Images
Images
Režie:
Robert AltmanScénář:
Robert AltmanKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
John WilliamsHrají:
Susannah York, René Auberjonois, Marcel Bozzuffi, Cathryn Harrison, John Morley, Barbara Baxley, Matthew ScurfieldObsahy(1)
Psychologické drama s hororovým nádechem, Vidiny (1972), natočil osobitý americký režisér, producent a scénárista Robert Altman, který se do povědomí našich diváků zapsal kupříkladu celovečerními filmy M*A*S*H (1970), Svatba (1978) či Hráč (1992). Hrdinkou vizuálně a hudebně působivého snímku je spisovatelka Cathryn, která se snaží utéci svým nebezpečným halucinacím. Nedokáže rozpoznat, co je chorobnou vidinou a co je skutečností. Místo manžela vídává jiné muže, jindy spatřuje svou dvojnici. Vydává se proto na venkovskou chatu, aby zde pokračovala v psaní nové dětské knihy (knižní úryvky ve filmu pocházejí ze skutečného fantasy románu vydaného roku 1973, In Search of Unicorns, jenž napsala představitelka hlavní role, Susannah Yorková). Ale ani zde, uprostřed nádherné a tajuplné irské přírody, vidiny nepřestávají Cathryn pronásledovat. Do jejího života nečekaně vstupují noví přátelé, jež ale začínají za podivných okolností mizet stejně rychle, jako se objevili… Robert Altman se v tomto komorním příběhu, ve kterém se postupně zjevuje pouze šest aktérů (a jeden pes), realizoval i jako scénárista. Ponuré drama vyniká, jak je u Altmana zvykem, především neposednou kamerou, vedenou mistrem šerosvitu, Vilmosem Zsigmondem (McCabe a paní Millerová, 1971; Blízká setkání třetího druhu, 1977; Lovec jelenů, 1978; Nebeská brána, 1980), jehož kamera důsledně nahrává myšlenkovému labyrintu čelní představitelky. A jak je u Altmana také zvykem, práce se zvukem za obrazovou složkou nijak nezaostává. Romantizující symfonie Johna Williamse, dvorního skladatele Stevena Spielberga, jsou znepokojivě porovnávány s ruchovou kakofonií Stomu Yamash’ta, jehož bouření perkusí posiluje neklidnou atmosféru a dokresluje vyšinutost disharmonického světa, nedílně prorostlého se světem dospělého dítěte. Susannah Yorková obdržela za svůj herecký výkon roku 1972 prestižní cenu na filmovém festivalu v Cannes. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Oscar 1 nominace: Hudba. . . . Zlatá Palma - výběr ()
Jak mě už tahle psychologická hororová dramata se schizofrenikem (nebo jinou narušenou osobou, terminologii neovládám) v hlavní roli lezou na nervy! Jsou zde v podstatě jen dvě možnosti - je to realita / je to představa - které se různě překrývají. V několika prvních viděných filmech tohoto typu to působí zajímavě, člověka baví hádat, co je skutečné a co smyšlené, v dalších už spíš nudně... a já jsem se dostal do fáze, kdy mívám chuť takový film vypnout. Images jsou naštěstí alespoň velmi dobře natočeny, atmosféra velmi pěkná, Susannah York svého blázna také uhrála s přehledem, takže si není relativně na co stěžovat. Jenom mě to holt příliš nebavilo. 6,5/10 ()
Další důkaz toho, že "dědek Altman" byl právoplatný zástupcem Nového Hollywoodu a i přes to, že byl skoro o generaci starší, než celý ten velebený režisérský výkvět tehdejší doby, tak dokázal točit stejně nekompromisně liberálně a "hipísácky" jako ostatní a táhl s nimi za ten pomyslný sedmdesátkový provaz. Produktivnější než všichni ostatní draci z nové režisérské genarce, co rok, to film. Smutné je, že právě jeho filmy z této doby patří mezi ty nejazpomenutější díla a díky svým pozdním kouskům má na CSFD spíš status suchara. Velký omyl. Stejné překvápko je, že John Williams se kdysi vzmohl k něčemu tak nemelodickému a experimentálnímu. ()
