Honey Baby
Honey Baby
Детка
Režie:
Mika KaurismäkiScénář:
Ulrich MeysziesKamera:
Timo SalminenHrají:
Henry Thomas, Irina Björklund, Helmut Berger, Kari Väänänen, Bela B. Felsenheimer, Kai Wiesinger, Peter Franzén, Mika Kaurismäki, Maria Kaurismäki (více)Obsahy(1)
Milostný příběh, inspirovaný starořeckou bájí o Orfeovi a Eurydice, se odehrává při magickém putování dnešním Pobaltím. Tom je americký hudebník, který ztratil inspiraci a před návratem domů se ještě vydává na poslední turné po klubech v Pobaltí. Ruská dívka Nataša utíká před německým obchodníkem Karlem, jehož si měla vzít. Jejich osudy se protnou v Kaliningradu, ale zdánlivě bezstarostná společná jízda se záhy promění v útěk. Tom ani Nataša možná netouží po lásce, která by jim oběma zkomplikovala život, ale stejně jako dávní milenci Orfeus a Eurydika nedokáží vzdorovat svému osudu. Na pouti mezi Rigou a Petrohradem se mezi nimi zrodí láska, přinášející štěstí, nové tvůrčí vzepětí, ale také bolest. Před minulostí se však nelze navždy skrýt a Tom se za svou milovanou musí vydat až na kraj světa do Murmansku, do podsvětí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Sympatická a poměrně originální kombinace road movie a milostného příběhu zasazená do reálií postsovětského Ruska 90. let. Mika Kaurismäki umí navodit atmosféru omšelých panelových sídlišť a zpustlých továrních čtvrtí a dokonale využít směs buranství, vychcanosti a vykořeněnosti obyvatel postkomunistického bloku. Navíc ústřední dvojice, která k sobě hledá cestu, budí sympatie a Irina Björklund by dokázala vstoupit do roztoužených snů nejednoho muže. Mám já to ale smůlu, že do mého auta nikdy podobná krasavice nevpadla. Kaurismäki netočí špatné filmy a ani Honey Baby není výjimkou. Celkový dojem: 75 %. ()
Smiešno-smutná ľúbostná road movie dvoch outsiderov: upadajúceho hudobníka (jediný hit natočil pred časom a pomaly sa naň začína zabúdať) na nevydarenom turné Pobaltím a dievčiny unikajúcej pred minulosťou. Zážitky po cestách, snové sekvencie, zaujímavé týpky a svojrázne postavičky pohybujúce sa v zvláštnom kraji severného Pobaltia, Petrohradu, Murmanska mi pripomenuli osobné skúsenosti s ľudmi tejto zemepisnej zóny. Orfeusovký mýtus, zdanlivo naivne napasovaný na postkomunistické reálie je v skutočnosti výstižnou, aj keď zjednodušenou, sondou do ruskej geografie a zároveň do vnútra ľudských citov. ()
Velmi příjemná záležitost, romantická road movie z Východu. Více takových! ()
Slušná road movie Pobaltím a Ruskem se bohužel poněkud nešťastně snaží být jakousi moderní parafrází báje o Orfeovi a Eurydice. Díky tomu některé situace nevycházejí z postav, ale poněkud násilně je nutí dělat kraviny. A také nás čeká sestup do nočního klubu Hádes a podobné věci. Přitom ústřední pár je velmi dobře obsazený a docela mezi ním i funguje potřebná chemie. Ale v poslední třetině už je to spíš scénáři navzdory. ()
Výborná roadmovie! Muzikant procházející dlouhodobou tvůrčí krizí a rozchodem vyráží na turné Pobaltím (Pobaltí je podle mého perfektním prostředím pro natočení roadmovie - prostě jen rovná silnice, nikde žádný kopec, jen borovicový les, duny a moře, co chtít víc?) a setká se s ruskou baletkou, která utekla od oltáře a prchá před snoubencovými honícími psy. Halucinace v Kaliningradu, noc na pláži Baltu, hraní pro peníze na náměstí v Rize, pak cesta s ansáblem putovního cirkusu kamsi na Ukrajinu (tahle část filmu se mi líbila asi nejvíc), následuje zasněžený Petrohrad a závěrečný sestup do postsovětského podsvětí v dalekém Murmansku. Vytkl bych snad jen dost nerealistické překračování hranic v tomto regionu, které by občan USA takhle zvládl jen pokud by byl opravdu Orfeem. ()
I když mám radši Akiho filmy, tak si myslím, že ani Mika není špatný režisér. Ovšem umí mnohem lépe, než co nám tu předložil. Tohle bylo skoro podprůměrné, přičemž závěr vše strhával do propastných hlubin. ()
Výborná finská road movie, kvalitní režie i solidní herecké výkony, zajímavá atmosféra. ()
Film, který vás příjemně pobaví, rozesměje a také dokáže navodit příjemný pocit melanchologie. Zvláštní putování dvou rozdílných osob od jednoho státu k druhému a ukázání mentalit různých národů se mi velmi líbil. ()
Road Movie z východní Evropy. Ruský zmrzlý a zasněžený pláně maj něco do sebe, příběh taky není špatnej, i herci ujdou. Přesto, ač se mi film kupodivu líbil víc než bych čekal, celkově je to jen solidní průměr. ()
Přiznám se, že báji o Orfeovi a Eurydice neznám, ale její naroubování na roadmovie jednoho vysloužilého rockera a ruské nevěsty mi moc nesedlo. Postavy se totiž, právě kvůli snaze o dodání druhého rozměru ve formě báje, většinou chovají dost nelogicky a celý příběh obecně působí moc uspěchaným dojmem (už aby se stalo tohle, aby se mohlo stát tamto) a s nějakým vysvětlováním pohnutek postav si příliš hlavu neláme. Jako klasický příběh o cestě dvou lidí a poznávání koloritu pobaltských zemí (které jsou tu stejně zobrazeny se všemi myslitelnými klišé) bych Honey Baby bral, ale tahle zbytečná snaha o výjimečnost mi je hodně proti srsti. 40% ()
Zajímavá hudební road movie. Škoda, že poslední část filmu hodně zpomalila. ()
Důkaz, že jenom slavné příjmení není zárukou kvalitního filmového zážitku, resp. čehokoliv. Kaurismaki vrství klišé na klišé za podpory mizerných hereckých výkonů, slátaného scénáře a pekelně levně (a nedokonale) vypadajících exteriérů/interiérů. Proč to bylo v příšerné angličtině a proč byla celá road-movie jako podle nějaké předem připravené šablony pro tento typ žánru? ()
Poprvé jsem to náhodou viděl, když to ČT uvedla snad před pěti rokama ve svém filmovém klubu a od té doby mi ten film neuvěřitelně utkvěl v paměti. Kvůli Honey Baby jsem začal více sledovat road-movie a proto je to pro mě ikona tohoto žánru, i když to není nejznámnější a ani ne nejlepší. Nicméně to má vše, co v mejch očích dělá z filmu dobrý road-movie. ()
Televizní uvedení 28.3.2010 mě vrátilo zpátky do klubu, nic pro milovníky silných příběhu, ale mí Klubané mi určitě rozumějí, proč mám rád tuto poetiku. ()