. Skvělá kamera, pohlcující hustá a napínavá atmosféra, skvělé herectví, parádní hudba (použita tvorba japonského skladatele Stomu Yamash´ty a toho já hodně rád), výborné interiéry a exteriéry. Ten film je prostě lahůdka ve všech směrech a já jen lituji, že jsem ho neobjevil dříve. (15.07.2021)

Jak mě už tahle psychologická hororová dramata se schizofrenikem (nebo jinou narušenou osobou, terminologii neovládám) v hlavní roli lezou na nervy! Jsou zde v podstatě jen dvě možnosti - je to realita / je to představa - které se různě překrývají. V několika prvních viděných filmech tohoto typu to působí zajímavě, člověka baví hádat, co je skutečné a co smyšlené, v dalších už spíš nudně... a já jsem se dostal do fáze, kdy mívám chuť takový film vypnout. Images jsou naštěstí alespoň velmi dobře natočeny, atmosféra velmi pěkná, Susannah York svého blázna také uhrála s přehledem, takže si není relativně na co stěžovat. Jenom mě to holt příliš nebavilo. 6,5/10 (17.05.2010)

Nejedná sa o horor, ale o mysterióznu drámu s psychotrilerovými prvkami, ktoré smerom k záveru mocnejú. Nikdy som si príliš neužíval filmy, v ktorých sa blúznenie či snenie vydávalo za skutočnosť. Je to taký podraz na diváka. Tu sa to naštastie jasne rozlišuje, aspoň zo začiatku. Ku koncu si to z diváka robí dobrý deň, nie všetky elementy do seba zapadajú a postupom začína aj nudiť. Až na záver, ten je čiastočne predvídateľný, ale aj tak sa vydaril. Aj vďaka nemu som nemusel rozmýšľať, či neísť o hviezdu nadol. Chválim kameru i hudbu, aj keď tá by sa skôr hodila do ozajstného hororu. Potešil "Odo z DS9" (Auberjonois), ktorý ale ako sa ukáže, nehrá hlavné husle. Mínusom je recitácia detskej kňižky, ktorou hl. hrdinka neustále otravuje. (18.03.2019)

Robert Altman mi nikdy nejak zvlášť nesedel, hoci jeho režisérske kvality uznávam a rešpektujem. No náplň jeho filmov mi obyčajne nesadne, alebo ma nezaujme. V tomto prípade to platí tiež. Máme tu len akúsi podivnú hru o tom, čo je ilúzia a čo realita, ktorá sa postupom času stupňuje až je z toho hotový mišung (pre hlavnú hrdinku, divák je v obraze). Na druhú stranu sa mi ale páčila kompozícia mizanscény a celkovo, kamera bola výborná. Spolu s hudbou to aspoň vytvorilo príjemne mrazivú atmosféru s jemným nádychom tajomna. Lepší priemer. 65/100 (11.03.2017)