Vynikající a děsivá Altmanova schizofrenická hříčka. Kromě důkladné režie na tom má ale podíl především John Williams a jeho atonální soundtrack a zvukařská práce a zvukařina Stomu Yamashoty! ()
Promiň, Roberte, tentokrát tě nepotěším. Vidiny zestárly - to, co se mohlo kdysi zdát jako rafinované a působivé, už dávno překonal čas. S podobnými prvky pracuje úspěšně řada moderních thrillerů a hororů, ale i psychologických dramat, a vedle nich tvůj snímek vypadá jako afektovaný film se stejně afektovanou hrdinkou, doprovázený hysterizující hudbou. Dnešní divák rychle odhalí, koho má před sebou, z čeho vychází její tajemství a emoce. I se superlativy na adresu výkonu Susannah York bych byl hodně opatrný. Tohle je po právu zapomenutý díl filmové historie, vhodný nanejvýš do filmového klubu. Celkový dojem: 45 %. ()
Mysteriozní a v jisté chvíli fantasmagorické drama o mladé ženě, které je nejspíše mešuge. Snímek s vynikající kamerou a těžce psychedelickou hudbou v sobě nese stopy experimentálních 60.let. Pomalý rozjezd, podivné prolínání snů a skutečnosti, momenty, kdy si divák není jistý, co skutečností opravdu je. Jakmile odjede Cathryn se svým manželem na venkov, do domu, kde se svým dědou strávila dětství, vše naplno exploduje. Bývalí milenci se prochází domem, pokouší se s Cathryn milovat, do toho vstupuje její muž Hugh, postavy se prolínají, mění, Cathryn slyší hlasy, vidí stíny...a pak se rozhodne svých přeludů zbavit. Všechno jsou jen vysněné postavy, postavy v její mysli, proto přece nepůjdou zabít doopravdy, nebo ano? Čarokrásná příroda oblečená do podzimních barev - lesy, stromy, vodopád - je úžasnou kulisou k filmu, který pomalu spěje k děsivému závěru. Byť je atmosféra místy neklidná a pochmurná a dočkáme se slušných krvavých scén, o horror se nejedná. A žánr fantasy? Snad jen proto, že celým filmem prolíná text fantasy knihy, kterou Cathryn píše. Ale kvůli tomu dát žánr fantasy je pro diváka značně matoucí. Překvapivě dobrý film ()
Pro mě osobně dokonalý schizofrenní horor. Je možné, že postavy, které ve filmu vystupují, „existují“ pouze v realitě, kterou vnímá Cathryn? Ať je to jakkoliv, jsem rád, že v csfd realitě moje pětka dostala tenhle klenot z modrých čísel. ()
Images mohou být klidně reakcí na Bergmanovy ženské filmy (mj. Persona), a s trochou jízlivosti můžeme říct i předobraz posledních snímků Lynchových. Altman na malém prostoru rozkrývá zákoutí mysli "ženy v nesnázích", dost možná lapenou duševní chorobou... Na svět je nazíráno ze silně subjektivního pohledu Cathryn, z čehož těží především režisér jako neustálý překvapovač a pomalý odkrývač "pravd". Co se zdá chvíli jako skutečné, se záhy změní ve vidinu či sen a naopak. Do hry vstupují další 4 postavy, avšak snad jen o jedné z nich můžeme s určitostí tvrdit, že je výplodem hrdinčiny fantazie... Prostor domu na samotě nabízí množství velmi pěkných lákadel pro kameru, zároveň budování stísněné atmosféry (dramatické zoomy) za doprovodu báječné Williamsovy hudby a občasného voiceoveru. Prostě velmi dobrý mind-blowing, který bych zrovna od Altmana vůbec nečekal. ()
