Okno do dvora

Že je Hitchcock Majster, dokazuje i týmto filmom .... Je to vlastne psychologická hra na sledovačku, kde sledujeme len pantomímu bez slov, a význam činov si musíme domýšľať. A o to tu ide. Domýšľať si vraždu, samovraždu, milenecké orgie, či hádku.... alebo je to trochu inak .....? Napätie v Okne do dvora sa dá cítiť až v druhej polovici filmu. Škoda , že to nie je od začiatku .... BTW, nepochopil som, ako sa môže taká bohatá a distingvovaná slečna až tak "vnucovať", bez toho, aby nahnevane netresla dverami bytu muža, ktorý o ňu nestojí z dôvodu veľkých "sociálnych rozdielov" (17.11.2005)

po hodně vlažném začátku, kdy jsem měl víčka jako z olova, jsem vážně zdejších 90% nechápal... cca po hodině začal mít film ten správný náboj a vzbudil jsem se... :-) už kvůli vám všem a Alfredovi jsem se chtěl vydrápat na 4*, ale označení "klasika" není všechno a z tohoto filmu to prostě nezapomenutelný zážitek neudělá... jako celek nemůžu jinak než lehce nadprůměrných 60%. (04.04.2008)

V 50. letech to byla určitě pecka, nic moc jiného taky nebylo, že... Ale koukat na to 60 let poté, to už to člověka tak nedostane. Bohužel. Film je sice dosti pomalý, ale působí tajemně, což se mi na něm líbilo, ale se závěrem jsem čekal něco velkolepějšího, nějaký lepší vyústění, zajímavější pointu... Takhle to prostě musím hodnotit, jak hodnotím, není to prostě z mýho pohledu žádná bomba na 87%. A člověk to fakt nemůže hodnotit z pohledu diváka 50. let, to prostě nejde. Sorry. 70% (08.07.2013)

Hitchcock by se asi nikdy nespokojil s obyčejným thrillerem, či "normálním" kriminálním případem a tak není divu, že i v Rear Window si zkusil něco nového a natočil celý film z jediné místnosti a ještě k tomu přes okno. Příběh je založen na zvídavém a charismatickém J. Stewartovi, který neustálým špiclováním lidí za oknem odhalí nekalé praktiky jednoho ze sousedů... Děj graduje jako boží mlýny (=pomalu, ale jistě) až do klasicky-Hitchcockovského vypjatého finále, režijně je to velice precizní a příkladná práce. Bohužel pro diváka zmlsaného dnešními hutnějšími a intenzivnějšími thrillery, které vyvolávají nátlak přímo na samotného diváka, než pouze na postavy ve filmu, se může Okno do dvora zdát poněkud vlažné... 8/10 (12.12.2008)

„Are you interested in solving this case or in making me look foolish?“ - „ Well, if possible, both...“ Nač šmírovat v protějším okně zcela nahou sousedku s pohupujícími se čtyřkami, jak smyslně lízá nanuk válcovitého tvaru, když mnohem vzrušující je jiná vyhlídka. Vyhlídka na vraždu.. Hitch se tentokrát rozjíždí z kopce pozvolněji, ovšem jakmile se zatěžká ironií, břitkým humorem a voyeurským napětím, letíc jako střela se zastaví až o druhou sádru dřímajícího Jamese Stewarta a jeho děvče Pátek se v "povinné četbě" může zase poklidně vrátit od Himalájí k Harper´s Bazaaru.. Ostatně, co se jí týká, slyšel jsem příběh a já tomu věřím, že na konci zimy roku 1929 se v jednom filadelfském baru potkali Šarm s Elegancí. Přeletěla jiskra, on ji pozval k sobě, vyspali se spolu a za devět měsíců přišla na svět Grace Kelly.. A kampak se nám poděl MacGuffin? Že by to bylo ono pejskovo tajemství v záhonku? V odborných kruzích se povídá, že tam byla zakopána hlava skladatele Franze Waxmana, jediného skřípajícího kolečka v tomhle jinak perfektně namazaném stroji.. (06.09.2011)