Poslední dny Pompejí

Vyborne peplum, teda odborne mec a sandaly, natocil to z casti Sergio leone /Tenkrat na Zapade, Tenkrat v Americe/ a mne neznamy Mario Bonnard - a to mam v reziseroch slusny prehlad. Pompeje bolo mesto v Imperiu Romanu, ktore roku 79 po Kristovi pochoval vulkan menom Vezuv, a to tak, ze komplet. Rimsky cisar Vespasianus potom zorganizoval po celom Imperiu pomoc pre postihnutych - aj financnu. No a nieco k filmu - zistil som si, ze na tomto filme a na Rhodskom Kolose sa podielal ten isty filmovy stab, Steve Reeves tymto filmom vlastne prerazil, predtym mal len nevyrazne Pani Maji radi bloninky a Jail Bait. Toto je jeho prvy kvalitnejsi filmovy pocin, jak tak pozeram. Okrem Ryvsa som tu videl vtedy este krasnu Christine Kaufman /MU jmenem La Rocca, Konstatnin Velky 1962/ a Fernanda Rey /Eliso, muj Zivote, 1492 dobyti Raje a Francouzska spojka 1 a 2/. Toto uz nebol cierno biely film, kulisy boli praveze nadherne, dialogy vyborne, tempo masakrozne dobre - ani chvilu nehrozila nuda, nehrozilo zeby som sa odlepil od filmu. Mno jo, tak trochu plavam proti prudu, jo a z 5 % je mi to jedno, hoci na 95 % sa prudom rad necham unasat : 70 % (07.07.2019)

Tento film vôbec nie je o Pompejach. Je to obyčajný romantický film z prostredia Rímskej ríše a tá samotná skaza je len posledných 10 minút. Takže to vychádza ako priemerný film zo štýlu, ktorý sa v tom čase točil ako na páse. Historické romanťárny, zlo versus dobro, niekedy vojna, niekedy katastrofa, dejiny sú v podstate len pozlátkom. Treba ale uznať, že na rok 1959 veľmi slušné farby a vďaka nim sme mohli vidieť, že Christine Kaufmann bola skutočná krásavica, čo u nej platilo až do neskorého veku. (19.12.2021)

Koukatelný počin. Příběh je celkem stravitelný (ačkoliv se zmůže jen na „politické intrikaření" s příměsí zrady a motiv pomsty) a oproti ostatním "sandálovkám" i svižnější, pořád se něco děje a i postavy jsou celkem sympatické. Technická stránka výborná - díky sytosti barev skvěle vyniknou krásné kostýmy a i ty kulisy vypadaly celkem k světu. Samtoná zkáza Pompejí je pak taky natočená velmi dobře... Ačkoliv mi tyto staré "peplum" filmy přijdou v mnohém nudné a nezáživné, tak výprava (kulisy, kostýmy + krásný obraz) je jedním důvodů, proč takovéto filmy vyhledávám... Klasické kulisy, dokreslovačky, miniatury a davy komparsistů vypadají totiž kouzelně :) (29.08.2018)

Druhý film mistra Leoneho není taková bomba jako jeho spaghetti westerny, souboje nic moc a boj s krokodýlem je docela úlet. Krokodýli mají nejsilnější stisk v živočišné říši, určitě by ho nebylo možné zabít holýma rukama tak, jak je zobrazeno ve  filmu. Závěrečná katastrofická část ale nevypadá špatně s ohledem na rok vzniku. Leone se v tomhle filmu teprve rozjížděl, lepší filmy natočil až později. (03.12.2023)

Znovu jsem učinil úspěšnou výpravu do hlubin sraček, ze kterých mě vytáhly až závěrečné titulky. Hlavním lákadlem této dobytkoviny bylo pro mne jméno Sergio Leone a samotná událost spojená se zánikem Pompejí a Herculanea. To, čeho jsem byl svědkem však nelze popsat jako jeden z dalších špatných zážitků, nýbrž jako noční můru! Peklo, které nezažili ani oběti výbuchu sopky Vesuv. Počáteční dějová přehlednost se s přibývajícími minutami vytrácí a divákovi je servírován nebezpečně nudný sled zhovadilých scén, které nemají hlavu ani patu, čemuž zdatně sekunduje ta nejpříšernější hudba, jakou jsem za svůj život slyšel. Po skončení filmu jsem raději zašel na ušní, abych se přesvědčil, zda je můj sluch v pořádku, neboť nebezpečí, jakému jsem ho vystavil bylo mnohem horší, než kdybych si pustil škvory do uší. Tento fakt bohužel ani v nejmenším nekompenzuje herecký ansámbl, jehož protagonisté se se svým "uměním" hodí tak max. do divadelního sboru pro duševně zaostalé šimpanze, protože, to co zde předvádí je buď důsledkem lobotomie a nebo chronicky nemocného přesvědčení o hereckém nadání. "Souboje" připomínají rvačky z ústavu pro analfabety, jinak to popsat nemohu. Legionář se po kopanci do prdele hroutí k zemi a upadá do bezvědomí, další jedinec se 5 vteřin dívá, jak mu padá socha na palici, místo toho, aby se pokusil o útěk. A tak dále, a tak dále. Podobných duševně narušených činů se zde odehrává desítky. Závěrečný výbuch sopky vypadá jak vesnický ohňostroj a "panika" budí dojem nepovedeného rabovaní spojeného s demonstrací. Na závěr mého výčtu superlativ bych se chtěl ještě zeptat, jak moc byla v Itálii používaná angličtina v roce 79. Nejsem lingvista, ale řekl bych, že moc populární nebyla, což však tento brak nepotvrzuje. Skutečně jediná věc, kterou lze kladně hodnotit jsou kostýmy a výtvarná stránka, což ale pochopitelně na lepší hodnocení nestačí. Tento "klenot" tak u mě dopadl jako Pompeje samotné... (13.04.2013)