Muž, který věděl příliš mnoho

Bohužel ani kvůli těm skvělým posledním 20 minutám nemůžu dát víc. On ani původní film z roku 1934 není bůhvíjak dokonalý, protože celá ta zápletka na těch 75 minut sotva vystačila, jenže tady v remaku je roztažená na dvě hodiny a dopadlo to bohužel tak, jak jsem se obával - byla to nuda. Sice je to skvěle zahrané, dost slušně zahrané, i ten příběh je dobře napsaný a pár scén je povedených + pár humorných scén to taky osvěžilo, ale i tak je to nuda. Chápu, Hitchcock se snažil o pomalý vývin atmosféry, ale tady se mu to podle mě prostě moc nepovedlo. Skutečně v napětí jsem byl jen v těch posledních 20 minutách, ale zbylých 100 minut šlo tak nějak okolo mě. Škoda, špatný ten film rozhodně není tak a v rámci všech filmů by to pořád byl nadprůměr - ale v rámci Hitchcocka je to podle mě mírný podprůměr. Tak snad mě Hitchcock příště potěší víc. EDIT: Po druhém zhlédnutí mě samotného překvapilo, kolik scén jsem si z toho (i přes slabší dojmy) pamatoval a kolik z nich se mi líbilo i teď. Od Hitchcocka mám pořád jiné favority, ale rozhodně je to povedenější film, než se mi tehdy zdálo. Geniální je jak finále s "Que serra", tak i slavná scéna z koncertu nebo scéna z "vycpávárny". Jen ten scénář místy drhne, ale naštěstí jen v místech, které vždy Hitchcockovi byly fuk. 4* (16.05.2021)

Když to zjednoduším, tak nejradši mám asi Hitchovy filmy s Jamesem Stewartem. Na tomhle miluju obzvlášť scénu v Albert Hall, která podle mě patří mezi to vůbec nejlepší, co Mistr kdy natočil - geniální střih, skvělé využití hudby (není slyšet, co si postavy říkají), úžasně gradující napětí (kdy čekáme na úder činelů) - zkrátka Hitchcock ve vrcholné formě. (15.07.2006)

Hitchcock si tu s nekrývanou pobaveností opět dělá zálibně srandu z žánrových i vlastních postupů a vychází mu z toho jeden z nejlepších a nejveselejších filmů vůbec. Začínám ale zpětně uvažovat, jestli H. vůbec kdy natočil prvoplánově vážně míněný film a jestli nejde jen o to k té jeho rafinované hře a umné hříčkovosti v klidu dozrát. *** V tomhle snímku jako by si vytknul, že předvede a patřičně přežene, jak vypadá v konstruovaném díle návodnost. Seminář Filmové vyprávění vs. realita: lekce z retuše. Pakliže přistoupíte na tu laskavou i odrzlou hru s vyretušovanou logikou příběhu, logikou chování postav, záběrů kamery, s tou okouzlující návodností, která je zároveň přesmíru doslovná i rozmarně ekletická, a po svém způsobu si neochvějně spěje k rozhodně dojemné a předem neodvoditelné a tedy divácky uspokojující (a v rámci vlastních nastavených pravidel i nesporně logické) pointě. *** Poslední památečná věta ve filmu korunuje takto vybudované dílo, neboť žertovně zdůrazňuje, že a) hosté celé dva dny vytrvale, věrně a otrocky bezmocně čekali v hotelovém pokoji, až se jejich hostitelé vrátí, a že b) taková věta může v takto rozjíveně střiženém příběhu dobře posloužit jako společenská ex post omluva. *** Vtip a šarm, elegance a hravost tu prosvítají celým způsobem sestavování snímku, svérázným přístupem k filmování, který nese striktně originální rukopis a je zde autorem blaženě, rozpustile i ironicky zreflektovaný. Ostatně jemná společenská i filmařská ironie laškovně šplouchá o břehy snímku téměř v každém záběru. *** A marná sláva, tesklivá melodie Que sera sera mi ještě dlouho nepřestane znít v uších... *** (10.08.2015)

Očekával jsem něco na způsob "Na sever severozápadní linkou" a dostal jsem něco výrazně odlišného. Slovy chvály budu tentokrát šetřit. Jeden z nejhorších filmů režisérského mistra, jaký se mi doposud posmolilo vidět. Prostředí Maroka bylo příjemné, dokonce jsem poznal, že by mělo jít právě o Maroko. Příběh je dle Hitchcockova rukopisu trošku zamotaný a propracovaný, ale příliš mu to nepřidává na velice nízké poutavosti. Dost jsem se nudil. Oko si divák nespraví ani v rámci hereckého obsazení. S výjimkiu James Stewarta je to bída. Páni jsou nesympatičtí a dámy dokonce až nezvykle odporné. Neodpustím si pozastavení se nad ztvárněním "bitek", respektive pokusu o ně. Byly vážně epické! Několikrát mi také vynechal rozum nad dost nepravděpodobným počínáním mnoha postav. Například mě fascinovalo postřelení ministra, který o 5 minut později neměl problém vtípkovat se svými zachránci. No, nevidím to na více než dvě hvězdy. (18.09.2016)

Většinou, když jsem sledoval Hitchcockovy filmy, přišly i přes své nesporné kvality z dnešního pohledu mírně nadhodnocené. Tento snímek mě ovšem velice mile překvapil. Hravě se vyrovná nejznámějším autorovým klasikám a právem se řadí mezi filmy, jež by měl každý zhlédnout předtím, než ho zabodnou v Marrákéši. Užíval jsem si Stewartův akcent a potěšilo mě milé cameo Bernarda Herrmanna, jenž nejen složil hudbu pro tento film, ale objevil se i jako dirigent na koncertě v závěrečné čtvrtině filmu. Scénář je brilantně dramaticky vystavěn a k režii není zapotřebí dalšího komentáře. (21.07.2015)