Ztratili jsme Stalina

„Měli bychom zavolat doktora. - Všichni doktoři jsou mrtví. Popravili jsme je.“ Hodně černá, ale neskutečně zábavná lekce dějepisu, narvaná fóry a hláškami, které razancí nemají daleko do atomovky, přitom mrazivě děsivá, když si člověk uvědomí, že takhle nějak podobně to nejspíš vypadalo. Stejně absurdní, stejně chaotické, jen mnohem víc krvavé a mnohem méně zábavné. Už dlouho neměla žádná komedie tak razantní nástup, tak absurdní momenty jako byla diskuze na bezvládným tělem, o tom zda zavolat doktora hned nebo počkat až bude výbor usnášení schopný a povolání lékaře odhlasuje. A to kadence fórů nepolevila až do závěrečných titulků, přestože se občas v závěrečné třetině trochu zadýchávala. Skvělý intrikán Steve Buscemi, výborný Michael Palin (Stalinovi by se to líbilo.) a překvapivě zábavný Jason Isaacs (“Porazil jsem Německo, jednoho pionýra snad zvládnu.“). Oni i všichni ostatní si své role evidentně užívali a bavili se tak dobře jako já. I když v mém případě to byl často smích, při kterém současně běhal mráz po zádech. (19.07.2019)

Grandiózne vyvrcholenie (povedzme posledných 30 minút) ma utvdrzuje v tom, že keby podobné tempo nastavili tvorcovia už na začiatku, mohol som byť s The Death of Stalin viac než spokojný. Bohužiaľ, v konečnom dôsledku ale nastalo sklamanie, ktoré si filmári nevyžehlia iba talentovanými hercami, niekoľkými skutočne vydarenými scénami a veľmi uspokojivým finále. Dalo by sa viac-menej ale aj povedať, že druh humoru, ktorý režisér Armando Iannucci (In the Loop) ponúka, musí divákovi jednoducho sadnúť. V mojom prípade som s ním dlhší čas súperil, až som mu časom predsa len mierne podľahol, ale bohužiaľ ma žiadnym žiarivým spôsobom neohúril. Týmto tvrdením mierim hlavne k tomu, že pokiaľ budete s prezentovaným svojským humorom spokojní hneď od začiatku, máte o zábavu skrátka postarané a k hodnoteniu si pokojne pridajte o bodík či dva naviac. No ak sa u vás dostaví opačný efekt - a teda averzia k všetkým snahám o navodenie zábavy - budete radi, ak film vôbec dopozeráte. 6/10 (26.02.2018)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)

Toto je ten typ filmu, pri ktorom sa treba len smiať na skvelom čiernom humore a absurdných situáciách zahraných vhodne zvolenými hercami. Netreba príliš rozmýšľať nad tým, že tá absurdita má vlastne veľa spoločného s realitou a že šašovia v politike boli, sú a budú (a momentálne vedú tí naši na SR). Film ale obsahuje niekoľko vydarených scénok (zopakovanie úvodného koncertu, hlasovanie za návrhy, samotný pohreb...), o ktoré by bola škoda sa pripraviť. (09.04.2018)

Snímok si bez servítky pomocou čierneho humoru a politickej satiry berie na paškál pomery okolo Stalinovej smrti, následný boj o moc a hlavne všadeprítomný strach. Ten strach je rozpútaný medzi všetkými súdruhmi politbyra, ktorí si neveria a boja sa jeden druhého. Práve pri tomto elemente je film neuveriteľne silný. Film bol zakázaný v Rusku, čo len potvrdzuje úroveň demokracie v krajine. Jedinou výtkou je používaný slovník medzi komunistami, ktorý skôr pripomína súčasnosť, než 50-te roky v Sovietskom zväze. (20.04.2018)