Režie:
Ken LoachScénář:
Paul LavertyKamera:
Robbie RyanHudba:
George FentonHrají:
Dave Johns, Hayley Squires, Briana Shann, Dylan McKiernan, Andy Kidd, Micky McGregor, Malcolm Shields, Harriet Ghost, Stephen Clegg, Kate Rutter, Sharon Percy (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Sociálně apelativní a v současnosti až nepříjemně aktuální snímek vypráví příběh padesátníka Daniela Blakea z Newcastlu, který se poté, co utrpí infarkt, ocitne ve vyčerpávajícím kolotoči žádostí o podpůrné státní dávky. Zatímco se snaží prokousat nesmyslně nastaveným systémem a absurdními byrokratickými procesy, které ho nutí shánět práci v rozporu s doporučením lékaře, potkává svobodnou matku Katie a její dvě děti. Neúplná rodina má jedinou šanci, jak uniknout jednopokojáku na bezdomovecké ubytovně – přijmout byt v neznámém městě 300 mil daleko. Daniel a Katie se každý po svém snaží vypořádat s příkořími systému a přitom neztratit zbytky důstojnosti. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (147)
Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci ()
Vytajte vo svete byrokracie, v realite každodenného života nižšej vrstvy vo Veľkej Británii. Snímok obsahuje pár silných pasáži (najmä záver), no pocity ktoré vo mne dokázal vyvolať, boli skôr znechutenie a rozhorčenie, než mimoriadna ťažoba na srdci či nebodaj depresia v pravom slova zmysle. Popravde, od "Daniela Blake-a" som vzhľadom k zisku "Zlatej palmy" očakával silnejší zásah do emócií ... ()
Ja, Daniel Blake si nevyberá vedľajšie kľukaté cestičky, šľape priamo na vaše city a uplatňuje princíp smiech cez slzy, Osobne mám radšej zložitejší prístup, pri ktorom nie je potrebné priamočiare citové vydieranie, kvalitný film predsa nepotrebuje o emócie žobrať, Film má svoje muchy, má však aj veľmi silné scénky a sympatické postavy. K divákovi je úprimný, je kruto reálny a potvrdí vám len to, čo už sami dávno viete - čestnosť a pracovitosť je vám na nič, najmä v dnešnom svete. Pretože keď padáte a potrebujete od systému podať pomocnú ruku, namiesto nej vás ešte posunie bližšie k priepasti. Videné na Arf Film Fest 2016. ()
Ken Loach patří mezi nejlepší tvůrce sociálních dramat a tímto snímkem svou neochvějnou pozici ještě posílil. Ta úděsná lidskou důstojnost stravující byrokratická mašinérie, do jejíhož soukolí se Daniel Blake dostal, když v důsledku nemoci přišel o práci a snažil se zůstat finančně soběstačný, snad ani nemohla být skutečná. Obávám se však, že takhle nějak to v současnosti opravdu chodí. A nejenom v Anglii, obdobné to bude asi ve většině „civilizovaných” zemí. Ve filmu se sice objeví několik odlehčujících momentů, ale jinak jde veskrze o tíživý, frustrující a depresi vyvolávající zážitek. ()
Není to Loachův nejlepší film, je to napůl politický statement, který mi při čtení Lavertyho scénáře přišel těžko stravitelný svým závěrečným apelativním patosem. Jenže Loach ho zrežíroval naprosto civilně, vybral si skvělé protagonisty a ustál ho s mírnou ironií, byť samozřejmě dominuje tvrdá obžaloba zmechanizovaného sociálního systému, v němž se člověk stává nedůstojnou položkou. Výsledek je tíživý pohled na chudobu, která se potenciálně týká každého z nás, protože je maligní součástí systému, ve kterém žijeme. Na Loachovi nutno paradoxně kritizovat i cenit konzistenci, s níž si lehce idealizuje své pracující hrdiny - není v ní totiž nic pokřiveného a neautentického, je v tom skoro naivní víra v dobro těch, kteří jsou v nouzi. Daniel Blake je nejlepší Loach od roku 2006 a osobně mám pocit, že je životnějším a podstatnějším filmem než Zvedá se vítr. [Cannes 2016] ()
Reklama