Vidiny

Další důkaz toho, že "dědek Altman" byl právoplatný zástupcem Nového Hollywoodu a i přes to, že byl skoro o generaci starší, než celý ten velebený režisérský výkvět tehdejší doby, tak dokázal točit stejně nekompromisně liberálně a "hipísácky" jako ostatní a táhl s nimi za ten pomyslný sedmdesátkový provaz. Produktivnější než všichni ostatní draci z nové režisérské genarce, co rok, to film. Smutné je, že právě jeho filmy z této doby patří mezi ty nejazpomenutější díla a díky svým pozdním kouskům má na CSFD spíš status suchara. Velký omyl. Stejné překvápko je, že John Williams se kdysi vzmohl k něčemu tak nemelodickému a experimentálnímu. (16.08.2008)

J*A*S*M *** píše, že mu tahle hororová psychodramata lezou na nervy. Aby také ne! Čeho je moc, toho je příliš! Ale čeho? Rozpolcených osobností do fantastických představ, sexuálních představ, vražedných představ. A přitom všichni hledají jednorožce (In Search of Unicorns) - pozor, jedná se o množné číslo. Na jednu Cathryn je toho opravdu moc: živí a mrtví milenci (včetně manžela), svět dětské fantazie (jedině v něm se cítí dobře) a především (a vskutku jedině) ona sama. Pozn. 1: Robert Altman prohlásil, že jeho inspirací k scénaři tohoto filmu byla Persona (1966) Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Oceněná hudba Johna Williamse byls příliš v souladu s filmovým dějem. Přestože dobře využil zvukové efekty Stomu Yamashty, nepřišla mi vhodná. (05.06.2018)

Jak mě už tahle psychologická hororová dramata se schizofrenikem (nebo jinou narušenou osobou, terminologii neovládám) v hlavní roli lezou na nervy! Jsou zde v podstatě jen dvě možnosti - je to realita / je to představa - které se různě překrývají. V několika prvních viděných filmech tohoto typu to působí zajímavě, člověka baví hádat, co je skutečné a co smyšlené, v dalších už spíš nudně... a já jsem se dostal do fáze, kdy mívám chuť takový film vypnout. Images jsou naštěstí alespoň velmi dobře natočeny, atmosféra velmi pěkná, Susannah York svého blázna také uhrála s přehledem, takže si není relativně na co stěžovat. Jenom mě to holt příliš nebavilo. 6,5/10 (17.05.2010)

Nejedná sa o horor, ale o mysterióznu drámu s psychotrilerovými prvkami, ktoré smerom k záveru mocnejú. Nikdy som si príliš neužíval filmy, v ktorých sa blúznenie či snenie vydávalo za skutočnosť. Je to taký podraz na diváka. Tu sa to naštastie jasne rozlišuje, aspoň zo začiatku. Ku koncu si to z diváka robí dobrý deň, nie všetky elementy do seba zapadajú a postupom začína aj nudiť. Až na záver, ten je čiastočne predvídateľný, ale aj tak sa vydaril. Aj vďaka nemu som nemusel rozmýšľať, či neísť o hviezdu nadol. Chválim kameru i hudbu, aj keď tá by sa skôr hodila do ozajstného hororu. Potešil "Odo z DS9" (Auberjonois), ktorý ale ako sa ukáže, nehrá hlavné husle. Mínusom je recitácia detskej kňižky, ktorou hl. hrdinka neustále otravuje. (18.03.2019)

Robert Altman mi nikdy nejak zvlášť nesedel, hoci jeho režisérske kvality uznávam a rešpektujem. No náplň jeho filmov mi obyčajne nesadne, alebo ma nezaujme. V tomto prípade to platí tiež. Máme tu len akúsi podivnú hru o tom, čo je ilúzia a čo realita, ktorá sa postupom času stupňuje až je z toho hotový mišung (pre hlavnú hrdinku, divák je v obraze). Na druhú stranu sa mi ale páčila kompozícia mizanscény a celkovo, kamera bola výborná. Spolu s hudbou to aspoň vytvorilo príjemne mrazivú atmosféru s jemným nádychom tajomna. Lepší priemer. 65/100 (11.03.2017)