Epizoda 7 (E07)

Jeden z nejlepších dílů :). Jasně, je to předvídatelné a chtě nechtě to prostě všechno musí směřovat k (bohužel) poslednímu dílu, ale má to všechno- hlášky, vtipné scény, lehký obrat od komedie k dramatu který ale sám sebe shazuje provedením, prostě geniální... Německé konstatování že je fajn když Tonda nechce na gympl protože Češi nepotřebují vzdělání je na rovině s HH pozdravem z tuším druhého dílu :-o Plus velké díky za "objev" Marie Aragon a její skvělé Born this Way. (19.02.2019)

Ty hlášky tam stále jsou, ale jak žijete s těma postavama už několik týdnů, tak je to spíš takový díl, ve kterém mi o ty postavy šlo, působil tak nějak naléhavě, obzvlášť se to týká postavy Luďana. Minochodem výborně zrežírovaný díl to je, opět má labužnicky využitou hudbu a celkově to bylo jako něco režírováné McDonaghem nebo Tarantinem. Navíc se objevuje bitka, kterou jsme naposled viděli v Nahotě na prodej, akorát zde to má svéráznou předehru. (19.02.2019)

Kolečko s Prušinovským zdařile posouvá zpočátku bezmála sitcom s ústředním buranem Luďanem k vážnější poloze a jsou v české televizní tvorbě nejspíš jediní, komu to tak zdařile a uvěřitelně vychází. Radost koukat, díl po dílu. Návrat lichváře Vepřeka se zástupem bosohlavců přidal do děje chilli a dodal severočeskému Mostu výrazně temnější severský šmrnc. S občasnými, dost ujetými vtípky. Jeden z nejlepších dílů, dávám plnej počet. I proto, že čétéčková převýchova se mě netýká. Nemám problém s tím, když mi někdo jako Kolečko s Prušivoským ukážou svět, v kterém si lidi pomáhaj z průšvihu a je celkem jedno, s jakou barvou kůže se narodili. (19.02.2019)

Kolik názorů na seriál padlo (tady, na sítích, v klasických i toxických médiích). Dají se rozdělit do množin, které se, s mírnými obměnami a s různou mírou přesahu, opakují. Ať už má divák jakýkoli názor, nedá se seriálu upřít, že vyvolal hlasitou debatu. Trefil se do citlivého bodu, nebo spíše: do citlivých bodů. Vždyť se lidi hádaj i v komentech tady, místo jako obvykle na chatu. ___ No, k dílu, který byl víc dramatický než komediální: posuny charakterů jsou patrné ještě víc. V závěrečné bitce platí: "Nepřítel mého nepřítele je můj přítel." A při výběru hudby se nedá zapomenout na píseň Mosty, ale hlavně, na tu zaprděnou domáckou dechovku ve scéně, kdy skíni táhnou zmlácené hrdiny do dodávky. Tímto se omlouvám Františku Kmochovi a jemu podobným nadšencům, ale v téhle ironické kombinaci působila ta hudba zle. (19.02.2019)

Tentokrát opět po čase za plnej kotlík. Drobnosti typu Jurišových pastí a pastiček v podobě létajících bloků motorů mezi vraty prázdné dílny povyšují obyčejnou bžundu na neobyčejnou podívanou. Tu prdel z toho dělá ten záměrně a systematicky budovaný dojem serióznosti. Unikátní kombinace, národem po zásluze odměněná nadstandardní přízní. (19.02.2019)