Honey Baby
Honey Baby
Детка
Režie:
Mika KaurismäkiScénář:
Ulrich MeysziesKamera:
Timo SalminenHrají:
Henry Thomas, Irina Björklund, Helmut Berger, Kari Väänänen, Bela B. Felsenheimer, Kai Wiesinger, Peter Franzén, Mika Kaurismäki, Maria Kaurismäki (více)Obsahy(1)
Milostný příběh, inspirovaný starořeckou bájí o Orfeovi a Eurydice, se odehrává při magickém putování dnešním Pobaltím. Tom je americký hudebník, který ztratil inspiraci a před návratem domů se ještě vydává na poslední turné po klubech v Pobaltí. Ruská dívka Nataša utíká před německým obchodníkem Karlem, jehož si měla vzít. Jejich osudy se protnou v Kaliningradu, ale zdánlivě bezstarostná společná jízda se záhy promění v útěk. Tom ani Nataša možná netouží po lásce, která by jim oběma zkomplikovala život, ale stejně jako dávní milenci Orfeus a Eurydika nedokáží vzdorovat svému osudu. Na pouti mezi Rigou a Petrohradem se mezi nimi zrodí láska, přinášející štěstí, nové tvůrčí vzepětí, ale také bolest. Před minulostí se však nelze navždy skrýt a Tom se za svou milovanou musí vydat až na kraj světa do Murmansku, do podsvětí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Poprvé jsem to náhodou viděl, když to ČT uvedla snad před pěti rokama ve svém filmovém klubu a od té doby mi ten film neuvěřitelně utkvěl v paměti. Kvůli Honey Baby jsem začal více sledovat road-movie a proto je to pro mě ikona tohoto žánru, i když to není nejznámnější a ani ne nejlepší. Nicméně to má vše, co v mejch očích dělá z filmu dobrý road-movie. ()
Slušná road movie Pobaltím a Ruskem se bohužel poněkud nešťastně snaží být jakousi moderní parafrází báje o Orfeovi a Eurydice. Díky tomu některé situace nevycházejí z postav, ale poněkud násilně je nutí dělat kraviny. A také nás čeká sestup do nočního klubu Hádes a podobné věci. Přitom ústřední pár je velmi dobře obsazený a docela mezi ním i funguje potřebná chemie. Ale v poslední třetině už je to spíš scénáři navzdory. ()
Sympatická a poměrně originální kombinace road movie a milostného příběhu zasazená do reálií postsovětského Ruska 90. let. Mika Kaurismäki umí navodit atmosféru omšelých panelových sídlišť a zpustlých továrních čtvrtí a dokonale využít směs buranství, vychcanosti a vykořeněnosti obyvatel postkomunistického bloku. Navíc ústřední dvojice, která k sobě hledá cestu, budí sympatie a Irina Björklund by dokázala vstoupit do roztoužených snů nejednoho muže. Mám já to ale smůlu, že do mého auta nikdy podobná krasavice nevpadla. Kaurismäki netočí špatné filmy a ani Honey Baby není výjimkou. Celkový dojem: 75 %. ()
Smiešno-smutná ľúbostná road movie dvoch outsiderov: upadajúceho hudobníka (jediný hit natočil pred časom a pomaly sa naň začína zabúdať) na nevydarenom turné Pobaltím a dievčiny unikajúcej pred minulosťou. Zážitky po cestách, snové sekvencie, zaujímavé týpky a svojrázne postavičky pohybujúce sa v zvláštnom kraji severného Pobaltia, Petrohradu, Murmanska mi pripomenuli osobné skúsenosti s ľudmi tejto zemepisnej zóny. Orfeusovký mýtus, zdanlivo naivne napasovaný na postkomunistické reálie je v skutočnosti výstižnou, aj keď zjednodušenou, sondou do ruskej geografie a zároveň do vnútra ľudských citov. ()
Důkaz, že jenom slavné příjmení není zárukou kvalitního filmového zážitku, resp. čehokoliv. Kaurismaki vrství klišé na klišé za podpory mizerných hereckých výkonů, slátaného scénáře a pekelně levně (a nedokonale) vypadajících exteriérů/interiérů. Proč to bylo v příšerné angličtině a proč byla celá road-movie jako podle nějaké předem připravené šablony pro tento typ žánru? ()
Reklama