Matango

Skvělá hororová sonda nejen do psychologie lidí během výjimečné situace (zde nedostatek jídla na pustém ostrově), ale zejména a hlavně obraz japonské společnosti na začátku 60. let. Ať to zní sebevíc hloupě musím konstatovat, že ve své době velmi kontroverzní Matango, je rozhodně mnohem "hlubší" snímek než se zdá. Nehledě na různé sociální komentáře a kdoví co ještě, Matango má prostě povedenou atmosféru i po 47 letech. Strachy přivírat oči asi nebudete, protože jak to tak u starých hororů už bývá, mnoho scén dnešním pohledem působí spíš úsměvně. Fanoušci klasického hororu a sci-fi atmosféru přesto ocení (už jen ten smích, ach ten smích). Vygradovaný a na svou dobu dosti silný závěr je toho důkazem. Ode mě jednoznačně palec nahoru a doporučení pro všechny svobodomyslné (open-minded je to slovo o které se tu snažím) fanoušky klasického sci-fi/hororu. btw Ještě dodám, že jde o adaptaci hororové povídky The Voice in the Night (William Hope Hodgson) z roku 1907, tedy autora který mj. inspiroval i samotného H. P. Lovecrafta. (04.10.2010)

Kdyby si to nehrálo na psychologický film nebo naopak tu ta psychologie postav byla dotažená a pořádná, tak jsem z toho filmu nadšený a nemám problém mu dát plný počet. Takhle ten problém mám, ačkoli nad přidáním té jedné hvězdičky pořád přemýšlím a možná to po dopsání komentáře změním. Jinak totiž Matangu nemám co vytýkat. Atmosféru a napětí to buduje sice pomalu, ale dost funkčně a kromě trošku utahané třetí čtvrtiny nemůžu říct, že bych se u toho jakkoli nudil. Postavy jsou docela sympatické, na ostrově se snaží přežívat celkem logicky a ani se moc nechovají jako pitomci, což taky cením. Natočené je to taky docela dobře. A hlavně se mi líbil ten úžasně ujetý příběh, který sice pořádně vyvrcholí až v závěrečných 15 minutách, ale nutno uznat, že jsou fakt hodně povedené. Včetně závěrů, který má takové zvláštní vyznění, které jsem u žádného hororu snad ještě nikdy neviděl. Navíc na dobu vzniku to vypadá docela dobře i vizuálně, včetně všech těch houbových kostýmů a masek, které do toho námětu svojí ujetostí taktéž slušně zapadaly. Na docela dost silné čtyři to vidím určitě, ale na ten plný počet zatím ne. Třeba až se mi to rozleží v hlavě tak ho dám, ale zatím to na něj opravdu nevidím. Každopádně mě to dost mile překvapilo. Silné 4* (02.05.2021)

Po Varan the Unbelieveble jsem měl chuť si spravit chuť u Hondy a taky se stalo. Překvapivě tenhle film funguje slušně, nejedné se o nic převratného a některé scén jsou strašně směšné, ale film splňuje účel mě moc nenudil, i když se samotný příšery objevují celkem pozdě takže film dokáže sem tam nudit, ale nic hrozného, protože se ve filmu neustále něco děje. Atmosféra je solidní a celý ten ostrov je parádně udělaný. Když se na scénu objevý houbo lidi tak se člověk neubrání lehkému zasmání. Béčko na které se mi dobře koukalo ale znova bych si ho asi nepustil. (03.09.2014)

Do příjezdu na ostrov poměrně nezvládnutý úvod, upocené seznámení se s postavami... myslím, že se úplně dalo vynechat. Naopak od příjezdu fantastická atmosféra "hlavně nezešílet", podmalovaná velmi zneklidňující hudbou... Postupné ukázání, za jakou hranicí lidi rezignují sami na sebe... P.S. a fakt mě neprudí, že triky nebyly "realistické", protože byly úplně surrealistické, zcela v souladu se záměrem. (02.02.2012)

Príklad, že Iširó Honda vedel vzbudiť hrôzy aj na menšej škále, ako boli jeho ,,kaiju,, projekty. Nepotreboval ku tomu nadrozmerné monštrá ničiace Japonsko, spokojil sa s vytvorením hutnej atmosféry ( podporovanej vynikajúcim dizajnom štúdiovej scény ) a hororových scén. Teda niečo, čo chýbalo rovnako ,,menšiemu,, snímku HALF HUMAN z roku 1955. Honda ( väčšinou ) vedel. (25.03.2017)