Robert Altman mi nikdy nejak zvlášť nesedel, hoci jeho režisérske kvality uznávam a rešpektujem. No náplň jeho filmov mi obyčajne nesadne, alebo ma nezaujme. V tomto prípade to platí tiež. Máme tu len akúsi podivnú hru o tom, čo je ilúzia a čo realita, ktorá sa postupom času stupňuje až je z toho hotový mišung (pre hlavnú hrdinku, divák je v obraze). Na druhú stranu sa mi ale páčila kompozícia mizanscény a celkovo, kamera bola výborná. Spolu s hudbou to aspoň vytvorilo príjemne mrazivú atmosféru s jemným nádychom tajomna. Lepší priemer. 65/100 ()
Pani Kathryn mala celkom dobrú melu v hlave. Chudinka. Miestami to malo aj dobrú atmosféru, človek nevedel čo príde. S muzikou sa Williams vyhral ... poriadny experiment .. niekedy by mi skôr pasovala na nejaké sci-fi. Čo mňa totálne otrávilo, boli pasáže, v ktorých sa čítalo z rozprávky o jednorožcovi ... na čo to? ()
Jistou originalitu tomu upřít nelze, ale k čemu to je, když to pouze mate tělem? Všechny ty prvky, náznaky, cedule s nápisem Die, dramatická hudba, a na konci si člověk řekne, a to bylo všechno? Navíc to nějak nedává smysl, když to člověk domyslí do důsledků, a docela by mě zajímalo, jestli měli autoři sami jasno s tou dvanáctiletou holkou, jestli je reálná, nebo jen taky její představa. V podstatě to trpí efektem seriálu Lost - natočíme spoustu záhad, a protože nevíme, jak z toho vybruslit, svedeme to umělecky na schízu a on se v tom nikdo patlat nebude. Navíc je to dlouhé jak dvanáctihodinová směna u pásu, bez větších zvratů, a ty pasáže o jednorožcích a divné krajině mi přišly krajně pitomé a zbytečně nadužívané. Možná, kdyby ten film měl 40 minut, ale takhle je to fakt nic o ničem, kde je hezká jen krajina. Čím Susannah York Altmana tak okouzlila, že jí natočil její knížku? Ještě že tenkrát nikdo nevěděl nic o kampani MeToo. ()
For Me 90% ()
Občas si k horroru odskočí tvůrci, u nichž by to člověk nečekal. V tom pozitivnějším případě to může přinést zajímavý způsob i styl. Nezaujmou-li Vidiny jako horror, rozhodně zaujmou svým stylem. Susannah York je ve své roli naprosto úžasný a její plynulé přeskakování z polohy vyděšené a zmatené ženy do polohy naprosto suverénní a sebevědomé ženy je strhující. Vidiny jsou svým způsobem klasickým sedmdesátkovým psychologickým horrorem, balancujícím na hraně dramatického thrilleru, ale ten horror tu je, hluboce zalezlý pod kůží, jako zmatená myšlenka v mozku. Skvělá kamera, pohlcující hustá a napínavá atmosféra, skvělé herectví, parádní hudba (použita tvorba japonského skladatele Stomu Yamash´ty a toho já hodně rád), výborné interiéry a exteriéry. Ten film je prostě lahůdka ve všech směrech a já jen lituji, že jsem ho neobjevil dříve. ()
VIDINY by svym zpusobem mohly byt typickou blaznivou komedii, ve ktere se zaletny muz snazi zabranit tomu, aby se jeho vsemozne manzelky/milenky (shodou okolnosti shromazdene pod jednou strechou) dozvedely pravdu. Ovsem zde mame obracene genderove role a diky hudbe i zpusobu snimani se z potencialni komedie stal pekne dusny horor. One atmosfere pak jeste pridava i prednes z detske knihy. Vysledek pak ukazuje, ze i obycejne nehororove prvky mohou za urciteho spojeni efektivne vyvolat hruzu. ()
Tenhle film je dokonalý - hudba, Susannah York, kamera (kamera!! kamera!!!) - jen je trochu škoda, že se všechna ta nádhera odehrává jen kvůli vraždě - vražda jako zakončení filmu je jeden z nejbanálnějších výdobytků americké kinematografie (hehe, Larsi von Triere...). ()
Schíza jak sviňa, napětí a atmosféra, která by se dal krájet. Já jsem hodně zatížen na podobné snímky, kde hlavní roli mimo schizofrenní šílenosti hraje hlavně prostředí, ve kterém se děj odehrává. V tomto případě je to překrásná, podzimem barevně zalitá zátoka, kde stojí prostorná chata a kolem jsou samé lesy, skály a vodopády. Nádhera. Samotná chata ukrývá překrásný interiér a všechno tohle zmíněné je perfektně nasnímáno talentovaným kameramanem Vilmosem Zsigmondem. Bravurní práce. Prostě a jasně, celková atmosféra snímků sedmdesátých let je tu cítit na sto honů. Psychicky narušená hlavní hrdinka Susannah York (podle jejíž předlohy režisér Robert Altman úryvky pro film natočil) je ve své roli spisovatelky fantasy božská a já jí její výkon žral se vším všudy. Dohromady pár kvalitních herců, zdatná režisérská ruka a jak málo stačí ke štěstí. Co ale k celkové působivosti ohromně přispívá je hudební složka Johna Williamse. Takového soundtracku bych se od něho teda nenadál. Smyčce, klavír a hlavně desítky podivných disharmonických ruchů a zvuků, skřípání, cinkání, zvonění, bubnování, dohromady jeden velký ambientní experiment. Na perkuse si přizval dokonce věhlasného japonského skladatele Stomu Yamashtu. Bomba! Jsem moc rád, že se ČT ART nebojí do svého programu zařazovat i takové zapadlé a neotřelé snímky, jakým Vidiny bezesporu jsou. ()
J*A*S*M *** píše, že mu tahle hororová psychodramata lezou na nervy. Aby také ne! Čeho je moc, toho je příliš! Ale čeho? Rozpolcených osobností do fantastických představ, sexuálních představ, vražedných představ. A přitom všichni hledají jednorožce (In Search of Unicorns) - pozor, jedná se o množné číslo. Na jednu Cathryn je toho opravdu moc: živí a mrtví milenci (včetně manžela), svět dětské fantazie (jedině v něm se cítí dobře) a především (a vskutku jedině) ona sama. Pozn. 1: Robert Altman prohlásil, že jeho inspirací k scénaři tohoto filmu byla Persona (1966) Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Oceněná hudba Johna Williamse byls příliš v souladu s filmovým dějem. Přestože dobře využil zvukové efekty Stomu Yamashty, nepřišla mi vhodná. ()
ocenenia : MFF Cannes 1972 - Najlepšia herečka (Susannah York) ()
&len taky znesitelny priemer, na poli schizofrenie odporucam kultove Psycho od Hitcha. Totot bol slaby podpriemer, ani ta priroda to nezachranila . 45 % ()
Prvních 20 minut je na 5*, pak už bohužel kvalita klesá. Vidiny mají hned několik skvělých scén, které by psychologické hororové mysteriózní drama s tímhle námětem mít mělo, jenže jako celek je ten film utahaný, obzvlášť uprostřed. Přitom děj je zajímavý a líbil se mi, jenom prostě by tu hodinu čtyřicet šlo využít líp, aby to pak mělo silnější atmosféru. Taky toho předčítání z knihy tam bylo až moc, chápu, že se hlavní hrdinka do něj snažila nějak "uniknout", ale i tak tam toho mohlo být o něco míň. Susannah York ale svoji roli tady zvládá skvěle. I když se mi ten film spíš líbil, nevidím to v hodnocení na víc, než na 3*, protože mi tam chyběla nějaká silnější atmosféra a víc silných scén, co by z toho udělaly opravdu něco. 3* ()